Drogy, nebo život?

13.

Panika která ve mě narůstala, byla nesnesitelná.
Pomalu jsem běžela a koukala na každého člověka. Přece jen jsem doufala že jeden z nich bude Kellin.
Ať už bude v jakémkoliv stavu, chci ho mít u sebe a políbit ho.
Můj dech se zrychloval a začalo mě píchat v boku. Na chvíli jsem se zastavila a opřela se o zábradlí.
Všichni lidi jakoby svůj pohled směrovali na mě. Přišla jsem si nahá. Nedocházelo mi jak strašně musím vypadat.
Mé plíce byli v jednom ohni. Otočila jsem se a vrazila do kluka za sebou.
"Nicholasi, co tady proboha děláš?" Šeptla jsem.
"Chtěl jsem se někam projet, ale zaslechl jsem dvě holky jak se baví o nějaký fetce co se válí opřená o zeď. Tak jsem tu." Jeho úsměv byl chabý a vytáčel mě natolik že jsem se nevědomky zašklebila.
Beze slova jsem se otočila a koukala po Kellinovi.
Nicholas si za mnou odfrknul tak abych si uvědomila že jsem nadmíru dětinská.
"Jestli hledáš tu vyperoxidovanou palici. Zahlídl jsem ho na náměstí." Opřel se vedle mě o zeď, ruce skřížil na prsou a koukal bezmyšlenkovitě před sebe.
Kývla jsem hlavou na znamení díku a pomalu se šourala pryč. Nechtěla jsem utíkat. Chvíli mi ho nebylo vůbec líto. On si může sám za to že se dostal do takových problému.

Snažila jsem se utíkat, ale moje tělo mi to nechtělo dovolit. Proto jsem šla rychlím krokem a s křecí v hrdle zadržovala slzy.
Byla jsem nepřehlédnutelná. Vypadala jsem jako chodící kostra. Nechtěla jsem jíst. Líbili se mi moje kosti i propadlé tváře. Milovala jsem to.
Pomalu jsem se začala dusit a tak jsem se zastavila abych nabrala dech. Ohnula jsem se a opřela se o kolena.
A on byl tam. Zahlédla jsem ho škvírou mezi nohama. Ležel na boku, sbalený v klubíčka a hekal. Už znovu jsem myslela jen na sebe a přehlédla jsem ho.
Popoběhla jsem k němu a otočila ho na sebe.
"Co si to proboha zase vyváděl!" Zakřičela jsem na něj.
Na obličeji už se mu začaly vybarvovat podlitiny.
Nedokázal ani mluvit. Přehodila jsem si jeho ruku přes rameno a pomalu ho vlekla k metru. Potřebovala jsem najít Nicholase. Sama bych ho nikdy nikam neodtáhla.
Cesta byla nekonečná. Chvílema mi přišlo že jsem ve snu. Noční můře. Kolena se mi podlamovala a sotva jsem dýchala.
Konečně jsem v dálce zahlédla Nicholase. Jakmile si uvědomil kdo sem, utíkal za mnou.
Chytil Kellina za druhou ruku a na nic se neptal. Věděl co se děje.
Dotáhli jsme ho až domu a já ho hned položila do postele. Sundala jsem mu oblečení a nemohla si nevšimnou jak celé jeho tělo modrá.
Seděli jsme vedle sebe s Nicholasem a mlčeli.
Ticho jsem prolomila až já abych se zeptala jestli něco nepotřebuje.
"Proč si tohle děláš? Zasloužíš si lepšího. On nemiluje tebe. Miluje fet a na ničem jiném mu nezáleží." Vyhrkl.
Nějaký kousek mě, měl stejný pocit. Ale ta větší část ho milovala až to bolelo.
"Nemáš pravdu. On mě miluje." Podívala jsem se na něj a naše oči se potápěli do sebe. Začal plakat.
Přiblížila jsem se k němu aby ho objala a v tom jsem se políbili.
Jenže já se nedokázala odtrhnout. Bylo to jakoby v ten nečekaný okamžik bylo všechno dobře. Ale nebylo.
Oba jsme se na sebe vyjukaně podívali.
"Měl by si jít." Řekla jsem polohlasně.
Nic nenamítal a odešel. Bylo mi tak strašně že jsem zatoužila po šnupnutí. Prohledala jsem Kellinovi věci a našla pytlíček s lepivými krystalky. Pervitin. Seškrábala jsem všechno co šlo a šnupla si pořadnou ránu až se mi z nosu zpustila krev.
Pak jsem se posadila do křesla a koukala na Kellina, jak pomalu a s bolestí oddechuje.

"Podělal jsem to." Byl otočený zády, ale jeho záda se stahovala. Bylo vidět že pláče.
Lehla jsem si k němu. Pomalu a opatrně ho objala ale i přes to ho to bolelo. Sedla jsem si.
"Ukaž mi ty podlitiny."
S těžkostí a pokřiveným obličejem bolestí si vyhrnul tričko a pod ním se schovávala obrovská mapa modřin.
"Proč ti to udělali?" Řekla jsem s kamenou tváří.
"Dlužím kam se podívám. Všichni mě nesnáší. Musím sehnat prachy a nevím jak. Pár chlapů mi dalo jasně najevo že nesnáší chlapy co se snaží prodávat."
Koukala jsem na něj vykuleně a zoufale.
Ale věděla jsem že peníze potřebujeme oba.
"Můžu to zkusit taky. Měli by jsme víc peněz a tím i víc fetu."

Ja vím..strašně dlouho jsem nic nenapsala a abych se jen trapně nevymlouvala. Tak s hanbou prohlašuju že jsem se na to prostě vykašlala a za to se vám všem moc omlouvám.
Děkuju moc za všechno a snad mě psaní zase chytne. Mějte se❤️