Drogy, nebo život?

10.

Začala jsem panikařit. Kellinovi to bylo jedno. Byl úplně mimo. Muselo to být silný zboží.
Popadla jsem ho a odtáhla k sobě do pokoje.
Schovali jsem se za skříní a čekali.
Byla to sestra. Vracela se ze školy.
Skoro bych jí nepoznala. Měla přebarvené vlasy na černo.
Doufala jsem že mě nepráskne a tak jsem to riskla. Vylezla jsem a čekala zděšení, strach, cokoliv. Jen ne zklamání.
"Co tu sakra děláš." Řekla a v očích se jí blýskla zlost.
"Neboj se, za chvíli vypadneme. Matce to neříkej. Vůbec jsem tady nebyla, jasný?" Zdůraznila jsem poslední slovo a odešla z pokoje.
Těsně za mnou šel Kellin.
Při zabouchnutí dveří ze mě všechna nervozita spadla.
"Zvládla jsem to." Zasmála jsem se.
"Jdeme k nám domu lásko." Řekl Kellin a chytl mě za ruku.

Seděli jsme vedle sebe na gauči který smrděl od piva. Už mi to ani nevadilo, zvykla jsem si na ten zápach a už ho brala jako "vůni domova."
"Promiň mi to jak jsem byl na tebe hnusnej, moc mě to mrzí Dio." Viděla jsem tu lítost v jeho očích.
Byl tak sladkej.
"V pořádku, nezlobím se. Nebyl si to ty ale droga." Usmála jsem se a on mi úsměv opětoval.
Pak se ke mě sklonila políbil mě. Polibky přerostly v divoké líbaní. Věděla jsem co teď přijde, ale nebyla jsem si jistá jestli Kellin ví že jsem ještě panna.
"Lásko?" Přerušila jsem ho.
"Copak?" Vydechl vzrušeně.
"Já...no...ještě jsem s nikým nikdy nespala."
Podívala jsem se mu do očí abych viděla jeho reakci.
"Skvělý, budu první." Zašeptal a pak začal líbat můj krk.
Jeho ruka mi sjela mezi nohy, zatím co se stále věnoval mému krku.
Byla jsem v rozpacích. Nevěděla jsem co přesně mám dělat.
Asi to poznal, protože mi vzal ruku a položil jí na mezi svoje nohy.
Teď už jsem tak nějak věděla co dělat. I když jsem byla uplně vynervovaná.
Od krku se malými polibky a lehkými kousanci dostal až dolu. Zasténala jsem.
"Ježiši!"
Podíval jsem se na něj dolu a ten žár v jeho očích mě naprosto odrovnal.
Pomalu si sundal trenky.
Naše čela se spojili. "Přípravená?" Zeptal se starostlivě.
Kývla jsem.
Celým tělem mi projela prudká bolest. Věděla jsem že se snaží aby mě to tolik nebolelo.
Ale ta bolest se nedala vydržet. Držela jsem ho za zátylek a sykla bolestí.
"Když si tohle protrpíš, příště už to bude dobrý, věř mi." Zašeptal.
Bolest stále nepřestávala a já už se jen modlila, aby to skončilo.
Když vyvrcholil, podíval se mi do očí jakoby se mi omlouval.
"Mrzí mě že to tak bolelo." Objala jsem ho kolem krku a usmála se.
"Miluju tě, pako moje." Řekla jsem.

Leželi jsme vedle sebe a oba vnímali ten klid. Slyšela jsem každý úder jeho srdce.
Ležel mi na rameni a já cítila jeho se stále spomalující dech. Nehýbala jsem se. Jen jsem koukala co stropu a usmívala jsem se. Usmívala jsem jako blázen.
Tolik štěstí pro mě byl obrovský nezvyk, ale milovala jsem to.
Podívala jsem se na Kellina. Měl lehce otevřenou pusu a jemně pochrupoval. Pomalu jsem se vymanila z jeho sevření.
Udělala si čaj a sedla si na okno.
Koukala jsem na město před sebou, tentokrát jsem ho ale neviděla tak jako vždycky. Bolest a smutek. Tentokrát to bylo čisté štěstí. Přistihla jsem samu sebe jak mi po tváře stéká slza. Štěstí.
"Si nádherná." Uslyšela jsem Kellina.
Vymrštila jsem se na nohy a skočila mu do postele.
"Hele! Maminka tě nenaučila že civět na lidi se nemá?" Chytla jsem ho za bradu a on se usmál.
"Promiň, ale nemůžu si pomoct." Vzal mě za boky a jedním rychlím pohybem mě svalil pod sebe.
Zarazila jsem se. "Ehm, myslím že teď to nepůjde, sotva si sednu." Ušklíbla jsem se bolestivě.
Položil na mě celou váhu svého těla a koukal se mi přímo do očí. V tu chvíli mezi náma bylo něco tak intenzivního že jsem to nedokázala vysvětlit.
Pohladil mě po tváři a usmál se. Milovala jsem každý jeho dotyk.
Posadil se a mě se naskytl pohled na jeho krásné potetované tělo.
"Pak kdo tady zírá." Zasmál se.
"Když já si nemůžu pomoc." Řekla jsem ironicky a oba jsem se začali smát.
"Dám si sprchu, pak si píchnem a uděláme si večeři." Řekl.
"Skvěle." Odvětila jsem.