Me, He And...She?

3. Suchar

Isabelle :

,,Jak ti je? Byla jsi za Kurtem?" ozval se za mnou hlas a já spatřila Jeaninu usmívající se tvář. Bylo půl osmé ráno a já seděla u ostrůvku v kuchyni a mlčky si pohrávala s rohlíkem a vajíčky

,,Už dobře, díky." odpověděla jsem jí ,,Kurt je v pořádku, ale nějakou dobu ještě bude dole v nemocnici. Dostala jsem z něj pár věcí ohledně útoku..."

,,A?" zeptala se Jean a zvědavě zvedla obočí. Vypověděla jsem jí všechno o neznámém člověku, co na Kurta zaútočil. Když jsem skončila, na její tváři už nebyl ten úsměv, který jsem měla ráda. Sesunula se na židli vedle mě a zahleděla se do prázdna. Něco se mi na tom nelíbilo.

,,Jean?" oslovila jsem jí ,,Co se děje?"

,,Já...dneska v noci jsem měla další sen. A byl v něm přesně tenhle Člověk, o kterém si mluvila. Neviděla jsem toho moc, ale vím, že útočil na někoho z nás. Kurt to nebyl, tím jsem si jistá, ale někdo z našich blízkých ano." naprázdno polkla ,,Z tvých blízkých."

Peter. To bylo to první, co mě napadlo. Najednou mě přepadla neuvěřitelná bezmoc. Chtělo se mi brečet. Už mě o něj jednou skoro připravili a teď chtějí znovu? Byla jsem odhodlaná za něj bojovat, ale o své schopnosti oživení jsem začínala po pravdě dost pochybovat. Jean mi musela číst myšlenky, protože mi konejšivě položila ruku na rameno

,,Neboj se," řekla ,,tolikrát se mi něco zdálo a nestalo se to."

Ale co když jo, nedal hlas v mé hlavě, co když se Peterovy něco stane a - ticho!
Nesmím na nic takového myslet.

,,Co kdybychom si zajeli do města?" navrhla najednou Jean ,,Mohly bychom jít do kina, nakupovat nebo si zapařit v nějakém klubu. Vezmeme Storm a uděláme si dámskou jízdu."

Nevěřícně jsem se na ní podívala ,,Jsi to vážně ty Jean?" zeptala jsem se ,,Protože moje kamarádka by nikdy sama od sebe na party nevyrazila."

,,No dovol," ohradila se ,,za jakýho suchara mě máš?"

●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●

,,Tyhle šaty jsou lepší než ty modré." podotkla Storm a na chvilinku vzhlédla od časopisu

,,Já nevim," pokrčila rameny Jean ,,nevypadám v tom tlustá?"

,,Ne." řekly jsme se Storm jednohlasně a unuděně si odfrkly. V tomhle obchodě už je byly minimálně hodinu a Jean si stále vybírala mezi dvěma kusy šatů. Teď zmizela v kabince se slovy, že si vezme ty modré

,,Teda kdybych to věděla, vezmu si s sebou spacák." odfrkla si Storm ,,Chvílema jsem myslela, že tu smad hodláš i přeslávat."

,,Prosimtě," obrátila oči v sloup Jean, zatímco vytahovala z kabelky peníze ,,netrvalo mi to nijak dlouho."

,,Co kdybychom zašly do kavárny?" navrhla jsem, než se stačila rozpoutat hádka. Holky to odsouhlasily, takže jsme za dvacet minut seděli v pohodlných křeslech Starbucksu a vychutnávaly si vanilkové latte.
Jak jsme tak seděli, a Jean se Storm diskutovali o tom, jestli učí v pondělí nebo až ve středu, zpozorovala jsem něco povědomého. Nejdříve jsem si myslela, že se mi to jen zdá, ale černé vlasy s fialovými melíry opravdu vykukovaly z jednoho ze sedacích boxů. Jeho majitelka ke mě sice seděla čelem, ale kvůli vysokému opěradlu jí do obličeje nebylo vidět. Pak přišel moment, kdy se žena zvedla, zřejmé se slovy, že jse na záchod, a já zalapala po dechu. Opravdu to byla ona. Psyloce. Vypadala, že od té doby, co jsme jí naposledy viděli v Káhiře, nezestárla ani o den. Vlasy se jí stále stejně vlnily až pod ramena, plné rty a fialové nenávistné oči, co těkali ze strany na stranu