Me, He And...She?

9. For Raven

...Podívala se přímo na mě ,,Ano, jsi to ty."

Jako mávnutím hůlky se z kovové podlahy vynořilo sedm stvoření, připomínajících zombie.

,,Zbavte se jich." řekla hlubokým hlasem ,,Tu okřídlenou zajměte."

Na její povel se mrtvoly rozeběhly proti nám. Avengerům stačil jediný vzájemný pohled a všichni pochopili co mají dělat. Vyrazili jsme proti nepříteli. Vycházelo to akorát, každý zaměstnal jednoho. Wanda jen stála na místě a zírala do prázdna. Zombie proti mě vyrazil rukou, ožralou od něčeho, co jsem si snad ani radši nepředstavovala. Rychle jsem jí chytila a vyjekla, protože rozpadlá paže se odpojila od zbytku těla a zůstala mi pevně viset na zápěstí. Rychle jsem jí odhodila co nejdál ode mě a pustila se do zbytku mrtvoly. Na to jak byly pomalé, se těžko porážely. Kdykoli jsem urazila další část těla, znovu dorostla a zesílila. Nenapadlo mě, jak by se daly zničit a zjevně ani ostatní, protože Avengers vypadali, jako by proti něčemu takovému stáli poprvé v životě.

,,To je jaká magie?" vyjekl Bucky, držící shnilou nohu. Kvůli nepozornosti schytal pořádný kopanec do zadku od dorostlé nohy.

,,Nepárejte se s tím tak!" vykřikla Janies netrpělivě

Mrtvolám najednou narostly kovové drápy a zuby. Můj protivník se rozmáchl kostnatou rukou a přejel ostřím po křídlech. Vyjekla jsem a hodila po něm první věc co mi přišla pod ruku. Vařečku. Mrtvola se na mě podívala dost pobaveným výrazem, jako kdyby říkala, no to si snad děláš legraci? Pokrčila jsem rameny a vykopla nohu vysoko do vzduchu, takže z jeho pusy vyletělo pár nově dorostlých stoliček. Ještě že jsem se nechala přemluvit na gymnastiku. Zatímco se mrtvolka sbírala ze země, přelétla jsem pohledem ostatní. Natasha předváděla něco podobného mému výkopu, ovšem s velkou elegancí, Barton bodal mečíkem do dvou umrlců a Pietro ležel na zemi a pokoušel se ze sebe schodit slizké tělo, které se snažilo o né moc pěkného francouzáka. Bucky se se Stevem pokoušeli vyřídit jednu... už se tomu ani nedalo říkat mrtvola. Chyběly jí ruce a jedna noha. Jenže nedorůstala. Sáhla jsem po noži a hodila ho mému protivníkovy do lebky.
Podívala jsem se na Wandu. Chvíli se dábělsky usmívala, chvíli se cukala a plakala. Její duše bojovala s Janies. A pak v jeden moment, jako by vyhrávala. Pleť získala zdravou barvu a duhovky zazářily šedohnědou. Zvedla hlavu, na čelo se jí lepily zpocené vlasy. Z posledních sil zvedla ruce a z nich vyšlehly ktvavě rudé plameny a projely všemi mrtvolami. Místnost ozářilo světlo a zrůdy zmizely. Zavládlo hrobové ticho. Chvíli jsme po sobě vyděšeně koukali. A pak se roztřesená Wanda sesunula na podlahu s výdechcem na ústech. Zůstala tam bezvládně ležet a občas s sebou cukla, jako při záchvatu.

,,Wan!" vyjekl Pietro, neohrabaně se zvedl a bleskurychle ke své sestře přiběhl ,,Co s ní je?" vrhl bezradný pohled na Stevea, který se v tento moment zdál být nejchytřejší

,,Odnes ji do pokoje. Dojdu pro Bennera, ať se na ní podívá." zamířil pryč, ale pak se zarazil ,,Zkontrolujte se ohledně zranění. Jestli tyhle...věci měly něco společného s opravdovou zombie, nesmíme riskovat nákazu."

Když Pietro s Wandou a Stevem odešli, šel zbytek dospat tu hodinu vzhůru. V jídelně jsem zůstala jen já, Natasha a Bucky.

,,Myslíte, že bude vadit kousanec do kovové ruky, která nemá s mým krevním oběhem nic společného?" pokusil se Bucky odlehčit náladu, ale místo toho si vysloužil Natashin přísný pohled.

,,Co myslíte, že teď bude?" zeptala jsem se

,,Strach." hlesla Nat a usrkla ze šálku čaje ,,Budeme se teď bát. Ať už to někdo přizná nebo ne, budeme se bát tebe." Podívala se na mě a než jsem stačila něco říct, pokračovala ,,Vím, že jsi to tak nechtěla. V podstatě za to ani nemůžeš. Ale pokud někdy přijdeme na to, jak tě dostat domů, doufám, že to bude co nejdříve."