Me, He And...She?

6. Destroy X-men

Psyloce:

Callie seděla na krémově zbarvené pohovce a hrála si s potítkem na pravé ruce. Najednou do našeho pokoje vešla ona. Černé vlasy měla zapletené do stovek copánků a v nich zlaté nitky. Na sobě měla stříbrné brnění, na hlavě něco mezi korunkou a helmicí. Prozíravé hnědé oči, povýšený výraz a přes půlku obličeje jizva, vypadajíc jak pavučina.

,,Kdy už vyrazìme?" zeptala se netrpělivě ,,Otec nemůže čekat tak dlouho."

,,Váš otec bez nás nezmůže nic Tutu." odsekla jsem a ona se při vyslovení jejího jména zamračila

,,Kolikrát ti mám řìkat, že se jmenuji Tutsis? Přestaň mi říkat tak nehodnou zkratkou. Víš ty vůbec kdo já jsem?"

,,Někdo, kdo potřebuje naši pomoc." řekla jsem s klidem ,,Pokud chceš svého tatíka zachránit a vrátit zpět nezi živé, budeš mě muset poslouchat...Ber to jako poctu. Rajul nepomáhá jen tak někomu, musí si to nejdříve zasloužit. Takže teď buď hodná holka a vrať se ke svému bratrovy."

,,Technicky vzato to není muj bratr." zašeptala když odcházela ,,Ale i kdyby byl, už brzy nebude. Umírá a ty to vìš."

Na to už jsem neřekla nic. Tímhle mě zaskočila. Zamířila jsem druhýma dveřma ven z našeho malého domku, kde jsme se ukrývali a přišla k druhé, menší chatce. Vzala jsem za kliku a vešla dovnitř. Ucítila jsem pach spáleného masa a krve. Místnost byla prázdná, až na kovovou, rozvrzanou postel,na které ležel člověk. Ve výhledu mi bránil muž, vysoký asi dva metry, s pletí zbarvenou do jemně rudé barvy. Přestože to byl takový hromotluk, měl dobré srdce...tedy jak se na padoucha patří. Jmenoval se Darwar a spolu s Tutsis jsme ho dostaly z podsvětí z jednoho prostého důvodu.

Ke zničení X-menů.

Jakmile mě spatřil, vrhl na mě soucitný pohled.

,,Zdravím sestro." začal a já mu kývla na pozdrav. Prošla jsem kolem něj a podívala se na muže, ležícího na posteli. Blond vlasy měl zpocené a padaly do přivřených modrých očí. Přes půlku tváře měl spáleninu, která mokvala a blyštila se pod světlem lampy. Celý hrudník měl obvázaný, někdé však krev prosákla a kapala ven. Kovová křìdla měl pod sebou rozložená, už však nebyla tak zářivá, jako před třemi lety, ale odřená a spálená od výbuchu. Klekla jsem si k němu a pohladila ho po tváři.

,,Angele," oslovila jsem ho šeptem ,,slyšíš mě?"

Angel něco zamumlal, jemně pohnul s víčky, ale oči neotevřel. Nedivila jsem se. Když s ním spadl tryskáč, myslela jsem, že je mrtvý. On také byl mrtvý, ale pak jsem se seznámila s June a ta našla zaklínadlo, které dokáže mrtvé přivést zpět k životu. Muselo se však...

Flashback

Jdu ulicí egyptského města, které už se stačilo z našeho boje vzpamatovat. Tu a tam je sice zbořená budova, ale stánky s jídlem, malé hotely a domky stojí nově vystavěné a ulice se jen hemží turisty. June, s brýlemi na nose a ve sportovním tílku jde vedle mě a jakmile zachytí můj pohled, povzbudivě se usměje.

,,Neboj se," řekne ,,po těch prvních dvou lidech mi ještě nějaká energie zbyla."

Tvrdí to, ale já jí nevěřím. Prozradí jí kruhy pod očima, bledá barva v obličeji a vyčerpaný výraz. Ruce se jí třesou a vypadá, jako by měla každou chvíli omdlít. A přesto si tak moc věří. Vidím v ní sestru, kterou jsem nikdy neměla a snad po dlouhé době mohu říci, že jí mám ráda.

Zastavím se při pohledu na stále neuklizené sutiny. Jsme na malém náměstí a mě v hlavě bleskne vzpomínka. Angel, uvězněný ve stíhačce. Archangel jak pláče kousek od jeho těla. A já, která se probírám z mrákot a dochází mi, že jsem udělala něco strašného. Dokázala bych ho odtamtud dostat, jen kdybych tehdy nebyla tak sobecká a nemyslela jen na svůj vlastní život. A právě teď to chci napravit.
Máme štěstí, že na náměstí není ani noha, takže nebudeme přitahovat pozornost. June se na mě podívá a já kývnu. Roztáhme ruce, zavře oči a začne mluvit cizím jazykem