Me, He And...She?

7. Twins

Peter:

Nesnáším budíky. Člověk si v klidu vyspává, sní o dortících, čokoládových sušenkách a o líbání s miss world (Belle ani muk), pak se ozve ten šílený zvuk. Pípípípípípíp. Nezní to jako normální budík, který se dá vypnout a přespat. Tohle funguje tak, že to vydá nelidský zvuk a já jsem okamžitě vzhůru s pocitem, že na mě útoči kmen lidožroutů. A takhle probíhalo i dnešní ráno. Nechal jsem však oči zavřené a protáhl se. Nahlas jsem si zývl a čekal, kdy mi Bella vynadá, že se chovám jako neandrtálec, ale její hlas se neozval. Svraštil jsem obočí a po slepu rukou došátral k Bellině půlce. Proležené místo jsem našel. Ale bylo prázdné, jako by hned po tom co jsem usnul odešla. Vystřelil jsem do sedu a otevřel oči. Opravdu, Bellino místo bylo prázdné a studené. Nebylo možné, aby s křídly tak nenápadně odešla, aniž by mě probudila. Na to jak jsem líný mám celkem lehký spánek a probudím se skoro při každném zavanutí větru. Na okamžik jsem se zarazil a podíval se směrem ke dveřím. Byl tu cítit závan něčeho nekalého. Vystřelil jsem z postele a běžel směrem k Charlesově pokoji. Velmi elegantně jsem zastavil těsně před dveřma a zaklepal. Za chvilku se otevřely a z nich vyšel rozespalý profesor.

,,Petere?" podivil se ,,Co se stalo?"

,,Já...Bella...ráno..." snažil jsem se popadnout dech ,,Ráno jsem se probudil a Bella byla pryč. Nechci znít jako blázen, ale mám pocit, že se něco stalo."

,,Vždyť se ti to mohlo jen zdát." mávl rukou ,,Bella má dneska hodinu dějepisu, měl by jsi se přestat takhle stresovat." Chystal se zavřít dveře, ale já je rychle zarazil svou nohou. Charles se na mě podíval výrazem stylu Tysinedášpokoj? a povzdechl si

,,Petere," začal a založil si ruce ,,já chápu, že mám o Bellu starost, nejsi sám. Ale to neznamená, že budeš tak paranoidní."

,,Já vím, " přikývl jsem ,,ale prosím, zkuste alespoň vyhledat její mysl. Jen pro jistotu."

Musel jsem se tvářit opravdu zoufale, protože profesor nakonec kývl. Přiložil si dva prsty na spánek a zavřel oči. Obličej mu při tom zošklivily vrásky, jak se při soustředéní mračil. Chvíli se nic nedělo, ale profesor pak otevřel pusu. Podíval se na mě svýma očima a já jeho pohled pochopil. Bella tu opravdu nebyla a nikdo z nás nevěděl proč nebo kde by mohla být.

***

Isabelle:

Zdál se mi sen. Tedy, spíše to byla vzpomínka než sen. Působila tak, ale já měla pocit, že se nikdy nestala. Viděla jsem tam sama sebe, ležela jsem na matraci v malinkém pokoji. Všude kolem byly rozházené láhve od alkoholu a pestrobarevné konfety. K mým zádům se tiskl Peter, vypadal jako mrtvý, ale naštěstí dýchal. Jen byl trošku...připitější. Vedle matrace byl starý stolek s lampičkou, u které ho se rozvaloval Jake se Storm na břiše. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešel profesor. Na tváři se mu objevil překvapený výraz, když přelétl pohledem spící opilce.

,,Co to-?" vydechl nevěřícně ,,Co to má znamenat?"

,,Ticho." odfrkl si Jake ,,Chcem spát."

,,Tebe se ale vůbec na nic neptám Jakeu!" naštval se profesor a bouchl za sebou dveřmi.
A pak se začalo ozývat pípání. Bylo podobné tomu, které jsem slyšela před třemi lety u Petera. Ale tohle nevypadalo, jako by to patřilo ke snu. Zvuky byly moc opravdové, to samé se dalo říct o bolesti, vystřelující z hrudníku. Pípání najednou přehlušilo tiché špitání.

,,Byla by jsi tak hodná a přestala si jí pořád prohlížet?" ozval se mužský hlas

,,Nech mě bejt." odsekl ženský ,,Já za to nemůžu, že jí je tak podobná."