My life

vina

Kolem mé postele seděly mamka s Ninou. Mamka měla úplně rudé oči od pláče. Určitě celou noc nespala. "Co se stalo?" zeptala jsem se.  "Měly jsme nehodu a museli tě operovat," odpověděla Nina. "Je to moje vina. Moc mě to mrzí." řekla jsem a koukala přitom do zdi naproti mně. "Tím se netrap, hlavně aby si byla v pořádku. "  "Uděláš pro mě něco prosím?" "Cokoli budeš chtít." "Jdi prosím na ten koncert." "Nebylo by to vůči tobě fér. Budu tady s tebou." "Né, prosím udělej to pro mě. Jinak si to neodpustím. " "Tak dobře ale dělám to jenom,protože jsi to ty." "Hlavně mi to natoč." "Neboj."  Do pokoje vešla sestra s doktorem. "Dobrý den, Vivienne, jak se cítíte? Bolí vás něco?" "Cítím se docela dobře, ale bolí mě trochu ta noha." "To je po operaci normální. Ale kdyby se to zhoršovalo tak si zazvoňte a sestra vám dá něco na bolest." "Za jak dlouho jí pustíte," ptala se mamka. "Pokud nenastanou nějaké komplikace tak za dva týdny." "Tak dlouho!" protestovala jsem. "Ano. Nechceme nic podcenit... Dneska se na tebe ještě přijdu podívat tak zatím. Na shledanou paní Smithová" rozloučil se s mámou a spolu se sestrou odešel. Mamka musela odejít do práce, takže jsme tam s Ninou zůstaly samy. Celou dobu jsme si povídali a smály se tolik,  že mě z toho začalo bolet břicho....

....o hodinu později....

Nina se šla připravovat na koncert a já zůstala sama. Nudila jsem se a tak jsem si zapla telku. Nic nedávali, takže sem jí zase vypla... Koukala jsem jako blbec do stropu. Po chvilce jsem usnula........ Když jsem se probudila, byl večer. Asi po púl hodině přišla sestra s večeří. Měla jsem bramborovou kaši a dušenou zeleninu. Jak jsem předpokládala vůbec se to nedalo jíst. Trochu jsem se v tom porejpala a potom tác s jídlem položila na noční stolek. Koukla jsem se do šuplíku u stolku. Byl tam můj mobil, knížka,  blok, penál a nějaké další věci. Musela to přinést mamka. Byla jsem jí vděčná. Ta nuda byla příšerná. Vzala jsem si knížku a chvíli si četla. Cítila jsem únavu. Text v knížce se mi začínal rozmazávat a mé oči se pomalu zavíraly. Usnula jsem..... Znovu jsem se probudila až ráno. Cítila jsem se báječně.  Noha už mě taky nebolela. Po vizitě mi donesli snídani. Chleba s máslem a se šunkou a ten hnusnej nemocniční čaj. Měla jsem už pořádnej hlad a tak jsem všechno snědla..... Nedá se tu nic dělat. Chodit nemůžu! Nudim se a strašně...Co mám k sakru dělat.... Zase jsem civěla do stropu a přemýšlela.... Nic jiného se tu totiž dělat nedá...

Snad se bude líbit. Omlouvám se za chyby.  Děkuju že mou story čtete. Mám vás ráda. Lenuuulka