My life

SOS

Nina ráno odešla do školy,  mamka do práce a já zůstala sama.  Dobelhala jsem se do kuchyně, sedla si ke stolu a začala jíst přichystanou snídani. Na zdi naproti mně visel kalendář. Když jsem se na něj podívala, tak mi zaskočilo a já se začla dusit. Dneska je 30. listopadu a já nemám žádné dárky!!! Co budu dělat?  Jak mám jít krucinál shánět dárky když mám na noze tu podělanou sádru? Může mi to někdo říct? Nechala jsem snídani snídaní a belhala se zpět do obýváku. Ze stolu jsem vzala mobil a vyťukávala text esemesky.

SOS... můžeš se prosím po škole stavit u mě?? Mám dost velkej problém. Díky.  Vivi

Zmáčkla  jsem tlačítko "odeslat" a čekala až Nina odepíše.

Asi o pět minut později mi zavibroval mobil. Nahla jsem se pro něj a přečetla si sms.

Ok. Tak kolem 14:00 jsem u tebe. :* .

Nad smskou jsem se pousmála a mobil odložila na stůl. Bylo teprve devět hodin.  Zapla jsem si telku a koukala na óčko.  Nikde jinde nic jiného nedávali. Sledovala jsem klipy a zpívala si spolu s telkou. Docela mě to unavilo. Hlavu jsem položila na polštář a po chvíli zaspala.

Probudila jsem se o půl jedný. Byla jsem sice vyspalá, ale za to hladová. Mamka mi tu nechala peníze na pizzu. Zvedla jsem znovu mobila, zavolala do pizzérky a objednala si šunkovou pizzu. Potom jsem čekala až mi jí dovezou.

.....z pohledu Justina.....

Dneska ve tři odpoledne mi letí letadlo do L.A.  Než odletím, chci se ještě stavit u Vivi a rozloučit se. Kufry už mám sbalený, takže můžu vyrazit. Sjel jsem dolu hotelovým výtahem a vyzvednul si auto. Z kapsy u kalhot jsem vyndal papírek s Viviinou adresou, kterou mi dala v nemocnici.  Nastartoval jsem své bílé Ferrari a vydal se na cestu.

Chvíli mi trvalo než jsem našel její dům, ale nakonec se mi to podařilo.  Zaparkoval jsem u chodníku vedle auta co rozváží pizzu, z kterého zrovna vystupoval roznašeč a taky jsem vystoupil. Šel jsem rovnou k němu. "Dobrý den,  tu pizzu vezete sem?"  " Ano, máte s tím nějaký problém?"  "Ne, naopak, jen bych jí rád doručil za vás."  Domluvil jsem se s tím chlápkem, že pizzu doručím a dal mu 50 doláčů aby konečně vypad. S úsměvem od ucha k uchu jsem zamířil k domu a zazvonil.

.....z pohledu Vivi.....

Po domě se začal rozhléhat zvuk zvonku. "Už jdu!" zakřičela jsem. Popadla jsem berle a začala skákat ke dveřím.  Asi na podruhý jsem je konečně otevřela.  S těma berlema to dá docela dost zabrat. Venku stál Justin a v ruce držel mojí pizzu. "Justine, co tu děláš, já myslela že už jsi odjel?" Úplně mi vyrazil dech, ale byla jsem strašně šťastná, že je tu...

Tuhle část bych chtěla věnovat FekovLenka... snad se bude líbit. Omlouvám  se za chyby.  Lenuuulka