My life

Konečně doma

Dva týdny utekly jako voda a dneska ně snad konečně propustí.  Justin za mnou chodil skoro každý den, stali se z nás kámoši. Pořád jsme se něčemu smáli. Díky němu mi tu čas utíkal mnohem rychleji. Jsem mu za všechno moc vděčná. Škoda, že zítra odjíždí zpět do L.A. Bude se mi po něm stýskat, ale slíbil, že za mnou někdy přijede a nebo já, že můžu přijet za ním třeba na prázdniny.  Prý by mi rád ukázal, jak to chodí v jeho "světě". Moc mě to zajímá tak snad mi to mamka dovolí.

Do pokoje vešel doktor. "Dobré ráno, Vivienne.  Tak jak se vám daří." "Cítím se skvěle. Kdy už mě pustíte domů?" "No noha vypadá dobře,  oteklá není, takže dneska odpoledne můžete jít domů. Začněte si pomalu balit věci. Vaší matce dáme vědět. Máme ještě nějaké dotazy?" "Ne nemám." "Odemě je to také vše tak naviděnou odpoledne." "Dobře. Na shledanou."

Kdybych mohla, tak radostí vyskočím až do stropu ale myslím si, že budu ráda když si zvládnu zbalit věci. Napsala jsem Nině tu novinu a zeptala se jestli se nechce večer stavit. Neodepisovala a  tak jsem začala vyndávat věci ze zásuvky u nočního stolku a skládat je do tašky.

.....z pohledu Justina.....

Ležel jsem v posteli v hotelu a stále přemýšlel o Vivi. Je to super holka. Mám jí moc rád. Těším se až ke mně přijede na prázky. Škoda jen, že už zítra odjíždím. Sedl jsem si, zvedl sluchátko od hotelového telefonu a zavolal na recepci. Objednal jsem si chipsy a láhev whisky. Dám si pořádně do nosu... Za chvíli už klepala pokojová služba na dveře. Šel jsem ke dveřím a otevřel. Dovnitř vešla pokojiská a věci položila na stůl v obývací části. Popřála mi dobrou chuť a zase odešla.... Rozdělal jsem sáček s chipsy a láhev whisky. Lehl jsem si do postele a oklopil flašku do krku...

.....z pohledu Vivi.....

Blížila se čtvrtá hodina. Skoro všechno jsem měla zbalený, jen některý věci jsem nezvládla ale s tím mi pomůže mamka.... Dveře od pokoje se rozrazily a mamka s doktorem vešli dovnitř.  "Ahoj broučku, tak už se těšíš domů?" "Ani nevíš jak."

"Tak paní Smithová propouštěcí zprávu jste podepsala, teď už si můžete Vivienne odvést domů. Sádru jí necháme ještě asi čtyři týdny. Měla by být co nejvíce v klidu a nohu mít nahoře. Kdyby noha bolela nebo se vám zdálo, že je nateklá přikládejte studené obklady. Příští týden se stavte ba kontrolu. Abych nezapomněl, zajděte si do skladu vyzvednout berle." "Dobře,  za všechno vám moc děkujeme a příští týden určitě přijdeme." "Mějte se hezky." Doktor se rozloučil a odešel. Mamka dobalila poslední věci, přivezla vozík a dovezla mě k autu. Potom vyzvedla berle a mohly jsme jet vesele domů.

Dorazily jsme asi ve čtvrt na šest. Jen za ten kousek co jsem se belhala k domu jsem byla totálně vyčerpaná. Protože mám pokoj v patře, tak mi mamka připravila provizorní postel v obýváku.  Hned jsem se na ní svalila.

Asi o půl hodiny později přišla Nina. Dneska tu se mnou přespí. Zejtra je sice škola, ale její mamce to prej nevadí. Mamka nám přinesla večeři. S chutí jsme se do ní pustily. Potom jsme si zaply telku a užívaly si zbytek večera....

Taková o ničem ale snad se bude líbit.  Mám vás ráda Muninky. Omlouvám se za chyby. Lenuuulka