Možná naposled

34 4 4
                                    

7.kapitola
Hladila mě po vlasech a já si užívala možná už poslední chvíle s ní. I se slzami v očích jsem věděla že je šťastná. ,,Jsem ráda že tu jsi", řekla a usmála se oplatila jsem jí úsměv po chvilce mi však úsměv z tváře vyprchal ,,ví o tom Harry?",zeptala jsem se jí a její radost povadla a vystřídal jí strach. Proč se tvářila tak vyděšeně? ,,No víš El já já se mu to bojím říct", řekla s úzkostí v hlase ,,a čeho se bojíš?",zeptala jsem se bylo vidět že se jí nechce odpovídat, nakonec se však donutila mi prozradit její obavy. ,,No bojím se toho že by mi to vyčítal a nakonec by jsme se spolu ještě rozešli...... a to já nechci. Jestliže mám umřít tak šťastná a naplněna láskou a ne smutná se zlomeným srdcem", odpověděla a vypadala už o dost líp. Jak může být smířená s představou že umře? Jak to může brát s takovým klidem?!",slzy se my hrnuly do očí a mě se chtělo brečet představa že umře byla pro mě nepředstavitelná. Někdo zaťukal a já se otočila. ,,Pojedeme?", zeptala se Stephaniína maminka. Přišla k posteli a dala Step pusu na čelo zamávala jí a čekala kdy se zvednu. Objala jsem Step ,,přijdu zítra", pošeptala jsem jí a ona přikývla. Věnovala mi úsměv a já s její maminkou jsme opustili pokoj a vydali se k autu. U recepce jsme se rozloučili a pokračovali na parkoviště. Sedla jsem si do auta. Už byl čas oběda a my zastavili před mým domem. Vystoupila jsem ,,měj se hezky Elizabeth", řekla a odjela stihla jsem ji ještě zamávat a už byla za zatáčkou. Otevřela jsem domovní dveře a vešla do předsíně. Z kuchyně bylo cítit grilované kuře a francouzské brambory. Olízla jsem si rty a vešla do kuchyně ,,Ahoj El", pozdravila mě maminka a do náruče mi skočila moje malá sestřička Olivie. ,,Elííí", vykvíkla a usmála se. ,,Ahoj zlatíčko", řekla jsem a dala jí pusu na tvář. ,,Děvčata pojďte se najíst", řekla mamka a Liv mi seskočila z náruče a utíkala si sednout. Následovala jsem jí a posadila se vedle ní. Maminka před nás postavila talíře s jídlem ,,děkuju", řekla jsem a usmála se na mamku která si sedla naproti mě. Mamka mi úsměv oplatila a dala se do jídla. Jídlo bylo vynikající. ,,Bylo to výborné", pochválila jsem a mamce tím vykouzlila široký úsměv na tváři. Odnesla jsem nádobí na linku a odešla do pokoje. Sáhla jsem po mobilu kde bylo dalších 13 zpráv od Nicka. Neměla jsem na něj náladu. Odklikla jsem je a vytočila Harryho číslo. Asi po 3 zazvonění jsem v telefonu uslyšela Harryho hlas. ,,Ano El?",zeptal se zněl vesele. ,,Ahoj nemohly bychom se někde se jít nebo nemohl by jsi přijít k nám?",zeptala jsem se ho dával si načas s odpovědí. ,,El teď jsem v práci", odmlčel se ,,budu tam za 15 minut sejdeme se u tebe", řekl  a mě spadl kámen ze srdce. ,,Děkuju", vydechla jsem a usmála se na telefon. ,,Jojo tak za 15 minut", odpověděl a zavěsil.

*****************************
Další část je na světě. 😃 Doufám že se vám bude líbit. Moc vám děkuju za přečtení. Budu moc ráda za votes a komentáře. 😉😊😍Předem se vám chci omluvit že další díly budou vycházet pomaleji začíná škola a já si nejsem jistá jestli budu stíhat vydat každý den jednu část tak se prosím nezlobte a užijte si příběh.😉😄😊😅😘💗
******************************

My Pretty Princess Where stories live. Discover now