Únos

Trest

„A teď přijde tvůj trest!" Toshiro se klepal jako ratlík, trochu mi ho bylo líto, ale mohl si za to sám. „J-jaký tr-trest?" Ono mu to nedošlo? To se divím, je hodně chytrý, na akademii ho nazývali mladým géniem. „Uvidíš." Hrál jsem si na tajemného a musel se zasmát. Je tak nevinný, roztomilý a hlavně... celý jenom můj. Vytáhl jsem si z kapsy pouta, ano, byl jsem připravený na všechno, a i přes menší odpor mu je přicvakl na ruce. Chudák se tak bál, že se tiskl na zeď, až s ní mohl splývat.Nemluvil jsem, nebylo třeba, místo toho jsem k němu poklekl a zatím jemně ho políbil. Bylo těžké prolomit bariéru jeho zubů, ale pod mým nacvičeným hmatem, který spočívá v sevření čelistí, se to nakonec povedlo. Rozepnul jsem mu zip kalhot, které nosil v lidském světě, což se neobešlo bez kopání a křičení. Nevadilo mi to, stejně ho nikdo neslyší. Uchytil jsem jeho vzpouzející se kotníky do jedné ruky, nestál jsem o vykopnuté zuby. Toshiro byl opravdu malý a hubený, takže se mi s ním zacházelo dobře. Stáhl jsem ho do polovičního lehu a začal z něj kalhoty soukat.

Už jsem se nenamáhal nadáváním mu. Místo toho jsem se sebou začal cukat, co nejvíc to šlo, aby mi kotníky pustil. V jednu chvíli mi je musel chytit dokonce oběma rukama. V lidském těle jsem postrádal potřebnou sílu, a hlavně mého drahého Hyohrimarua! „Nekopej nebo tě bude čekat další trest!" napomenul mě Ichimaru přísně.Nemůžu uvěřit tomu, že tu zůstanu po celý zbytek mého života, špatné by to nebylo, nebýt jeho!Po jeho poznámce jsem začal trhat nohama o to silněji až jsem se opravdu vytrhl z bariéry ruky. Hned na to jsem varovně kopl znovu, ale nezasáhl jsem Gina. Tak do čeho jsem to kopl? Na zemi ležel černý větší kufřík a tím, že jsem ho nakopl, se otevřel. „To je pro tebe." Gin se usmíval jako moucha na hnoji. Zato já jsem nabíral na zděšení.Gin se ke mně znovu sklonil a já najednou ztratil sílu k veškerému odporu. I přesto mi varovně kotníky opět dostal do svého ocelového sevření hned poté, co mi stáhl trenky.

Byl nádherný! Ztělesněním nebeského strážce byl po všech stranách... Sám jsem rozhrnul svůj oděv, shodil se sebe haori. Toshiro se rozklepal a to víc, snažil se před ním uhnout, odsunout se. Po tvářích mu začaly stékat slzy, ale to mě nezastavilo. Neměl jsem čas ani chuť na nějakou přípravu, mohl to brát jako součást trestu. Chytil jsem Toshira za zápěstí a obrátil ho na břicho. „P-rosím!" vzlykal. „Pozdě." A na jeden příraz jsem se do něj dostal. „Aaa!" Místnost zarezonovala Toshirovým bolestným výkřikem, nejspíš jsem ho natrhl. Přestat jsem však opravdu nehodlal. Bylo to úžasné! Tak...teplé!Roztrhl jsem jeho šedou košili a začal hladit přes jeho bradavky, ne nijak jemně, než obě dvě stuhly. Poté jsem přešel k jeho přirození a olízl jsem ho po celé délce.„Au! Vyndej to, vyndej to!" zaječel Toshiro plačtivě, choval se jak mimino. Samozřejmě, muselo to bolet, ale to neznamená, že mi tu bude celou dobu křikem trhat uši. Díky bohu tu jsem nejméně deset kilometrů od civilizace. „Zmlkni!" sykl jsem. Chtěl jsem ho vzrušit, ponížit ho a srazit veškerý odpor. Dvě věci z toho se mi povedly.„Pře-agh-pře-sta-agh-ň-!" Začal jsem přirážet hlouběji a silněji.

Bolí to, hrozně moc! Cítím ho až v žaludku, je to hnusné, cítím, jak mě trhá zevnitř, jak jitří čerstvě utrženou ránu! Gin mě donutil se udělat, ale víc už se soustředil pouze na své upokojení. Začal přirážet dravěji, při posledním, nejhlubším přírazu se mi před očima udělaly hvězdičky, bylo to nesnesitelné. V nitru jsem pocítil teplou tekutinu a hned mi došlo, co to asi je. Díkybohu je po všem, pletl jsem se. Gin zašmátral do kufříku a opět mě přetočil na záda, síla odporu byla ta tam, byl jsem unavený, všechno mě bolelo, ale Ichimaru se mě nejspíš rozhodl utrápit k smrti. Z kufříku vytáhl fialový umělý penis a zlověstně se usmál. Copak nevidí, že mě zranil?! „N-ne pro-pro-sím."„Ale ano...omluv se." Zase se usmál. Omlouvat se mu nebudu, tak nízko neklesnu, nikdy!Gin lhostejně pokrčil rameny a ke svému přirození vrazil i umělý penis. „Aaa!" křičel jsem, co jiného zbývalo? Bolelo to, to děsivé roztažení. Teď jsem už s křikem neustával. Nemůžu uvěřit, že je ve mě jeho mužství a umělý penis. „Bo-bolí- to-pře-sta-au!"

Jej, Toshirovi teče krev, doufal jsem, že se omluví. Pravda, měl jsem si toho všimnout dřív, vypadalo to docela ošklivě. „Omluv se a já přestanu," nabídl jsem mu a abych to zdůraznil, přirazil jsem ještě několikrát a vyždímal ze sebe všechno.. „Nikdy!" vydal ze sebe mezi křikem, rvalo mi to uši.Je tvrdohlavý, ale i tak nepřestanu. „Jak myslíš." řekl a jsem a po chvíli přidal: „A zmlkni už konečně!" vrazil jsem mu facku. Bylo na čase, když jeho křik zeslábl, protože si vykřičel hlasivky, a změnil se na sýpání a vzlykot. Začal jsem se smát jako nějaký psychopat, tenhle pohled se mi líbil. Jak byl zlomený a poddaný mi, přesně takhle jsem si to představoval, rajcovalo mě to. Zaměřil jsem se na jeho jindy oslnivé, teď uplakané azurové oči, které na mě celou dobu třeštil. Začaly se pomalu zavírat, Toshirovo tělo se přestalo třást a vzlykot utichl. „Toshiro?" Naklonil jsem se k němu a zatřásl s ním, možná jsem to přeci jen přehnal, když omdlel. Vytáhl jsem z něj oba údy a dal mu pusu na čelo. Nebylo to žádné láskyplné gesto, nicméně majetnické. Tímhle vším jsem mu ukazoval, kdo je tady pánem a kdo velí. Počkat to mu nechám tak lehce projít? Vzal jsem z kufříku ten největší vibrátor, co jsem našel a strčil mu jej do zadečku. Dal jsem ho na maximální rychlost a izolepou zajistil, že zůstane na místě. Odešel jsem, do pokoje ho zatím nedám, zlobí a tam by mi utekl. Zamkl jsem za ním. „Až se probudí, dám ho pryč z těla gigai," slíbil jsem si a s těmito slovy jsem odkráčel do sprchy a následovně do skromné kuchyňky.