Únos

Buď hodnej

Po dvou týdnech plných sexuálního, fyzického a psychického násilí.

Už nemůžu! Každý den mě Gin znásilňuje a psychicky týrá. Před nedávnem mě začal i mlátit. Prý se až moc bráním, jenže co má člověk dělat v takové situaci? Nikdy jsem nebyl typ, co se jen tak poddá. Nevím, jak dlouho tu jsem. Musím vymyslet, jak se odsud dostat jinak nepřežiju, vypadá to tak. „Toshiro jsem doma!" A co já s tím?! Gin se zdržuje ve Společenství duší, aby to nebylo moc nápadné. Velmi rád pak vede řeči o tom, jak všem scházím a hledají mě. Rangiku ho prý dokonce napadla a zavřeli ji. Popravdě, celou desátou divizi zrušili, jsem obviněn z velezrady.Mám ti skočit okolo krku a dávat ti pusinky?Naštěstí už nejsem zavřený jako zvíře v cele, i když jako zvíře si připadám pořád. Pod zámkem, bez základních lidských práv, sloužící jen pro Ichimaruovo sexuální potěšení, prostě zvíře s obojkem na krku. Včera mě Gin dal do 'normálního' pokoje. Mám tu zrcadlo, které jsem hned při pohledu na podlitiny a modřiny zářícími všemi barvami, začal nenávidět, postel a skříň s nějakými nechutnými oblečky, které mě nutí nosit. Nenávidím mais uniformu, neko mikinku a spoustu dalších, avšak Ginovi se v tom nejspíš líbím, nebudu zmiňovat kočičí ouška. Nedávno mě donutil si s nimi před něj kleknout a mňoukat, jenže, kočičky škrábou. Otevřely se dveře a vešel Gin.„Jak ses dneska měl?" Debilně. Gin ke mě přišel a vrazil mi facku. Už jsem si zvykl, nebylo to nic nového. Z kapes vytáhl ovladač mě důvěrně známý a otočil knoflíkem uprostřed. Celým mým tělem projela nepříjemná bolest vibrace, až jsem přivřel oči.

(Pro představu.)

„Ptám sek jak ses měl!" Toshiro by se asi rozplakal z té bolesti, ale ty časy strávené se mnou ho vyškolily a slzy mu došly. „D-dobře." Ještě aby ne! Konečně jsem ti dal normální pokoj. Vzal jsem tašku, co jsem s sebou přinesl a podal jí Toshirovi. „C-co to je?" „Puzzle, ty co jsem ti dal minule už jsi předpokládám doskládal." Toshiro udělal něco jako napodobeninu úsměvu. „D-děk-kuju." Jediná věc, za kterou jsem mohl vidět Toshirův úsměv. Každý den mu nosím puzzle vždycky jiné a vždycky těžší. Odešel jsem z pokoje a šel do kuchyňky. Dneska je sobota, to znamená, že dneska Toshiro dostane jídlo. Dostal trest, za to poslední kousnutí, člověk by netušil, jak má ostré zuby. 

 

Podíval jsem se okolo sebe. Puzzle byla momentálně moje záchrana ze světa násilí. Na každé zdi jsem měl pověšený všechny puzzle. co jsem zatím dostal. Nějak mi zútulňovaly ponuré šedé zdivo. Gin mi zaťukal na dveře. To ještě nikdy neudělal. Vždy sem vrazil jen tak. „Dá-le." Gin vešel a držel v ruce něco zabaleného v červeném balicím papíru. Podal mi to a já to otevřel. „Kalendář?"podivil jsem se. Gin se usmál a sedl si vedle mě na zem. „Jo, jelikož ani nevíš kolikátýho je. Mimochodem za čtyři dny jsou Vánoce." Jako fakt?! Nevěřícně jsem na Gina hleděl. Něco mi tu nesedí. Gin mi dal kalendář a řekl, že za necelý týden jsou Vánoce?!

„Nelžu," zamračil jsem se. Toshiro je tak roztomilej! Zítra mu koupím nějaký kostýmek na ty Vánoce, byl by roztomilý skřítek, nebo Santova pomocnice! Vrátil jsem se do kuchyně a udělal jsem Toshirovi citrónové muffiny s černým čajem. Přešel jsem k jeho pokoji a položil mu to na stůl. Teprve teď jsem vypnul vibrující věcičku v jeho intimních partiích. „Děk-uju," šeptl Toshiro jak za jídlo, tak za zpříjemnění jeho sezení, jelikož si přestal křečovitě svírat kolena a třeštit oči. Nechal jsem ho o samotě a sám šel pojíst. Měl jsem úžasnou náladu. Ráno, když jsem ho ojel, mi nevzdoroval a ani včera. Tomu já říkám pokrok.

Dojedl jsem a vrátil se k puzzlím. Musím vymyslet ten plán! Vlastně jsem ho měl už trochu promyšlený. Vždy, když byl Gin zrovna v opojení jménem orgasmus, nevnímal nic, než své potěšení. U mužů to nebylo nic zvláštního. Sice jenom na chvíli, ale mimo byl. Já měl energie povětšinou dost, ale nenechával jsem to na sobě znát. Doskládal jsem puzzle a šel k Ginovi. „Co je?" Já se bojím! Co když mi to nevyjde? Ale jinou šanci už mít nebudu. Slova, co jsem se chystal vypustit z pusy, jindy bych se za ně vyfackoval, ale dnes... „Nechceš se se mnou dneska vyspat?" Žmoulal jsem lem trika a s červení ve tvářích propichoval zemi pohledem, hanbou jsem se na toho úchyláka nemohl podívat. Gin se usmál a chytl mě za předloktí. Odtáhl mě do jeho ložnice a hned co mě svalil na postel, mě sám přilehl. „Jasně že jo." Gin ze mě serval jeho triko, neboli jedinou věc co jsem klidně nosil, protože mi zakrývalo vše potřebné a vrazil do mě svůj úd, na surové zacházení bez přípravy už jsem si zvykl. Někdy, pouze pokud mě chtěl Ichimaru ještě více ponížit do mě strčil i prsty, nýbrž ne za účelem přípravy.

Toshiro vykřikl bolestí, ale určitě věděl, že nebudu jemný. Nikdy nejsem jemný. Začal jsem co nejsilněji přirážet. Toshirovi zase začala téct krev, ale já to opět neřešil, není přece z cukru, navíc, on sám to chtěl. Toshiro uhýbal pohledem, ale přijímal polibky a kousance důstojně beze slov. Prostě držel, nic jiného mu nezbývalo a věděl to. Udělal jsem se a v přesně tu chvíli mě Toshiro začal silně kopat. Mlel se v mé náruči jako šílený, až se mi trefil do obličeje a já se poroučel z postele k zemi. Toshiro neotálel, vyběhl z ložnice jako namydlený blesk a já kulhal za ním. „Ty malej hajzle! Vrať se zpátky. nebo uvidíš!" Teď mě nasral. Z nočního stolku jsem vytáhl injekční jehlu, která tam vždy byla připravená pro případ nouze, který právě teď nastal. Vyběhl jsem za ním, byl oslabený, těch pár dní hladovění se na něm podepsalo, takže už mezi futry jsem ho stáhl k zemi a píchl mu drogu od ruky.

Jsem volný, konečně! No, popravdě se mi nepodařilo doběhnout ani ke druhým dveřím a už mě rozzuřený Gin tlačil k zemi. Zkusil jsem ho setřást, ale marně. Teprve teď jsem byl v pořádným maléru. Gin byl silnější, vyšší, tím pádem jsem neměl šanci. V tu chvíli mi před očima přeběhly nejhorší náměty trestů, ale to co přišlo, jsem ani v nejmenším nečekal. Vytáhl jehlu a bez výčitek si přidržel mou ruku a injekci do ní vrazil. Bolelo to hrozně, ani mi ruku nepřiškrtil! To co mi píchl, mi oslabilo smysly. Najednou jsem viděl kalně a neměl jsem žádnou chuť se bránit, mé končetiny, celé tělo bylo jako z gumy a já nebyl schopen vyslat jim příslušné signály k pohnutí. Ucítil jsem tlak v zadku, ale nebolelo to, i když by mělo. Gin mě začal táhnout pryč. Nemohl jsem se bránit, nemohl jsem nic namítnout, i jazyk zmalátněl. Mohl jsem jen sledovat, jak si mě gin bere, byl jsem jen hadrová panenka. Gin mě hodil v kuchyni na linku a já se praštil hlavou o poličku s kořením, nebolelo to.

Ten bastard malej! Vrazil jsem do Toshira svůj úd, nechtěl jsem se už uspokojit, pouze ho potrestat tak, že na to v životě nezapomene. Už to sice nebylo tak dobrý, ale hodlal jsem to Toshirovi oživit. „Já tě tu živím, šatím a jediné, co po tobě chci, je dobrý sex, ale i tak - i tak toho máš málo!" syčel jsem mu do ucha. Z jedné poličky jsem vzal vibrátor - ano, byli důmyslně schovány po celém domě- a přidal ho do hry.To už Toshiro vykřikl i přes účinky drogy Vzal jsem vibrační vajíčko a přidal ho také. Neměl jsem toho dost asi jsem zešílel, ale chtěl jsem slyšet jeho křik. Jeho bolest a později také omluvu. Chtěl sem slyšet to zoufalství v jeho hlase. Už mi nebude vzdorovat, už nebude odporovat, teď ho zlomím. Rozrazily se vstupní dveře. Byl jsem sice trochu mimo, ale přesto jsem se otočil. Střapaté rezavá hlava a hnědé rozzuřené oči. Ve dveřích nestál nikdo jiný, než Ichigo Kurosaki, zástupce shinigami. „Ty zmrde, co mu to děláš?!" Ichigo ke mě ihned vystartoval...

Tý jo já to dělám tak napínavý! Ráda bych to dopsala už teď ale chci  vědět jak budete reagovat na to co se stane. Muhahahaha!!!!!!!!!!