Únos

Svoboda

Minule jste četli:

Střapatá rezavá hlava a hnědé rozzuřené oči. Ve dveřích nestál nikdo jiný, než Ichigo Kurosaki, zástupce shinigami. ,,Ty zmrde, co mu to děláš?!" Ichigo ke mě ihned vystartoval...

„Co? Ichigo, eh, my si jenom hrajeme!" Ichigo mě málem praštil pěstí. Uhnul jsem mu, chtěl jsem ho kopnout do žaludku a rychle to vyřídit. Toshiro tam jen seděl a hleděl. „Tohle mu dělat nebudeš!" Ale už jsem to udělal Kurosaki co s tím uděláš? Ichigo mě trefil do břicha a já se svalil k zemi. Za tu dobu nicnedělání jsem pravděpodobně polevil na ostražitosti. Kurva!

Nevnímal jsem. Sice jsem strašně chtěl, ale jediné, o jsem mohl udělat, bylo poslouchat Ichiga. Volal mě a následně jsem pocítil, jak mě vyzdvihl do své teplé náruče, která ve mě vyvolala pocit bezpečí, po kterém jsem tak toužil a utíká pryč, pryč od mého utrpení.„Toshiro řekni něco!"„Co tě bolí?"„Dokážeš mi odpovědět?"„Mám ho udat?" Otázky tohohle typu mi Ichigo pokládal pořád dokola. Byl jsem sice rád za jeho starostlivost, ale to mi nemohl aspoň něco obléct, byla mi zima i přesto, že jsem na studeném zimním vzduchu strávil jen chvíli, než jsme se dostali do mě známého Ichigova domu. Když jsme vešli do Ichigova pokoje, sundal mi obojek a já pocítil onu volnost, která mi byla po tak dlouhou dobu odpírána, najednou jsem nebyl zvíře, které zůstalo na pospas svému pánu, byl jsem člověk, žijící tvor! „Teď už jsi volný a v bezpečí," šeptl Ichigo, když mě stikl v hřejivé náruči. Jenže Ichimaru stále běhal jako blázen po svobodě, nikdo neví, čeho je schopen, mlčel jsem. Ichigo mě beze slov zvedl a nesl do koupelny. Ani já jsem nepromluvil, neboť nebylo co. Na jednu stranu jsem se strašně styděl, že jsem nebyl dost silný, aby se ubránil, ale na druhou jsem byl rád, rád za záchranu i přes onu potupu. Nestyděl jsem se ani když mne pokládal do teplé vody, mé nahé tělo už viděl, nebyl čeho bát. Nechal jsem ho mne omýt i když rány pálily, nebylo to nic oproti bolesti, kterou mi způsobil Gin.Ichigo mi bez okolků navlékl jednu ze svých košilí, která mi sahala až po kolena hned poté, co se podíval na mé rány. Nebylo zlé, zažil jsem horší. Byly to jen modřiny, podlitiny a šrámy. Nejhorší bylo na srdci, které vyléčí jen čas. Některé rány pro jistotu i obvázal, nebo pomazal zázračným Aloe vera, pro jistotu.„Promiň mi to," šeptl opět a sklopil oči k zemi. Bylo mi hned jasné, že se snaží zadržet slzy, což se mu nepodařilo. „Nemohl jsem tě najít. Položil mě do postele, přikryl peřinou a než jsem se nadál, usnul jsem. Byl to celkem klidný spánek, který jsem dlouho nezažil.

Hajzl, hajzl, hajzl! Hned po sesbírání se ze země a menším občerstvení jsem se vydal přímo k Ichigovi. Všichni na mě čumí jak na nějakého zloděje. Slyším je, jak si šuškají, že jsem blázen. Já nejsem blázen, jen mi utekl malej bastard s neučesaným debilem! Už jsem byl před Ichigovými dveřmi. „Kapitáne, přesně podle mého odhadu, Gin Ichimaru se dostavil."Rangiku" Rangiku Matsumoto, možná jsem to měl tušit, že si na mě ta ďáblice s melouny počíhá. Spolu s celým kapitánským sborem. „Gine Ichimaru, jste zatčen pro zneužití kapitána Hitsugay a poručíka Matsumoto!" „O čem to mluvíte?" Rangiku mi bezkompromisně nasadila pouta. „O zneužití docela vysoce postavených lidí." „Oi, jenže to jsem neudělal. "Ne, ne vůbec Gine, lži jim přímo do ksichtu možná to neprokouknou! „Poručík Matsumoto má důkazy o jejím napadení." Ha! „A co napadení kapitána?" „O tom nám podal zprávu Kurosaki Ichigo. Máme také váš dům plný stop." No tak z toho se už asi nevyhrabu.

Začal jsem pomalu otevírat oči, venku už byla černočerná tma a větší postava ke mě přistoupila a dala mi ruku do vlasů. „Toshiro, jak se cítíš?"Nic moc. „Docela dobře." Droga už odezněla a to znamená, že už tu jsem dýl. „Nedáš si něco k jídlu nebo k pití?" Ani nevíš jaký mám hlad. Ale nebudu ho tu vybírat. „Ne." Ichigo odstoupil a já vstal z postele. Nohy mě zradily skoro hned a s podlomením kolenou jsem se skácel k zemi. „Toshiro, co to děláš?!" Ichigo mě zvedl do náruče a dal mi pusu na čelo. „Jen sem se chtěl," nevěděl jsem co říct, „podívat z okna." Ichigo přešel k oknu a posadil mě na parapet. „Dneska je krásně." Ichigo se usmíval a já musel taky. „Mimochodem, za dva dny jsou Vánoce." Nevěřícně jsem se podíval na zrzka, který v ruce držel kalendář, co jsem dostal od Gina. „J-já spal dva dny?" Ichigo kývl. „Kdes to vzal?" ukázal sem na kalendář a Ichigo mi ho podal do ruky. „Včera jsme byli s ostatními vyklidit dům Gina." Koukal jsem se na Ichiga ve znamení, že má pokračovat. „Našli jsme všechno. Oblečení co si nosil, puzzle co sem donesl taky. Potom jsme našli na každém rohu schovanou sexuální pomůcku. A ještě jsme našli-" Proč najednou přestal?Bylo mi sice trapně, ale i tak jsem chtěl vědět vše.„Co jste našli?" Ichigo se otočil a chtěl odejít. Rychle jsem seskočil z parapetu a objal ho kolem pasu. „Toshiro?" „Co jste našli?" Ichigo se otočil a posadil mě zpátky na parapet. „Našli jsme Hyohrinmaru." Začal sem brečet. Vzpomněl jsem si, jak mi ho Gin zlomil přímo před nosem a já nemohl nic udělat. „Toho tu mám taky, s vrácením do Společenství duší by se měl zpravit, ne?" Na tváři mi naskočil úsměv. Na dobrou zprávu jsem nebyl už dlouho zvyklý. Ichigo mě objal. „Děkuju." Nevím jak dlouho jsme se objímali, ale po pár minutách jsem usnul v jeho náruči.