Únos

Rozsudek

Jako naprostej debil tu sedím v kleci a čekám na soud. Ani nemůžu nic říct, když mi před dveřma stojí nějací dva kreténi a hlídaj mě. Já bych je sice hned přepral, ale oni můžou zavolat statní a já budu ještě víc v prdeli. Otevřely se dveře a v nich stál nějakej týpek. Upravenej týpek s brejlema a deskama. "Za pár minut už budete postaven před soud Gine. Můžete se upravit nebo si připravit argumenty." A zase zmizel. Praštil se pěstí do zdi. Ta křupla a objevilo se na ní několik prasklin. 

Vzbudil sem se z opravdu nádherného spánku, který jsem už dlouho nezažil. Posadil jsem se a rozhlédl kolem sebe. Můj pohled padl na Ichiga spícího na svém pracovním stole. Dostal jsem strašnou žízeň. Naštěstí Ichigův dům znám, takže jsem jen vyšel v jeho tričku, které nyní slouží jako moje pyžamo, z pokoje, a tak trošku si neuvědomil že Ichigo ještě bydlí se svou rodinou.Mé jindy střapaté bílé vlasy trčící do vzduchu, byly vlivem neustálého se otáčení v posteli zplihlé, nemohl jsem si pomoct, ale vypadal jsem jako holka. Ze dveří kuchyně, kde jsem stál se vyřítila postava, v níž jsem poznal Ichigova tátu, Isshina.„Jak se máš Toshiro? Dneska vypadáš, jak kdyby Ichigo porušil jedno z mých pravidel," zamručel, jako by ho ani nezajímalo, co tu dělám, nebo jak jsem se sem dostal. Vždycky mu to pálilo pomalu, do těch věcí na přemýšlení měl Rangiku, ale ta moc rozumu také nepobrala, spolu tvořili fakt dvojku k popukání. Můj hlas zněl jak chraplák starého dědy. „Ujde to,ale Ichigo mi nic neudělal. Žádné obavy." Pokusil jsem se o úsměv, Isshin už otevíral pusu na nějakou poznámku, ale to se do kuchyně stejným způsobem jako on, přiřítila Karin, Ichigova mladší sestra, se kterou už jsem měl tu čest. „Tati!" zavřeštěla. „Nech ho na pokoji, to neslyšíš, že mu není dobře? Určitě má žízeň a chuť si zahrát fotbal!"Bohudík! Ta holka se poprvé v něčem trefila, byla stejná jako její otec. I když zakopat si s ní nepůjdu, říkal jsem jí to už nejméně tisíckrát. Karin mi podala sklenici studené vody a já ji ochotně přijal. „Co se to tu děje?" zamumlal rozespale přicházející Ichigo. No výborně rodinný sraz, Yuzu, další ze sester, je tu také. Holky se na mě podívaly. „Táta ti balil holku," rozesmála se Karin a chudák Yuzu také neměla od smíchu daleko. Zpražil jsem je vražedným pohledem, trocha gelu to spraví, ne?Ichigo vyvalil oči a podíval sen na mě, potom na tátu a nakonec na své sestry. „Co se tu děje?" zamumlal a za pas si mě přitáhl k sobě. „Jen jsem se šel napít," zamumlal jsem vyhýbajíc se očnímu kontaktu. Do tváří mi stoupala červeň z toho, jak nestoudně mě tu Ichigo držel. Nebýt fakt, že jsem tu skoro nahý, v jeho tričku, vyšel z jeho pokoje a je tu i jeho rodina. Ano, slovo JEHO se opakuje mnohokrát. Ichigo se usmál a hned na to zvážněl. „Proč si mi neřekl, že máš žízeň? Vždyť si mohl někde omdlít!" Se šklebem jsem do něj dloubl a beze slova se vydal zpět do jeho pokoje. Jsem přeci kapitán jedné z Gotei 13, ne? Můžu si to dovolit. Po asi pěti minutách otevřel ichigo dveře a vstoupil. „Toshiro promiň, ale příště mi řekni, ano?" Kývl sem a lehl si na postel, přečemž se rozhodl studoval bílý strop. „Ségry ti půjčí nějaké oblečení než se dostaneme do Uraharova krámku, protože moje je ti velké a jejich by ti mělo být." Sjel jsem ho zlým pohledem při narážce na moji velikost.„K Uraharovi, proč?"„Centrála 46 a Společenstvo uší se rozhodlo představit Ichimarua před soud." Zeširoka jsem se usmál a do pokoje vstoupily Ichigovi sestry s hromadou oblečení, nejspíš nadšeně čekaly za dveřmi a potají poslouchali. Karin o mě stejně ví. „Nepřežeňte to," zamumlal Ichigo, než ho holky vyhodily se slovy:„Nenecháme si ujít šanci převléct Toshira za holku." Za holku?! A sakra sem v prdeli. „Toshiro zkus si tohle."Yuzu mi podala první kus oblečení a já si ho ochotně vyzkoušel, přeci jen jinou možnost pravděpodobně nemám, ale jsou to jen pošetilí lidé, co mi záleží na jejich názoru! Takhle to bylo asi další dvě hodiny, než mi nechaly světle zelené rifle, modrou mikinu, světle růžovou zimní čepici s neko ouškama a obyčejnou bundu. Mám pocit, že jsem červený až na prdeli. Otevřely se dveře a do nich vešel Ichigo. „Moc ti to slučí Toshiro. A teď pojď, nemáme moc času. A vem si Hyorinmaru. Máš ho na stole v té tašce." Vzal sem tašku ze stolu, ve které byly i další věci, co sem měl u Gina,nebyl jsem s to jí otevřít. Poděkoval jsem holkám, které se pochechtávaly a vydali jsme se do Uraharova krámku. Tedy, Ichigo mě musel vzít na záda, jelikož jeho sestry mi nemohly půjčit boty, nohu mám přeci jen větší.