Únos

Vánoce

Po nějakém tom čekání vešla do mé cely, která se stala mým doživotním domovem, stráž. Snad mi přišli říct, jak je Toshirovi. „Gine ichimaru," pronesl menší z nich s radostí v hlase, za což jsem byl rád. Už dopředu jsem díky tomu poznal, že Toshiro je v opravdu pořádku. „Kapitán Hitsugaya má hlubokou ránu na břiše. Dostal zákaz se moc pohybovat a rozkaz pít hodně tekutin. Nyní je u Ichiga Kurosakiho v pořádku." Nadšeně jsem kývl. „A-a mohli byste mu za mě popřát alespoň'veselé Vánoce?" Oba se na sebe podívali a sehráli spolu oční rozhovor, nato oba kývli. „Samozřejmě." A odešli.

„pššt holky, ať nevzbudíte Toshira." Pomalu jsem otevíral oči. Hned, jak jsem se rozkoukal, jsem se cítil klidněji. Ichigův pokoj byl prázdný a vánočně nazdobený. Udiveně jsem se koukal na to, co tu vytvořil po dobu mého spánku. Vedle postele stál budík, na který můj pohled spadl hned po tomhle krásném výhledu. Bylo skoro jedenáct! Já jsem vážně spal tak dlouho?! Odhodil jsem ze sebe peřinu a s mírnou bolestí jsem se postavil na nohy. „No tak Ichigo, nedělej kraviny!" Zařval mě dost známý hlas Karin. „Pššt Karin vzbudíš Toshira, už jsem ti to říkal!" Upozornil ji na oplátku Ichigo. Pak šlo slyšet jen šeptání. Udělal jsem pár kroků ke stolu, kterého jsem se chytil oběma rukama. Měl jsem tak nestabilní tělo, nohy mě skoro neposlouchaly! Cestou ke dveřím jsem se chytal jako opory všeho možného. Mám pocit, že jsem Ichigovi i něco shodil, nebo rozbil. Šáhl jsem po klice a otevřel dveře vedoucí k tomu rozruchu. Nikdo na chodbě nestál, a tak jsem vyšel sám. Po cestě jsem se opět všeho chytal, ale zároveň jsem obdivoval tu výzdobu, tady byly určitě Vánoce významnou událostí. Když jsem procházel kolem jednich dveří, omylem jsem šáhl na kliku a mým dalším krokem je otevřel. Zaplul jsem do místnosti jako vítr a naboural do zdi. Byla to velká rána. Hned nato jsem uslyšel kroky po schodech a následně celou rodinku stát ve dveřích.„Toshiro, sakra, jsi v pořádku?!" zařvali všichni naráz. Já ještě zděšený z toho pádu jsem jim nic neodpověděl. Karin a Yuzu ke mě hned přišly a pomohly mi na nohy. „Ježiši, ty jsi fakt nemehlo." řekl Ichigo s příjemným pobavením v hlase. Já jsem na něho jen hodil zabijácký pohled a s pomocí holek došel až k němu. Holky mě pustily a Ichigo mě vzal celého rudého do náruče. „Příště nezkoušej chodit sám. Máš odpočívat a ne se ještě víc namáhat." Poraženě jsem sklopil hlavu a tím se zadíval na to, co mám na sobě. Celej tenhle trapas jsem udělal v dalším Ichigově tričku! Tentokrát bylo celé černé s bílým lemem. „Tak pojďte dolů! Když už je Toshiro vzhůru, můžeme začít s vánočními tradicemi!" zaječel celý nadšený Isshin. „Tak já asi půjdu zpátky. Nebudu vám kazit tradice." Ichigo si mě za tu poznámku projel smrtelným pohledem. „Ty jdeš taky!" zařvala Karin naštvaně a otráveně už u schodů a Ichigo se i se mnou vydal na cestu dolů. Neboj, my jsme rádi, že tu jsi s námi. A aspoň je nás na tátu víc." Musel jsem se usmát. Z Ichigovi poznámky to vyznělo, jako že je jedna z jejich tradic, zavřít jejich tátu ve sklepě a nechat ho tam. Už jen při té představě jsem se málem rozesmál. „Tak vidíš jak ti úsměv sluší. Prozradíš mi, čemu ses tak zachechtal?" Ani jsem si nevšiml že jsem se zachechtal. Ale Ichiovi nehodlám říct, o čem jsem přemýšlel. Takže jsem jenom zakroutil hlavou. Ichigo po mě hodil prosebný pohled, na který jsem odpověděl stejně. „Co si dáš k pití Toshiro?" zeptala se mě uprostřed Ichigova prosení Yuzu. „Mně je to jedno." Ichigo si Yuzu projel od hlavy až k patě, dokud jí neukázal svůj nacvičený vražedný pohled.„Co je Ichigo?" Ichigo se usmál a jakoby nic odpověděl. „No jen mě se nezeptáš co chci k pití?" Yuzu ho praštila vařečkou do nohy. Ne, protože ty si ho dokážeš nalít sám." Yuzu na něj ještě vyplázla jazyk a zaplula zpátky do kuchyně. Hned, jak zmizela, jsem se rozesmál. Ichigo mě spražil pohledem, ale hned jak si uvědomil, co se stalo se, jsem se rozesmál taky. „Budete se tam jen smát, nebo pomůžete?" zeptala se nás Karin, která se zjevila jako duch za námi. Hned jsme oba dva zmlkli. „Pomůžeme samozřejmě," pronesl Ichigo a Karin nás zavedla ke stromku, kde stáli i ostatní členové téhle povedené rodinky. „Takže," Začal vážně Isshin. ,,ty Yuzu uděláš jako každý rok jídlo. Ty Karin doděláš výzdobu. Já dobalím dárky a vy ichigo a Toshiro. vy dva ozdobíte stromek. Tak všichni mají co dělat?" Všichni jsme nadšeně kývli. ,,Dobře tak až budeme mít všichni hotovo dáme si pár vánočních tradic." Hned mě napadl isshin zavřený ve sklepě. Rozešli jsme se s Ichigem ke stromku. ,,Proč ho zdobíte až na štědrý den?" Zeptal jsem se ještě trochu rozesmátě z představy zavřeného Isshina ve sklepě. ,,Ať se máme na co těšit." Tahle odpověď mi stačila. vzal jsem jednu tmavě růžovou baňku a pověsil jí s pomocí ichiga hodně vysoko. ,,Můžeš mě klidně položit já ozdobím spodek a ty vrch." ichigo se usmál a položil mě na zem. Jako nějaké mimino jsem se plazil po čtyřech, pořád se jen smál a bral baňky náhodných barev. Ichigo se při pohledu na mě nahlas rozesmál. ,,Co je?" zamumlal jsem naštavaně a pozoroval ho jak věší velkou fialovou baňku. ,,nic jen mě pobavilo jak moc si to užíváš. A taky že sis vůbec navšiml že tě všichni pozorujeme a taky si tě karin , Yuzu a táta vyfotili." celý jsem zčervenal a otočil se za sebe. Vážně tam stáli všichni ti a fotily si mě. ishin s mě dokonce natočil. ,,Moc roztomilý Toshiro!" Zařvali všicni tři a hned na to se vrátili do práce. Celý červený jsem věsil teď už normálně baňky. ,,Ale no tak Toshiro nebuď takový. Byl jsi prostě rozotmilý." usmál jsem se na něj a věsil baňky tak jak předtím. Bylo mi jedno že mě někdo uvidí. teď. Vždyť jsou Vánoce. Když jsem dověsil poslední Ichigo si mě hodil na koníčka. už jsem slyšel za námi a za chvíli i před námi foťáky. ,,Na dej tam špičku." Ichigo mi podal stříbrnou špičku a já jí s jeho pomocí pověsil. ichigo si mě ještě nechal na koníčkovi a oběhl se mnou několikrát stůl. ,,Co děláš Ichigo?" Zeptala se Yuzu přičemž držela v ruce čelenku s rohy. ,,Pořebuješ rohy." Řekla a nasadila mu je na hlavu. ,,Dík Yuzu." A znova se ichigo rozeběhl až na to že teď utíkal za holkama co nás lákaly do pokoje kde jse před tím spadl.„Máme tu vánoční oblečení, tak si vyberte." Ichigo mě položil na zem. Vzal černé rifle, zelené triko, ponožky se sobem a aby toho nebylo málo, zelenou santovskou čepici. Docela mu to slušelo. „Co si vezmeš ty?" Ichigo mě těmi slovy vyrušil z jeho obdivování. „Nevím."Moc se mi do toho nechtělo. Ichigo něco vyhrabal z hromady oblečení a hodil to po mně. „Zkus si to." Oblékl jsem si červené šaty?! To v tomhle domě není klučičí oblečení, co by mi bylo?! I přes mé protesty jsem si to oblékl. červené šaty, černý pásek, červená santovská čepice a bílé punčochy, vypadal jsem jak laciná kurva. Jak mě Ichigo uviděl, celý zčervenal.„Moc ti to sluší." Udiveně jsem se na něj podíval. „To myslíš vážně?!" Ichigo mě objal a hodil si mě zase na koníka, ani mu nedošlo, že jsem v šatech a...ehm. „To si piš, seš roztomilej." Usmál jsem se, i když nerad, a už jsme vyběhli domů. Yuzu upustila tác s cukrovým, Karin měla záchvat smíchu a Isshin si nás už asi tisíckrát vyfotil . „Moc vám to spolu sluší." zajásala celá rozesmátá Karin. Ichigo mě položil na zem a já opět po čtyřech pomohl Yuzu sesbírat cukroví. „Díky Toshiro moc ti to sluší." Usmál jsem se a jako slušná holka poděkoval. „Dík Yuzu." „Mohl bys to cukroví dosbírat a dát na stůl? Já a Karin se ještě musíme obléct." Kývl jsem a Kari s Yuzu nadšeně odběhly pryč. Když jsem dokončil práci, co mi dala Yuzu, Ichigo mě vzal do obýváku a posadil si mě do klína. V televizi dávali Pravý rytíř. Sice to neznám, ale všichni jsme se zakoukali. Přesně jak to skončilo, zazvonil zvonek. „Jdu otevřít." oznámila Yuzu a zmizela za rohem. V televizi začali hrát vánoční písničky. Všichni jsme začali zpívat. Do obýváku vešli dva shinigami, jak jinak, celá rodina je viděla a bez okolků dál sledovali televizi. Přestali jsme zpívat a nechali je mluvit. „Kapitáne Hitsugayo, Gin vám přeje veselé Vánoce." Chtěli odejít, ale já s Ichigem jsme je stopli rukou. „Počkejte, taky mu za mě popřejte krásné a veselé."Ichigo kývl.„Za mě taky."Usadili jsme se zpátky k televizi a zpívali jako o život. Zbytek večera jsme se nasmáli, jak nikdy. Večeři jsme si vychutnali, a pak přišel čas na dárky. „Tak děcka, všichni ven vyhlížet tlustoprda," rozkázal nám Isshin a všichni jsme vyběhli s návalem smíchu ven. Hned, jak jsme se tam dostali vypukl ohňostroj. Ichigo si mě stáhl do objetí a všichni jsme na ohňostroj koukali s údivem. Tak dlouho jsme tam stáli, až zazvonil zvoneček. Vběhli jsem zpátky do domu a viděli všechny ty dárky. Sesedli jsme se okolo stromku a Isshin začal rozdávat. „Tady pro Yuzu. Pak tu je pro Karin. Pro Ichiga. Pro mě. Pro Toshira." Udiveně jsem převzal dárek. Já jsem dostal dárek! Na Vánoce! Každý z nás ještě dostal několik dárků. ,,Tak rozbalujte." vyzval nás Isshin. Roztrhal jsem bílý papír s vločkami. Puzzle. Puzzle se zimní krajinou. Nadšeně jsem puzzle přitiskl k sobě. V několika dalších krabicích byly také puzzle. Pak plyšáci, klučičí oblečení mé velikosti. Konečně! Pár knížek a fotka. Fotk,a jak mě Ichigo vzal na koníka v tom novém oblečení a běhal se mnou po bytě. Bylo tam i pár dalších úžasných fotek. „Tak co, líbí?" usmál se na mě Ichigo. Místo slov jsem ho objal. „Děkuju! Děkuju vám všem!" Ichigo mi zvedl hlavu plnou radostných slz a políbil mě. „Chci, abys zapomněl na tu hroznou minulost, chci, abys žil znovu šťastně a byl bych toho rád součástí víc, než přítel. Miluju tě!" Párkrát jsem zamrkal, než mi vůbec došlo, co Ichigo řekl. „Taky tě miluju!" a políbil jsem ho také.

Konec

Tak snad jste si to tu se mnou po celý tenhle příběh užili. Přeji vám Veselé vánoce. Ať najdete hodně dárků pod stromečkem. 

Samozřejmě  děkuji TnaKenov (Oraculum) za korakturu celého příběhu a nervy se mnou. 

Neboli totální neznalkyní bleach.

Šťastné a Veselé přeje Ailevaj.