Ve Stínu Lží... [Yaoi]

Část 14.

Uběhlo pár dní od té doby co se Luril a Tomoe spolu vyspali. Od toho večera byl Luril na Tomoeho dost přísný a často ho bil za maličkosti.
Zrovna je čtvrtek, obloha temná, na silnicích rušno a silně prší.

"Khudde? Jsi si jistý že to je dobrý nápad?" Šeptl Tomoe když si nandal masku na hlavu.

"Máš snad lepší?!" Sykl podráždění Luril a nabil svou zbraň.
"Jdou po nás a jestli se jim podařilo zjistit o čem jsme se bavili, tak je musíme zabít než to někomu vyklopí!"

"Dobře.. ale nebylo by fajn kdyby jsme je navedli a oni Sabura zavřeli? Tyranizuje nás už dlouho." Šeptl opět Tomoe.

"Idiote! Saburo má špehy všude! Ten červ jen tak nezmizí.." Už i Luril si natáhl masku a vykoukl z poza rohu. Šli po nich čtyři policajti ze speciální zásahové jednotky. Předtím než Luril s Tomoem skončili tady, ve spletitých podzemních chodbách, byli ve své chatce s jedním z Lurilovo armádních kontaktů. Policie ho musela sledovat a jim teď jde o krk.
"Vyběhnu na druhou stranu. Kryj mi záda." Zavrčel a vyběhl. Chodbami se rozezněly výstřeli a na konec jeden smrtelný výkřik. Luril, nyní schovaný v chodbě naproti Tomoemu, vděčně kývl a to mu Tomoe oplatil.

"Doufám že neděláme chybu.." Šeptl pro sebe Tomoe. Na Lurilovo znamení oba o kousek vystoupili z poza rohu a zasypávali své pronásledovatele kulkama. Luril schytal jednu ránu do boku ale nereagoval na to. dá se říct že to je jen škrábnutí. Během chvilky byl klid a oba se vydali k mrtvým tělům.

"Jeden, dva, tři.... Tomoe, kde je ten čtvrtý? Kurva kde je?!" Rozkřikl se Luril a začal se rozhlížet.

"Já nevím! Jak to mám kurva vědět?!" Chytil se Tomoe za hlavu a v tu chvíli zazněl výstřel.

"K-ur..va.." Zachroptěl Luril, chytil se těsně pod prsy a vykašlal krev než se s těžkým dopadem setkal se zemí. Ta bolest ho úplně ochromila a tak jen přivřenýma očima sledoval jak vyděšený Tomoe mizí v jedné z mnoha chodeb...

***

"Vstávej!!" Rozeznělo se bolestně jeho hlavou a najednou ho probudila facka. Zavrčel a zvedl vyčerpaný pohled k osobě ale musel hodně přivřít oči protože na něj svítilo silné světlo a tak z postavy viděl jen siluetu.
"Kdo je tvůj komplic?! Mluv ty kryso!!" Rozčiloval se dotyčný a Luril se jen zvráceně usmál.

"Kdo? O čem to mluvíte?" Hrál zmateného a za to mu ve tváři přistálo pěstí. On jen vyflusl krvavou slinu a usmál se. Takhle ho vyslíchali pár dní než ho prostě nechali ležet v cele na policejní stanici. zrovna byla práce s jinýma věcma které byli přednější. Luril každý den přemyšlel nad tím kam se poděla rána od kulky.. Teda, bylo mu jasný že za to může ta stvůra v něm ale ta mu vždy jen zastavila krvácení. Tak jakto že rána zmizela úplně?
Z přemýšlení ho vytrhnul jakýsi rámus.

"Pane! Přímo před očima nám ukradli auto! Tady na parkovišti!!" Rozkřikl se zoufale muž z rodu Canis. Měl krátký culík a smetanově hnědou srst. Po chvilce vešel druhý se stejnou barvou srsti, jen menší a měl krátké vlasy. Už od pohledu byl i mladší. Policista tedy s tím mužem řešili tu nepříjemnost a mladší se začal rozhlížet po místnosti. Pak si všiml Lurila. Ten by normálně zavrčel ale místo toho jen vyjeveně zíral. Oba si koukali do očí a vůbec se nehýbali. I když Luril chtěl, nebyl schopný nic udělat. Jak je to možný?! Říkal si v duchu.

"Luri?" Broukl tiše a přišel k jeho cele.
"Proboha jsi to ty?" Zeptal se ale to už se šťastně usmíval a chytil se mříží. Luril jen mlčky zíral do jeho očí a vzpomínal. Vzpomínal na ty oči. Každé jiné. Pravé zelené a levé modré...

"S-Sayo... Ty žiješ?" Zeptal se Luril nevěřícně a taky se chytil mříží.

"Ano. I táta a Sora. Myslel jsem že ty jsi mrtvý... že tě už neuvidím.." Posmutněl Sayo, prostrčil ruku mřížema a Lurila přitáhnul tak blízko že ho přes mříže objal. Ten se nebránil a po chvíli ho objal taky. Najednou byl šťastný.
"Co tady děláš Luri?" Šeptl a Luril si povzdechl.

"To... To je jedno.. Doba je zlá." Vymluvil se a začal se odtahovat z objetí ale Sayo ho nenechal.

"To chápu.. S tátou tě dostaneme ven. Zase bude všechno dobrý." Usmál se ale pak na něj zavolal otec.
"Dnes už musím. Máme jestě hodně vyřizování ale zítra si pro tebe přijdu."
Luril chtěl něco namítnout ale než to stihnul, Sayo se mu otřel čumáčkem o čumák a odběhl. Tím Lurila dokonale umlčel. Teď jen vykuleně klečel natisknutý na mříže a koukal na vstupní dveře ze kterých vyšli ven.

"Ale Sayo..." Šeptl, sáhl si na nos a po dlouhé době se pousmál. Pak ale úsměv zas zmizel když si uvědomil jaká je z něj zrůda... Zalezl do temného koutu cely a tam si objal kolena.
"Musím odolat...."

++++++++++++++++++++++++

-Hoodně pozdě ale aspoň jsem to dodělal :3

Snad se vám to líbilo :D

-Další zas jindy aaaa jakékoliv Komentáře i hvězdičky mi udělají velkou radost :3