Ve Stínu Lží... [Yaoi]

Část 16.

Ahoj lidičky, vím že pauza byla dlouhá, ale rozhodl jsem se v tomto příběhu opět, i když pomalu, pokračovat. :) Moc děkuji že toto vůbec čtete a doufám, že vás tento příběh bude...bavit? :D

,,Měl bys dělat co ti radím.."
,,Nezajímá mě to. Tohle neudělám."
,,Ale uděláš.. o to se postarám."
,,Nech mě. Teď na to opravdu nemám náladu... snažím se spát."
,,Od kdy se snažíš spát? vždy jsi se snažil o opak."
,,MLČ..!"

,,Lurile..?" Ozvalo se rozespalím šeptem za jeho zády. Pomalu se přetočil na záda a podíval se na Saya.
,,Jak dlouho jsi vzhůru?" Zeptal se ihned. Sayo si protřel oči a trochu se pod dekou uvelebil.
,,Teď jsem se vzbudil.. a ty? Zdálo se ti něco zlého...?" Dal ruku Lurilovi na rameno. Ten se na jeho ruku podíval a chvíli mlčel.
,,No.. jo. Promiň, nechtěl jsem tě budit." Zalhal a falešně se pousmál. V této chvíli byl rád že Sayo byl tak nevinný a čistý. Nepoznal, nebo nejspíš nevěřil, že by mu Luril snad lhal.
,,To nevadí." Pousmál se sayo a o trošku se k Lurilovi přisunul.
,,Dobrou.." Broukl Luril a již behem chvíle usnul i přes to, že mu to předtím nešlo. Sayo ho před tím než také usnul, s úsměvem pozoroval. Jeho klidnou spící tvář. Tvář svého nejlepšího kamaráda.

,,Hej kluci! Už jsme měli být na cestě!!"
Luril se leknutím vyšvihl do sedu, ale uklidnil se když mu došlo že to je hlas Sory. Vstal z postele a došel k oknu které otevřel.
,,Nekřič tak. už jdeme." Pousmál se na Soru pod oknem a zas zalezl. Ihned šel ke skříni kde měl již nějaké to nové oblečení, díky Sayovi. Opět se pousmál při vzpomínce na to, jak ho Sayo před týdnem tahal po obchodech aby mu něco koupil. Vyjímečně si kvůli Sayovi Luril oblékl bílé triko a modré rifle. Přes to si ale i tak vzal svou černou koženou bundu, a vzbudil toho spáče.
,,Hej, vstávej ty lenochu." Zatřásl s ním a Sayo si dlouze zívl a pak se posadil.
,,To už? Nemůžu ještě spát?" Zas si lehl.
,,Před domem čeká Sora, jdeme pozdě." Vzal mu peřinu. Sayo, i když nerad, tedy vstal a oblékl se. Hned na to šli oba ven, kde dostali přednášku o tom, jak si nastavit budík, jelikož to očividně ani jeden z nich neuměl.

,,Teda fakt, na vás je spoleh. I ta slepice od vedle by zvládla vstát!" Bručela Sora cestou. Naštěstí jí další poznámky na jejich vstáváni přešli když dorazili na místo, a ona hned skočila do náruče bílému, modrovlasému tygrovi v černém triku s modrým X.
,,Ahoj zlato, kde se loudáte?" Stiskl Soru v objetí a věnoval jí krátký polibek.
,,Ti dva zaspali. musela jsem pro ně dojít." Zabručela ale pak se opět usmála.
,,Haha, nepovídej. Hlavně ale že jste tady. No, a tebe vydím prvně. Ahoj, jsem Jason." Usmál se modrovlasý tygr na Lurila a natáhl k němu ruku. Luril jeho nabízenou ruku nějakou chvíli nečinně pozoroval, ale když do něj Sayo drcnul, ruku přijal.
,,Luril." Představil se stroze a zas se raději držel stranou.
,,Tak pojdtě dovnitř. ukážu vám co bude třeba." Broukla Sora a všichni přošli železnými dveřmi do budovy. Byl to zadní vchod do velkého Clubu, konkrétně do zákulisí pódia.
,,Tak tady to je. Budeme potřebovat aby jste se starali o elektroniku a naše nástroje. Budete to tu mít na starost, hlavně když my budeme na pódiu. A hlavně musíte hlídat aby sem nikdo cizí nelezl. Peníze se budou vyplácet na ruku. Nemohu teď říci kolik to bude, uvidíme jak se bude dařit.. nějaké otázky?" usmál se Jason.
Luril zakroutil hlavou ale Sayo se ozval.
,,Představíš nám ostatní členy kapely?" usmál se a Jason přikývl.
,,Jasně že jo. Teď tu ale nejsou. Ale neboj, počítám s tím. I když nebudete na pódiu s námi, budete svým způsobem našimi členy. Bez vás by to totiž nemohlo pořádně fungovat." Poplácal Saya po rameni.
,,A... jak že se ta vaše kapela jmenuje?" Zeptal se Luril.
,,Miraculum. Jakmile přijde i Artie a Seth, půjdeme zkoušet. Poslechnete si nás?" Broukla Sora s úsměvem. Samozřejmě oba kluci přikývli. Byli zvědavý na to, jak jejich kamarádka bude zpívat.

,,Tak jo, připraveni?" Usmál se Jason na pódiu na své přátele a zároveň členy skapely, když již po půl hodině čekání byli všichni pohromadě. Sayo s Lurilem se usadili pod pódiem a pozorovali je.
Kapela začala hrát a Luril téměř oněměl. Nečekal že by se mu to mohlo líbit ale... líbilo. Moc se mu to líbilo. Ten styl, Sory zpěv.. Pasovalo to dokonale k sobě.

 ( Rozhodl jsem se tuto kapelu, vzhledem k událostem které se v jejich světě dějí, presentovat stylem hudby jako Nightwish. Kdo chce, může si píseň pustit, kdo ne, může pokračovat v čtení. )

Když kapela dohrála, Luril se ihned postavil a začal jim tleskat.
,,TO BYLO ÚŽASNÝ!! Nevěřil bych že umíš tak úžasně zpívat Soro!" Vykřikl. Sora se lehce začervenala ale zasmála se.
,,Tomu věřím, když tě to zvedlo ze židle. Díky." Seskočila z pódia a Lurila objala. Ten jí objetí opětoval a když se odtáhli, Luril ještě pochválil i zbytek kapely.
Artieho, hnědovlasého kocoura, za elektrické klávesy, kterými podtrhoval různými efekty celou atmosféru, Jasona za hraní na elektrickou kytaru a Setha, bílovlasého psa za jeho výkon na bubnech.

(Artie, Jason a Seth)