Ve Stínu Lží... [Yaoi]

Část 8.

"Chlapci? Dáte si čaj?" Zeptal se kluků Rijal když už došli domů. Oba bez váhání přikývli a tak šel udělat čaj. Luril si při čekání začal drbat uši protože zaschlá krev ho svědila a on si nedokázal pomoct. "Luri, nech ty uši." Řekl káravě Sayo a plácl ho po rukách. "Když ono to svědí..." Odpověděl smutně Luril a sklopil pohled k zemi. "To bude dobrý... Táta ti to vyčistí." Pousmál se Sayo a dal mu ruku na rameno. Za chvilku už zabaleni v dece usrkávali čaj a Rijal se posadil za Lurila který kvůli tomu znejistěl. "C-co je, strejdo?" Zeptal se tiše. "Podívám se ti na ty uši." Odpověděl, pohladil ho po hlavě aby ho uklidnil a začal uši kontrolovat. Lurila to občas zabolelo a tak zakňučel ale to z daleka nebylo tak hrozné jako dezinfekce která ho právě čekala. "Auuu!!" Zanaříkal Luril hlasitě a škubal sebou když Rijal čistil škrábance desinfekcí. I Sayo ho musel pevně držet. "Tak a je to. Neboj, už to nebude bolet." Uklidňoval Rijal Lurila když mu uši ošetřil a nyní mu utíral tváře mokré od slz. Luril jen mlčky přikývl a zavřel oči aby slzy zastavil. "Pojď si lehnout. Zítra to bude lepší." Řekl Sayo tiše a chytil Lurila za obě ruce aby ho odvedl do pokoje. Ten ho jen poslušně následoval a následně se s ním i uložil do postele aby mohli odpočívat. "Děkuju Sayo... Za všechno." špitl Luril a přitulil se k němu. Sayo jen překvapeně zamrkal ale pak se usmál a Lurila objal. Oba za chvilku usnuli a probudili se až kolem půlnoci... "Kluci!! Kluci pojďte sem!! Rychle!!" Budil je vyděšený Rijal, pak je oba v jedné dece vzal do rukou a běžel s nimi do sklepa. Cestou se okna tříštila na kusy a do domu prolétali vysokou rychlostí malé předměty. Z venku se ozývali bolestné výkřiky, rachot strojů, povely a střelba. Rijal doběhl nakonec do sklepa který hned za sebou zamkl. Položil vykulené a nechápající kluky do rohu místnosti a ještě rychle zatarasil vchod různým harampádím. "Tati... tamhle je něco červeného..." Špitl Sayo a ukázal směrem k otcovi. Rijal se tam podíval a pak se na Saya vyčerpaně pousmál. "To nic... Hlavně buďte potichu." Vykročil ke klukům ale nohy se pod ním podlomili a on se skácel k zemi. Oba kluci polekaně vypískli ale pak si rychle k Rijalovi klekli. "Tati? Tati co ti je?!" Začal panikařit Sayo a s otcem zatřásl. Jako odezva se mu dostalo bolestného zaskučení ale aspoň se otec přetočil pomalu na záda. "St-rejdo... t-teče ti krev..." Zalapal po dechu Luril když si všiml krvavé skvrny na Rijalově boku. "Jo, já vím..." Řekl Rijal a chytil se za ránu na kterou mu za chvilku zatlačili rukama i kluci aby krvácení zastavili. Všichni tam už seděli v tichosti. Rijal těžce oddechoval, Sayo popotahoval a mrkáním zaháněl slzy zatím co Luril se začal nevědomky potápět do černých myšlenek. "Tati... budeš v pořádku, že jo...?" Popotáhl Sayo ale otec už neodpovídal, jen se pousmál. Byl vyčerpaný. Nikdo z nich nevěděl, jestli už je den nebo ne, ale věděli, že venku se stále bojuje. Že venku umírají další lidé. Náhle se rozrazili dveře i se zátarasem a do sklepa vstoupili dvě osoby v nepřátelských uniformách. Namířili na ně zbraně ale střely se ozvali dřív, než stihli zmáčknout spoušť. Osoby padli k zemi a tentokrát do sklepa vstoupila pěti-člená jednotka přátelských vojáků. "Našli jsme raněného muže a dvě děti. Opakuji. Našli jsme raněného muže a dvě děti." Ohlásil jeden z vojáků do vysílačky, dva začali Rijala ošetřovat a zbylý dva se začali starat o kluky kteří se k sobě vzájemně tiskli strachy a po tvářích jim tekli slzy. Nakonec se všemi vyšli ven kde bylo dalších pět vojáků kteří se nyní ke skupině připojili a tvořili jakýsi ochranný štít. Doběhli k náklaďákům a tam je naložili. Luril cestou stihl až moc dobře zahlédnout mnoho umírajících, zmrzačených i na kusy roztrhaných lidí. V náklaďáku na vážnost zranění také někteří umírali a úplně na konci seděla Sora. Měla zlámané nohy a ránu na břiše. "To... ne..." Zanaříkal neslyšně a raději se schoulil k Sayovi, aby už na nic z toho nemusel koukat. Do vozidla se naložilo ještě asi deset zraněných a pak už se jelo neznámo kam...

-Tak, další díl je tady takžee doma by jsme ještě dnes mohl stihnout i TvSU (pokud si opravdu máknu :D)
No! Hlas i komentář moc potěší mou malou dušičku a ahooj u dalšího dílu. ^^