My Past [CZ]

První školní den

Stála jsem právě na autobusové   zastávce když jsem zaslechla rozhovor dvou holek.
Byly to podle mě druhačky. Vypadaly mladě. Vypadalo to že asi chodí na stejný intr co já, protože jsem zaslechla povědomé jména. Začal nový školní rok a já jsem ve čtvrťáku, což znamená maturita. Byla jsem z toho všeho nervózní. Neučím se špatně ale žádná špička fakt nejsem. ,,Viděla jsi toho nového kluka co se sem poblíž přistěhoval?" řekla ta vyšší hnědovlasá. ,,Jo ale je o něco starší než my, typuju ho na 17..možná 18 je strašně hezkej, a navíc je prý jeho otec nový ředitel!!" odpověděla menší blonďatá. Už jsem si opravdu přála aby přijel autobus... Nemám náladu tu poslochat 2 puberťačky jak tu popisujou něčí zadek. Fajn to se možná ještě snést dalo, ale když došlo na trapné pomlouvání spolužaček. Byly to typické problémy jako "ona mi řekla tohle já na to tamto" Oo bože...

Za chvíli tu byl autobus a já byla vděčná že to nemusím dále poslouchat. Bylo mi trapně když si vzpomenu že jsem taky taková byla. Dnes mi škola začíná v 9:00 do školy to trvá 18 minut. Vyndala jsem svůj černý poníčený přehrávač se sluchátky. Byla jsem opravdu ospalá.. Těžký si zvyknout že prázdniny jsou pryč. Ale je to poslední rok a já ho musím úspěšně zvládnout!!

Autobus nás vysadil pár metrů od školy. Takže to znamenalo že do školy musím jít po svích...pořád jsem poslouchala písničky. Šla jsem a kochala se přírodou. Vál příjemný vítr, nebyla zima ale ani teplo. Měla jsem na sobě volné černé tričko s bílím nápisem, černé potrhané ryfle a koženou bundu. Na hlavě jsem měla kšiltovku s perfektně upravenou ofinou která zasahovala do mého pravého modrého oka. A samozřejmě na zádech batoh s učením.

Koukla jsem se na hodinky. ,,Panebože to už je tolik??" nečekala jsem na odpověd a utíkala jsem vpřed. Byla jsem už v areálu školy. ,,První den ve škole a pozdě" zašeptala jsem si pro sebe. Utíkala jsem jak o život. V ruce jsem nesla sešity a učebnice na hodinu. Měly jsme biologii. V tom se ale ze zatáčky vynořil nějaký kluk. Napálila jsem přímo do něj. ,,Pozor, pozor" vyjekl. Asi se lek stejně jako já. Všechno mi popadalo, oba jsme se sehly abychom vše pozbíraly. Vytrhla jsem si z uší sluchátka a vyprskla jsem ze sebe ,,Co to sakra provádíš, vidíš co jsi udělal?" nečekala jsem na odpověď a pokračovala dál ,, takhle už jdu pozdě do hodiny.. A teď tohle .." podíval se na mě vážným pohledem ,,To si děláš srandu ne? To ty tu běháš jak... To je je jedno" ,, Co jako co?? Řekni mi to... Srabe" teď už jsem ho asi vážně urazila. ,,Nemehlo" koukla jsem se na něj co nejvíc drsně jak to jen v té situaci šlo a řekla jsem mu ,, S takovými lidmi nehodlám strácet čas" "A s jakýma lidma ty ten svůj čas vůbec stráčíš? Protože co jsem slyšel moc lidí tě v oblibě nemá.. Čím to asi bude? Že by kvůly tomu že obviňuješ každého koho potkáš?" Naštvala jsem se, vytrhla mu svoje desky z ruk a odkráčela. Z dálky jsem zaslechla učitelčin hlas jak volá "Nathan Jordan? Čekám vás tu už pár minut." pak jsem zaslechla jak 'srab' odpovídá ,, omlouvám se trochu jsem se tu ztratil." Pak mi to došlo, to je on! Je to ten pohledný nový kluk co se sem přistěhoval, ten jak si o něm povídaly ty druhačky na zastávce. Koukla jsem se znovu na své černé desky co jsem sebrala Nathanovy z ruk, abych se ujistila že je mám. Kdybych je ztratila ztratila bych s tím i naději. Na deskách stálo "seznam deseti"

Tak co, jak se vám líbil dnešní díl? Omlouvám se za gramatické chyby. Příští díl by měl vyjít zítra. V dalším díle se toho dozvíme něco málo víc o Nathanovy.