My Past [CZ]

Vzpomínky

Jeli jsme opravdu dlouho. V autě najednou zavládlo ticho a nastala trpná situace ticha. ,,Jaký že je to první úkol" Odvrátil pohled ok okna a zaostřil pohled  na mě. Já se ale celá rozzuřená odklonila  a houkla na něj ,, To si ze mě děláš srandu ne?" nečekala jsem na jeho odpověď ,,Opakuj ti  celý seznam už potřetí!" To už se ale zpátky soustředil na cestu a ani nepípnul. Sklopila jsem hlavu se slovy ,,Promiň" litovala jsem toho svého předešlého výbuchu. neměla jsem důvod být na něj taková, on mi nabídl pomoc a vlastně to není poprvé co mi  pomáhá. ,,Já.." na chvilku jsem se odmlčela ,,Nemám právo si tu na tobě něco vybíjet, promiň, je to pro mě těžký... jsi první kdo se se mnou baví, první kdo se nelekl dát se se mnou do řeči " zakroutil hlavou ,,To není pravda, určitě nejsem první, oni by se s tebou bavily, kdyby jsi je záměrně neodrazovala" mě pravdu ,, Co třeba Lara? myslím že není tak špatná ne?" pozorovala jsem z okénka lidi, stromy a domy jak mi mizí před očima, po chvíly jsem odpověděla ,,Je v pohodě" kývnul na souhlas. ,,Vím co je první úkol, jenom jsem chtěl přehlušit to ticho" po cestě mi vyprávěl že se mu rozbilo rádio, takže to bude muset dát na opravu. Nasadila jsem téma na které jsem myslela celou tu dobu, v hlavě mi běhalo tolik otázek na které jsem neznala odpověď. ,, Jsi si vážně jistý že to nebude Tvojí holce vadit?" podala jsem to takovým přehnaně starostlivým až ironickým tonem, chtěla jsem aby to tak vyznělo. ,,Myslíš Alici?" má otázka ho zaskočila ,,Asi, nebo jich máš víc?" Nahodil svůj úšklebek jako největší boss ,, Ani ne, teda pokud to nechceš změnit"  nevěřícně jsem zakroutila hlavou ,,být druhá v pořadí, ne díky, myslím že se najde spousta jiných holek co by to braly bez váhání" uchechtl se ,,Avery walkerová se nedá" Taky jsem se pousmála ,,No to víš že ne, cesta k mému srdci je dlouhá a plná překážek a komplikací, musíš splňovat mé podmínky, kterými jsou : naučit se mě respektovat, pochopi můj styl a zůstat věrný. Je to těžký, ale v žádném případě nemožný" pohlédl na mě udiveným pohledem ,, Komplikace? nedobitost? to je moje, být první kdo zlomí zlou kletbu princezniného ledového srdce" Rozesmála jsem se nahlas, tohle bylo na mě moc, jen co jsem se začala smát přidal se i Nathan. ,,Radši dávej pozor  na řízení jo?" napomenula jsem ho se slzami v očích, když se moc směju často z toho slzím. ,,vidíš? dokázal jsem tě dokonce rozesmát i rozbrečet najednou, to je dobrý znamení ne? 

Zanedlouho jsme stály v uličce a pozorovaly jsme jeden dům. ,,Co je vlastně na tom tak rebelského, nebo tak převracející tvou osobnost" Otočila jsem se na Nathana ,, no.. to vlastně ani nevím ale je to zábava, celý život žiji zavřená doma, nikdy jsem nic podobného neudělala" zakroutil hlavou ,, Hele, tobě asi nestačí tresty a napomenutí ve škole co?" ,, Avery Walkerová nezná hranic, ona nemá žádné meze" odvrátila jsem mu. ,,Je to dětinský ťukat na dům a pak zdrhnout" Probodla jsem ho pohledem ,, Kolikrát ti to budu ještě říkat musím všechny tyhle věci stihnou dřív než odmaturuji, musím dohnat vše co jsem v dětství ztratila" 

Auto bylo připraveno hned v té uličce a my s Nathanem jsme byly už připraveni před domem. ,,Jsi si jistá?" pozorovala jsem ty dveře, byla jsem fascinovaná jenom těmy dveřmi ,,Jako nikdy před tím" přibližovala jsem se k domu a nervozita ve mě rostla čím dál více. Zaklepala jsem, udělala jsem to. Obrátila jsem se na Nathana, ten se na mě culila, chtěla jsem se rozběhnout za ním a radostí ho obejmout a pak společně rychle utéct , ale nešlo to. Všimla jsem si toho lesu za barákem.Zakřičela jsem, nemohla jsem se hýbat.Najednou jsem viděla před očima jenom černo, po chvíly se to ale změnilo, a přísahám že i za to černo bych byla radši než za tohle. Auto...déšť.....silnice......tma....příkop... les...krev...spousta krve...křik..... hukot houkačky. Všechno mi bylo tak povědomé, rozpoznala jsem jen tátův ustrašený pohled té noci. Pak mi to došlo, znovu, znovu se mi to děje. ,,Kdy už se zbavím těch vzpomínek" zoufale jsem vykřikla a začala slzet.Sesunula jsem se k zemi a chytla jsem si hlavu, v tom Nathana radost přešla a rozběhl se za mnou. ,,Co se děje??" vzal mě do náruče a utíkal se mnou do uličky. ,,Jsi v pohodě?"  posadil mě do auta a stál vedle mě ,,Prosím mluv se mnou!" pomalu se mi zavíral celí svět před očima, viděla jsem jen jak Nathan nastupuje do auta, pak už nic.