My Past [CZ]

Malér, problém...Cokoliv

Hned po škole jsme s Jackobem vyrazily ven. Šly jsme pěšky směrem k intru. Jackob tu bydlí, takže mě jen doprovází. Venku je stále spousta sněhu, začíná mě tohle počasí opravdu štvát. Skoro celou cestu mlčel, až se teprve začaly ztrácet budovy a všechen lid z dohledu, tak začal mluvit. ,,Takže" nejistě začal ,,ty a můj kámoš-"
,,Tvůj kámoš" Ostrým hlasem jsem zopakovala. 
,,Je arogantní, namyšlenej pitomec, co nezná meze"
Řekla jsem to s takovou nenávistí v hlase, že mě samotnou překvapilo, že se umím takhle ozvat.
Neviděla jsem mu do tváře, ale řekla bych, že ho to taky dost překvapilo.
,,To je drsný odsouzení"
Po chvilce se sebe vydá.
,,On takovej není a vůbec-"
,,Pleteš se! Proč si se mnou vůbec chtěl jít? Proč tě vůbec zajímá, co je mezi mnou a Nathanem?"
Prohrábne si svoje hnědé vlasy a skousne si ret.
,,M-my jsme kamarádi už dlouho, dost dlouho, hodně dlouho. Vlastně jsme spíš něco jako bratři. Jo..jako bratři. Tak nějak"
Protočim očima.
"A? To je ten důvod proč chceš vědět co je mezi náma?"
,,Ne! Vlastně jo" všimne si mého pohledu. ,,Teda ne. NE." ujistí mě. Nevím jestli to bylo tou zimou ale přísahala byh, že byl červenej až za ušima.  Kdyby mi nebylo tak špatně asi bych se tu na místě rozchechtala. Teď je v rozpacích on.
,,Věci jsou tak" pustí se do vysvětlování. ,,NECHCI vědět co je mezi vámi a už to prosím znovu neopakuj nebo se můj žaludek přestane ovládat" přinutí mě se usmát. Koutkem oka zpozoruju že se taky usmívá. ,,Znám ho lépe než kdokoliv jiný, a vím že to jak se teď chová poslední dobou není on. Bál jsem se jestly do toho zase nespadl jako minule-"
,,Počkat, cože?" přeruším ho.
,,Nic ti neřekl" to nebyla otázka ale i přesto jsem měla potřebu odpovědět ,,ne" co předemnou skrývá?
,,No asi k tomu měl důvod" shrnul.
,,ne prosím musíš mi to říct!" škemrala jsem.
,,Jestli ti to neřekl sám tak měl důvod, já jsem slíbil že-"
,,Že co?"
,,To je jedno, jen jsem chtěl vědět jestli se ti s něčím nesvěřil, a zřejmě ne. Tenhle Nathan, to není pravej Nathan. Vím to, něco se stalo. Ignoruje mě i tebe. Navíc dal se dohromady s Alicí, to by neudělal, ne po tom co se s ní rozešel. Vypadal tak šťastně. Nechci aby si znovu ublížil"
,,On si ublížil?"
,,Sakra moc mluvím, moc mluvím"
,,To je dobře protože ještě mluvit budeš, řekneš mi toho spoustu"
,,Promiň, ale jak už jsem říkal, do toho ti nic není a já nemám právo to vyzrazovat. Je pravda že jsem si všiml že se kolem tebe v poslední době hodně motá, proto mi přišlo divný že se hádáte" nachvíly zavládlo ticho.  ,,když přišel s tím že se chce přesadit, byl jsem to já ten, komu  nevadilo přesazení. Chtěl jsem z tebe vytáhnout informace, bylo snažší a méně nenápadné sedět vedle tebe a ptát se, ale teď tak koukám, informace taháž ty ze mě"
,,A to není dobrý" spěšně dodá.
Nevšimla jsem si, že jsme zastavily a že tu už nějakou dobu stojíme před intrem.
Chvíly studoval mojí tvář a jeho hnědé oči provrtávaly ty moje.
,,Nemůžu ti říct odpovědi na tvoje otázky, ale můžu ti pomoct se k nim dostat"
,,A jak?" pohltila mě naděje, i smutek kvůly obavám, že to nevyjde.
Ďábelsky se usměje a je očividné, že je ve svém živlu.
,,Vyvolej rozruh"
Vyvalím na něj oči.
To ho pobaví.
,,Malér, problém.. Cokoliv"
Asi to nechápu, ne, rozhodně to nechápu.
Stratí trpělivost a dá se do vysvětlování.
,,Když něco provedeš, něco velkého, učitelka tě pošle do ředitelny, ne?"
Přikývnu i když stále nechápu.
,,V ředitelně jsou dokumenty o každém z nás, nechybí ani zápisy, lékařské záležitosti a tak. Najdi jeho složku" jak chytré. To mě nenapado.
Vrhnu se mu  kolem krku. Pokud chceš pekelňe tajné informace, musíš dojít pro radu za samotným ďáblem, Jackobem, odborníkem na problémy. Odseděl si v ředitelně více času, než ve výuce. Nestačí v rychlosti ani zareagovat a zase se odlepím. ,,Díky, díky, díky"
Usměje se a přikývne.
,,Rádo se stalo"