My Past [CZ]

Smýšené pocity

Je pět minut před zvoněním na hodinu. Sedím jako vždy vzadu ve své lavici. Něco je jinak, něco se změnilo. Nathan už dále nesedí vedle mě. Netuším co se stalo, netuším co jsem řekla nebo udělala špatně. Prostě jsem přišla do školy jako každé ráno a zjistím že Nathan požádal o přesazení. Nechápu to, vše jsem zkazila. Nebaví se se mnou a ignoruje mě. Nikdo mi nechce nic říct, netuším co to sem vlastně přišlo za člověka. Tvář se podobala Nathanovi ale jeho chování a oblečení jako by k tomu všemu nepatřilo. Vypadal tak vyrovnaně, jako kdyby dýchal jiný vzduch než ostatní. Děší mě. Místo něho mi sem poslaly Jackoba, jeho nejlepšího kamaráda. Nathan sedí v prostřední přední lavici vedle Lary. Nevím jak dlouho tu ještě Jackoba snesu. ,,Máš nějakou speciání přezdívku?" zeptal se mě s tím jeho typycky přiblblím úsměvem. Má krátké hnědé vlasy nagelované nahoru a kaštanově hnědé oči. Má příliš upřený pohled a zvláštní odlesk v očích. ,,Cože?" nic inteligentnějšího ze mě fakt nemohlo vypadnout. Jsem celou tou událostí natolik pohlcena že zapomínám na věci kolem sebe. ,,Proč se ptáš?" rychle jsem dodala a pohledem zamířila na penál co leží na lavici a zkoumala každičký detail. ,, až mi dáš svoje číslo nějak si tě do telefonu napsat musím" pořád se usmívá. Přemýšlím jestly tenhle člověk má vůbec někdy špatnou náladu. ,,Proč bych ti měla dávat svoje číslo?" udiveně jsem se zeptala. To ho rozesmálo. Má překrásný smích, ale to bude tou dlouholetou praxí. ,,Čemu se směješ?" dodám. ,,Jsi zábavná, víš to? Umíš někdy na otázku odpovědět jinak než otázkou?"
Mám potíž vnímat co to vlastně kecá. Nemůžu se na nic soustředit. ,,Hele..já..měla jsem špatný den, můžeš mě prosím nechat se aspoň nadechnout?"
,,Je začátek dne, a mimochodem... To byla znovu otázka"
Nemohla jsem přehlédnout, jak mě zkoumá pohledem.
,,Vím že je začatek dne, ale po tom co se mi stalo, to už stejně nic nevylepší"
,,Tak to pojďme změnit"
Navrhnul mi.
,,Co by kdo mohl udělat tak zlého, že by se ti vypařila všechna dobrá nálada"
,,posadit sem tebe!"
Začal se znovu smát. Nevím co ho tak těší.
,,Jsi fakt zábavná...myslím to vážně, pojďme někam do klubu"
Vykulila jsem něho oči.
,,Děláš si ze mě srandu že jo?"
,,Hele" řekl a prohrábl si vlasy. Najednou zvážněl. ,,Vypadám já snad jako někdo kdo si dělá srandu?"
Hned po tom se na mě zase zazubil.
,,Máš ty někdy strarosti? Špatnou náladu? Blbý den? Potíže"
,,Jo" chtěla jsem pokračovat dál ale utnul mě. ,,Potíže" zasnil se. ,,Ty mám každou chvíly"
Zadívala jsem se před sebe a vyděla jsem jak se Nathan baví s Larou. Skolpila jsem pohled.
,,Ahá"
Vypadlo z něho.
,,Tak odtut vítr fouká"
,,Mlč"
Okřikla jsem ho.
,,Věděl jsem že v tom bude nějaká nešťastná láska. Sorry kotě, uděl bych ti tu laskavost a smluvil tobě a mému kramarádovy rande ale budu tě muset zklamat, a jak to dělám nerad, to mi věř. Je zadanej."
Poslední slova mě udeřila do obličeje jako facka. Moje hruď se sevřela a přestalo se mi dostávat kyslíku. Nevím přesně co to bylo, ale bolelo to. Jako končetina co neexistuje. Netuším odkud ta bolest pocházela.
,,Vlastě to je nelogické vám pomáhat, to by mi nehrálo do karet" řekl nakonec. Když viděl že mu neodpovídám ani ho nevnímám, začal mi mávat rukama před obličejem. ,,Haló, jsi tu"
Zazvonilo se.
,,No konečně"
Šeptala jsem si sama pro sebe.
,,Škoda" pošeptal Jackob ,,tak hezky se mi s tebou povídalo"

Namáhavá hodina zkončila. Musela jsem myslet jenom na jediné. Kde jsem udělala chybu a kdy se to všechno pokazilo. Mám z toho špatný pocit, chci se mi omluvit, ale potíž je v tom, že nevím za co. Je jen jediný způsob jak to zjistit. Udělám to, udělám to hned teď. Promluvím s ním, promluvím s Nathanem.