My Past [CZ]

Poškola

Dnešní den se opravdu táhl velice podivným způsobem, a čím dál více začínal nabýrat na blbosti. Bylo 12:25 a třída se začínala balit, dnes nám odpadlo odpolední vyučování.Právě jsme zkončily poslední hodinu za dnešek. Nic mě nedokáže tak unudit jako fyzika. Ve třídě jsem se trošku zdržela, protože jsem celkem pomalá. Taky Nathan se zdržel, až jsme tam zůstaly sami, teda až na nabručenou paní profesorku Brownovou. Ona vysloveně nesnášela když jí někdo obíral o její cenný čas. Ve třídě zavládlo ticho. Po pár minutách se to úžasné ticho vytratilo. ,,Takže po obědě, vy dva" Začala profesorka. ,,Ale co jsem udělal já?" zabručel Nathan. ,,Máte pravdu, jste tu poprvé a je první školní den" zamračila jsem se ,,Takže" vyprskla jsem. ,,Takže to znamená že tady pan Jordan se dnes drhnutí lavic nezúčastní" pohlédla někam směrem k oknu. Co tam asi viděla? To je mi jedno, ale stejně jí podezřívám z toho že prostě v této škole uklízečky  nemakaj, tak po někom chtěla aby to napravil. Nejsem žádná uklízečka, ale to jsem jí v tu chvíly nebyla schopná říci. ,,Ne počkat" probudil mě Nathanův hlas z mích myšlenek. ,,Sice jak tvrdíte jsem nic špatného neudělal a taky že ne, ale i přes to tu zůstanu a pomůžu jí" co to snad není ani možný! Přesně vím o co mu šlo. On se prostě chtěl zachovat hezky před profesorkou a až tu budem drhnout tak na mě bude akorát nabručenej. Jo, a ještě jedna věc, chtěl aby ho učitelka chválila před novým ředitelem školy, tedy jeho tátou. ,, Ne !!" zaječela jsem na něj a musela se vážně ovládat abych mu jednu nevrazila. Vážně jsem od toho byla jenom krůček. Dnes už mě naštval opravdu dost. Takže on mě zpozdí do hodiny, já se z toho vykecám, on to na mě práskne, takže jsem poškole, ale on za nic nemůže a ještě mi nabídne pomoc aby vypadal jako ten milej kluk co pomáhá holkám z dobroty srdce!! To teda ne!
,,To vážně není potřeba"řekla profesorka. ,,Ano tvojí pomoc vážně nepotřebuju!!" dodala jsem a koukla na ně nevěřícně. Profesoraka si nás naposledy prověřila pohledem ,, No tak dobrá když na tom trváte" usmála se a v mžiku odešla. Nathlan na mě pohlédl zadumaným pohledem, už se chystal něco říct, ale v tom jsem ho přerušila ,,Nic neříkej" otočila jsem se a bez dalšího přemýšlení jsem odkráčela.

Když jsem se vrátila z oběda do třídy stál tam už připravený Nathan s hadrem v ruce. Zakroutila jsem na něj hlavou a popadla druhej hadr co ležel na stole. ,,Tak fajn, teď pravdu" koukla jsem se na něj a pokračovala ,,proč?" udiveně na mě pohlédl, ale já mluvila dál ,, To aby jsi zachránil svou dobrou pověst hodného a milého syna ředitele? Nebo proto aby sis šplhnul? Nebo.." ,,To abych s tebou mohl mluvit osamotě" utnul mě ,,Co?"
Pousmál se a řekl ,, kdybych s tebou chtěl mluvit jinde, nedovolila by jsi mi to, a nebo spíše sobě samotné" neskutečné ,, to máš pravdu ale tohle situaci nemění, jsme tu abychom drhly lavice, tak do toho. Támhletu řadu vezmu já a ty vezmeš támhletu" odsekla jsem ho.Ušklíbl se ,,to nezakecáš" přišla jsem k němu blíž a naklonila se k němu, snažila jsem se abych při tom vypadala co nejdrsněji. ,,Tak aby bylo jasno, vím že lžeš a popravdě mě nezajímá ani to co si o mě myslíš, ani to co mi chceš říct, a ani ty mě nezajímáš." chytl mě za předloktí, poskočilo mě srdce, protože jsme byly v až moc nebezpečně blízké vzdálenosti. Zakoukal se na mě svíma šedozelenými očima a řekl mi ,,Ale, no tak, kdyby jsi se mnou mluvit nechtěla, tak by chom tu teď nestály, a navíc, nemusel bych tu teď stát vůbec. Ale to jsi zařídila ty, vím že by jsi dokázala profesorku přemluvit a dokázat jí že mě tu nechceš. Ale ne, ty jsi pro to nic neudělala" Ach já ho tak nenávidím, nemá pravdu! Kdybych se dala do hádky s profesorkou nasolila by mi další trest za odmlouvání. Tolik mě zamrazilo z jeho pohledu. V tom sem si všimla že jsem pořád v jeho sevření. Pak už jsem nic neřekla, vytrhla jsem se z jeho pevného ztisku a odešla jsem k mojí řadě lavic kterou mám vydrhnout já. Ani Nathan nic neříkal. Oba jsme byly z ticha. Nevím jak Nathan ale něco mě pořád nutilo přemýšlet o jeho slovech....