We Were Destined *Niall Horan*✔

*** Unexpected Meeting ***

„Tak tě tu opět vítám zlato" usměje se na mě teta, zatím co Dominik vjíždí na příjezdovou cestu k malému domku na okraji Londýna, na který si moc dobře pamatuji. Vždycky se mi tady líbilo, je tu klid a kolem je příroda, kterou má moc ráda pro své procházky, ale přitom to není daleko do města. Dvacet minut chůze do centra. Je to až neuvěřitelné že je město takový kousek a tady všude je takový klid.

Vejdeme do domu a mě ihned obklopí ta úžasná vůně. Vůně růží a nevím ještě něčeho co nedokážu určit, ale neuvěřitelně to ladí. Sára je květinářka a proto po celém domě nesmí nikdy za žádných okolností chybět květiny. Ale právě ty květiny dodávají tomuto domu tu nezaměnitelné kouzlo.

„Dominik ti ukáže pokoj Terez, pak si dáme něco malého k jídlu, jestli máš chuť upekla jsem koláč. Jestli budeš chtít můžeš s námi jet od města musím odpoledne do krámku" nabídne mi Sára a já ihned souhlasím, nechce se mi sedět v tom nádherném počasí doma. A v Londýně jsem dlouho nebyla a taky co kdyby....

„Ráda děkuji Sáro, půjdu se opláchnout" poděkuji a vydám se za Dominikem do svého pokoje. Je to podkrovní pokoj který si pamatuju, vždy jsem tu spala. Akorát je teď vybavený novým nábytkem a obrovskou postelí, která vypadá velmi pohodlně.

„Nechám tě tu drahá sestřenko aby sis oddychla, budeme dole, pak přijď, máme si co povídat" usměje se Dominik a já ho obejmu a přikývnu. Když za sebou zavře dveře, první co udělám že si odložím tašku na malí stolek a svalím se na tu mega pohodlnou postel. Moje tělo se zaboří do těch měkkých dek a polštářů a já jen tak relaxuji. Jen pár minut říkám si a, když už to vypadá, že usnu cinkne mi naštěstí na mobilu oznámení zprávy.

Je to má sestřička. Ihned jí odepisuji a rodičům také aby věděli, že jsem v pořádku a jdu se převléknout a opláchnout než si vezmu vše potřebné a vydám se do kuchyně za Sárou a Dominikem. Povídali jsme si asi hodinu než jsme vyjeli zpět do centra kde má Sára svůj obchod. Dominik pro ni rozváží zakázky, je to rodinná firma. Když mě vysadily kousek od centra rozloučily jsme se s domluvily že se sejdeme navečer doma. Znám Londýn a znám i cestu domů, takže se tu neztratím.

Vydala jsem se pěší zónou a pozorovala to hemžení kolem sebe. Nikam jsem nepospíchala, prostě jsem jen vstřebávala opět tu atmosféru Londýna. Když už jsem měla dost chození, zašla jsem si do Starbucks pro latté a rozhodla se, že si na chvilku sednu na Trafalgarském náměstí ke kašně a prostě budu jen tak relaxovat.

Moje plány mi ovšem překazil karambol ve dveřích kavárny. Nekoukala jsem před sebe, protože jsme si dávala peněženku do tašky a s někým jsem se srazila. Odneslo to jak jinak než kafe a taky moje mikina.

„A sakra" ujelo mi když se to všechno seběhlo a sehnula se pro peněženku, která mi vypadla mimo tašku přímo do rozlitého kafe. Dotyčný bohužel udělal to samé a to tak nešťastně že jsme se srazily hlavou což mě konečně přimělo se na něj podívat když jsem se držela za čelo, kterým jsme se srazily.

Neměla jsem to dělat. Pod kapucí která mu zakrývala obličej ale přesto toho bylo dost vidět se na mě dívali dvě nejkrásnější modré oči na světě a usmíval se ten nejkrásnější úsměv. V tu chvíli se všechno kolem zastavilo když se ozval jeho úžasný hlas z irským přízvukem. „Promiň omlouvám se moc, za to kafe i za tu hlavu. Jsi v pořádku" nezmohla jsem se ani na slovíčko, a jen jsem němě přikývla. Hlavou mi běžela jedna jediná myšlenka. Jestli sním tak se opravdu nechci nikdy probudit.....

Ok třetí kapitola, ale dneska už opravdu poslední. První příběh, který mám předepsaný, ale musím vás trochu napnout lásky moje. S kým pak se asi Tery srazila *usmívá se jak sluníčko*. Další zase zítra. Těšíte se ☻☻☻☻

Coment and Votes díky moc lásky...♥

Vaše Nat a Terka