We Were Destined *Niall Horan*✔

*** London ***

„Dámy a pánové vítejte v Londýně, teplota 22 stupňů, vlhkost vzduchu 42%. Přejeme příjemný pobyt" kapitánův hlas se rozléhá letadlem, zatím co si rozepínám pás a čekám, až budu moci vystoupit. Let byl rychlí a klidný a já už se těším ven na vzduch a na Sáru a Dominika mého bratrance. Měli by pro mě přijet, tak snad nezapomněli.

S těmito myšlenkami se mladá dívka dostane až do letištní haly a po odbavení a nalezení svého kufru se rozhlíží po letištní hale, jestli neuvidí ty dvě tváře, které se snad jak doufá moc nezměnily, i když je tak dlouho neviděla.

„Terez tady jsme" otočí se za velmi známým hlasem a hned na to se octne v náručí Dominika. Ten jí se smíchem vyzvedne a zatočí se s ní na místě, až se musí zasmát také. „Dome pusť prosím, bože ty jsi vyrostl ty máš snad dva metry" usmívá se na něj, když jí konečně položí zpět na zem, ale stále jí drží ve svém náručí.

„Jo to víš čas utíká, už to není ten malí kluk" usměje se teta Sára když se k ní konečně dostane potom co jí Dominik konečně pustí a ona se s ní může přivítat. „Ahoj zlato, holka ty jsi vyrostla a zkrásněla" obejme jí Sára a pevně stiskne a Tereza jí objetí opětuje. Má je moc ráda oba a tolik jí chyběli.

„Děkuju tetičko" trochu se začervená, než je přeruší Dominik. „No mami myslím že bychom měli jet než bude odpolední špička, pak se tak akorát zasekneme někde v zácpě" popohání je obě ze smíchem a bere Terezin kufr a všichni zamíří ven z letiště k jejich autu.

Během jízdy si povídají o všem možném, neviděli se několik let, naposledy byla Tereza v Londýně na své 14 narozeniny. Moc se tady toho nezměnilo rozhlíží se chvilkami kolem, když projíždějí městem, ale jedna věc přeci jenom, usměje se lehce. Je tu on, tady někde a ona je na stejném místě a to jí momentálně stačí. 

Zítra už zítra....

Další díl je tu lásky moje ♥ Možná dneska vydám ještě jednu kapču ☻☻☻Uvidím jak se rozhodnu ♥

Coment and Votes díky moc lásky moje ♥

Vaše Nat a Terka