We Were Destined *Niall Horan*✔

*** Confession ***

Během docela krátké jízdy jsme toho ani moc nenamluvily. Niall se na mě pořád jen tak krásně culil a já pořád zpracovávala v mozku to, že jsem v jeho přítomnosti. Měla jsem trochu strach, abych se před ním nějak neztrapnila a tak jsem radši sama mlčela. Co kdybych vypustila z pusy nedej bože nějakou absolutní blbost. V duchu jsem se otřásla, když jsem si představila ten trapas. Musel by si myslet, že jsem...no nevím prostě bych se ztrapnila.

Trhla jsem sebou, když jsem ucítila jeho dlaň na mé ruce. Podívala jsem se na něj a on se usmíval, ale v jeho očích byla otázka. Sakra a je to tady proběhlo mi hlavou, něco říkal nebo se mě na něco ptal a já ho nevnímala. No dobrý začátek Terezo opravdu ano nadávám sama sobě v duchu zatím co se snažím vykouzlit úsměv a začít konečně Nialla vnímat.

„Ehm omlouvám se říkal jsi něco" skoro to zašeptám, jelikož mi hlas vypoví službu a odpovědí je mi opět jeho nádherný úsměv a pokývání hlavou. „Jen jsem se tě ptal na tvůj přízvuk, ale vypadala jsi že nad něčím usilovně přemýšlíš" stále ze mě nespouští svůj modrý pohled, ale než můžu odpovědět, auto zpomalí a následně vjede ta posuvná vrata k nádhernému podlažnímu domu obehnanému vysokým plotem jak zjistím, když mi Ni pomůže vystoupit a vede mě po cestě k hlavním dveřím.

„Vítej u mě doma Tery" vede mě do vstupní haly spojené s obývacím pokojem, který vlastně jediný z tohoto domu znám díky fotkám s instagramu. „Děkuji za přivítání, máš to tu moc hezké. Ten obývák znám" usměju se a konečně mě můj hlas nezklame, takže to pronesu vcelku normálně a uculím se, když se objeví jeho nejdříve nechápaví výraz, který se změní když vytáhnu mobil a ukážu mu uloženou fotografii.

„Ano jasně" začne se smát a já s ním. „To je pravda, to je asi nejfotografovanější část tohoto domu, to je pravda" culí se a pak mě chytí za ruku a tím dotekem opět vystřelí do mého těla elektrický impulz, který vytvoří na mé pokožce lehkou husinu. On si ničeho naštěstí nevšimne a provádí mě po domě.

Má to tu krásně zařízené, ale přitom je to domácké a útulné. Zasměju se, když přijdeme ke stěně kde jsou plakáty a panenky 1D. Ano Niall je opravdu fanoušek vlastní skupiny to můžu potvrdit. Nakonec skončíme zpět v obývacím pokoji, vezmeme to ale přes kuchyň kde nám Ni připraví něco k obědu. Tím něčím myslím sendviče, kopu sendvičů a ledový čaj. Všechno si to vezmeme do obýváku a usadíme se na velmi pohodlném gauči.

„Takže ty asi nebudeš z Anglie dle tvého přízvuku" položí mi Ni onu otázku na kterou se ptal v autě když jsem ho nevnímala a mě trochu zaskočí, protože si uvědomím že bych mu měla říct že jsem vlastně přijela za ním. Proto než uklidním dech a dojím zbytek sendviče jen zavrtím hlavou. Když spolknu poslední sousto a zapiji ho ledovým čajem opřu se a podívám se na něj.

„Dnes jsem přijela z české republiky, jestli víš kde to je" objasním mu s úsměvem, a jaké je moje překvapení, když Ni přikývne. „Budeš se divit ale vím, a jsi tu na dovolené nebo jen tak" ptá se dál a nepatrně se přisune vedle mě. Je jen kousek ode mne a já můžu opět cítit tu jeho vůni a na malou chvilku se nemůžu vůbec soustředit.

„Ne já jsem vlastně přijela na váš zítřejší koncert" trochu se při tom začervenám a střelím po něm pohledem když zaslechnu tichý smích. „Opravdu jsi přijela na náš koncert, tomu nevěřím, takže tohle musí být nějaký tah osudu nebo náhoda. Že jsem zrovna tebe dneska srazil" usmívá se a já sním. Ano možná to byla všechno jen náhoda, nebo taky tah osudu. Tolik jsem se modlila tolik jsem si to přála a ono se mi to splnilo, jen trochu jiným způsobem.

Chtěla jsem jen jít na koncert a pak na M&G, a uchovat si vzpomínku. A teď sedím v obýváku vedle Nialla a chystám se mu povědět za kým přesně jsem to přijela.

„Jsem rád že jsi přijela, víš měl jsem trochu strach u té kavárny, když se ti v obličeji zračilo to poznání kdo to do tebe vrazil. Podvědomě jsem čekal, kdy se mi vrhneš kolem krku a ty nic. Byla jsi jak přimražená, měl jsem strach, že jsem ti něco udělal. Ale jak poznávám ty jsi úplně jiná Tery. Jiná než ostatní" skenuje mě pohledem a mě opět naskočí husiny když vezme mou dlaň do své ruky a začne mi kreslit prsty v dlani kroužky. Je to uklidňující, ale zároveň takové jiné. Vzrušující i matoucí.

Podívám se do jeho modrých očí které jsou stále upřeny na mě a vidím v nich celou škálu pocitů, ale převládá něco jako nerozhodnost. A tak se rozhodnu, prostě mu to řeknu. Sklopím hlavu a nedechnu se „Víš já....já jsem přijela hlavně za tebou Nialle" rychle to řeknu a cítím jak se jeho prsty v mé dlani na malou chviličku zadrhnou. Rychle proto pokračuji.

„Já jsem před týdnem jsem ukončila školu maturitou a oslavila 18 narozeniny. Mojí rodiče a sestra mi daly jako dárek VIP vstupenku, protože věděli, jak moc se s tebou chci setkat. Prožívala jsem s vámi všechno úplně od začátku a chtěla jsem vám poděkovat za to všechno co jste udělaly" když to dořeknu je v místnosti chvilku ticho a já se snažím zklidnit svůj dech protože jsem to ze sebe vysypala doslova na jeden jediný nádech.

Odvážím se na něj podívat, protože sem při mém přiznání nebyla schopná se mu dívat do očí. A to co vidím je pro mě překvapení. Niall se umívá jako sluníčko, jeho modré oči jsou doslova plné spokojenosti. Musím se taky začít usmívat, jeho veselí je nakažlivé.

Tak tohle šlo líp než jsem čekala, běží mi hlavou, ale moje myšlenky se naprosto zadrhnou a já přestávám vnímat svět kolem mě, když Niall pustí mou ruku a vezme můj obličej do svých dlaní a přitáhne si mě k sobě. Pak už nevnímám nic kromě bušení mého srdce, když spojí naše rty v mém prvním nádherném a dost nečekaném polibku.

Dneska ještě jedna jen pro vás lásky moje ♥♥♥ Další zase zítra ☻☻☻

Coment and Votes díky moc lásky ♥

Vaše Nat a Terka