We Were Destined *Niall Horan*✔

*** Hatred ***

Když jsem se konečně dostala dolů, seděl Niall v kuchyni a o něčem se tiše dohadoval ze Sárou a Dominikem. Když jsem vešla s taškou do kuchyně všichni tři zmlkly a jen se usmívaly. To by mě zajímalo co se tady vlastně děje.

„Můžeme jet lásko" Niall se zvedne ze židle a vezme mi tašku do jedné ruky a druhou si mě přitáhne k polibku. „Díky za kávu Sáro" usměje se na tetu, když vycházíme ze dveří a ona se jen vševědoucně usměje a zamává nám, když se Niall nasouká za volant a rozjede se k němu domů. I jemu na obličeji sedí až moc spokojený úsměv, a já začínám mít podezření, že se tu děje něco za mými zády a já nevím co. Ale rozhodnu se to nechat až na doma (ano vlastně teď už to bude i můj domov) protože momentálně jsem trochu unavená s toho brzkého ranního probuzení. Navíc jsem ještě neměla kafe a to fakt potřebuju.

„Na co myslíš Tery, copak se ti honí hlavou" Niallův hlas mě vytrhne s mých myšlenek a já se na něj podívám. „Nic důležitého lásko, jen se tak probírám včerejším dnem" usměju se, i když on to nemůže vidět protože jeho oči jsou soustředěné na provoz. Začíná se rozednívat a lidé míří do práce.

„A na co jsi přišla lásko" vidím jeho krásný úsměv jak se mu rozlije na obličeji a nemůžu z něj spustit oči. Jak může být někdo tak sexy v půl šesté ráno a za volantem. To snad umí jen Niall. „Tery vnímáš mě" jeho smích mě opět vrátí do přítomnosti, zase jsme se ztratila v myšlenkách na něj.

„Ehm asi na to že tak zajímaví den jsem snad ještě nezažila, a navíc se mi za pouhých 24 hodin změnil od základů celý můj život. Trochu rušno i na mě Ni, ještě jsem se z toho nějak nevzpamatovala..." vyruší mě zvuk telefonu v kapse bundy. Je to oznámení na twitteru. Opět zpráva mířená na mojí osobu, už se začínají opakovat přemýšlím, jestli mám nějak reagovat, ale předběhne mě Niall když mi vezme mobil z ruky a přečte si tu zprávu.

Jeho výraz je netečný, když mi mobil vrací, ale v jeho pohledu je znát starost. Ani jsem si nevšimla, že jsme dorazily domů, když si mě přitáhne k sobě a daruje mi polibek. „Pojď domů lásko, tam to probereme" vystoupí z auta a já ho rychle následuji. Těším se na hrnek kafe a možná by se šikla i Niallova náruč, tam je mi opravdu dobře.

Obejdu auto a následuju Nialla nesoucí mojí tašku do domu. Než ale vejdeme do dveří, ucítím hodně velkou ránu na rameni, která mě skoro srazí na zem. Niall mě na poslední chvíli zachytí a vtáhne mě do vstupní haly. Opřu se o stěnu zatím co se Ni vrací ven aby zjistil co to bylo. Vrací se s kamenem obaleným papírem a v jeho obličeji se zračí hodně vzteku. Položí kámen na malý stolek pod zrcadlem a odvede mě do obýváku.

Moje rameno je jak v ohni, když mi pomáhá sundat mikinu a vyhrne mi rukáv trička. Na rameni se začíná vybarvovat velká modřina a je lehce odřené. Jen netuším, jestli nebude zlomené nebo něco horšího. Niall přinese lékárničku a vyčistí mi lehce sedřenou kůži. Nakonec mi na rameno přiloží led a já se opřu do polštářů na gauči zatím co mě Niall hladí po vlasech a přitáhne si mě k sobě. Opřu se o jeho rameno a vnímám jeho doteky a vůni. „Děkuju Ni a omlouvám se za tyhle problémy..." Ni mě přeruší a vtiskne mi do vlasů polibek

„Promiň lásko ty se nemáš za co omlouvat. Netušil jsem že může někdo až tak nenávidět. Mohly tě zabít. Zavolám pak Paula, s tímhle se musí něco udělat" jeho slova už vnímám jen z dálky. Chci ještě něco namítnout, ale už na to nemám sílu. Z toho vypětí se mi zavírají oči a já cítím jen Niallovy rty a jeho hlas. „Spi lásko, odpočiň si" a pak mě pohltí říše snů...

Zdravím vás lásky moje ♥ Dnešní nedělní slibovaný díl je tu. Jsem unavená, ale šťastná, že jsem doma. Komentáře a hvězdičky jako vždy budou vítány. Díky moc lásky moje ♥♥♥

Vaše Nat a Terka