Boyfriend

40. kapitola Sbohem

Omlouvám se, že nová část zase tak pozdě, ale měla jsem toho hodně :P Doufám, že se líbilo překvapení. Pro ty co nevědí, je překvapení zveřejněno mezi 39. a 40. kapitolou Boyfriend :) 

Tuto kapitolu věnuji LucieVerunkaVeverka, Barus_Belieber, SimonaValova :)) 

Doufám, že se bude líbit :)

Z pohledu Kim

Probudila jsem se na nepříjemný pocit toho, že je se mnou někdo na pokoji, ale nikoho jsem neviděla. Nechápala jsem to. Vím, že tu někdo je, ale přitom ho očima nemohu najít. Najednou jsem zde uslyšela něčí hlas ,,Sbohem. Vždy tu budu s tebou. Nesmutni hlavně.“. přeběhl mi z toho mráz po zádech. Až po chvíli jsem si uvědomila, čí to byl hlas. Né to přeci není možný. S těžkostmi jsem se dostala na nohy, přehodila si přes sebe župan a vyšla z pokoje. Naštěstí kolem nikdo nebyl, takže jsem rovnou zamířila k oddělení s novorozenými miminky, protože mi je jasné, že Justin bude právě tady. A nemýlila jsem se. Viděla jsem Justina jak stojí u nějaké postýlky, ale rozhlíží se okolo sebe, jako kdyby někoho hledal.

,,Justine?“ řekla jsem potichu, protože by se mi jinak zlomil hlas. Justin se hned přestal rozhlížet a zaměřil svůj zrak na mě. V těch jeho očích jsem viděla stejný strach jako v těch mých.

,,Elys.“ řekla jsem jedno slovo a rozbrečela se. Justin ke mně hned přiběhl a objal mě.

,,Ona u mě byla. Přišla se rozloučit. Já jí slyšela, ale neviděla. Justine, ona nemůže být pryč. Pojď prosím se mnou k ní na pokoj. Já se musím ujistit, že je v pořádku.“ říkala jsem hystericky na chodbě, na kterou mě vyvedl Justin.

,,Kim, ona byla i u mě. Řekla mi, ať se o vás postarám. Taky se se mnou rozloučila.“ řekl a já věděla, že má pravdu. Nemusí nám to nikdo říkat, žádní doktoři a ani rodina. My to víme. Elys se postarala o to, abychom to věděli jako první.

,,Justine?“ oslovila jsem ho.

,,Ano?“ vyzval mě.

,,Chci, aby se naše holčička jmenovala Elysandra.“ řekla jsem pevně rozhodnutá.

,,Dobře. Já s tím souhlasím.“ řekl mi a ještě víc mě sevřel v náručí.

,,Jak je na tom?“ zeptala jsem se a bála se odpovědi.

,,Doktoři neví, čím to je, ale zázračně je v pořádku.“ řekl mi a já slyšela v jeho hlasu, že to nechápe.

,,To byla Elys.“ řekla jsem přesvědčeně.

,,Cože?“ zeptal se nechápavě Justin.

,,Elys měla výsledky absolutně v pořádku a už byla v podstatě zdravá. Najednou se nám narodí holčička, která nemůže dýchat, Elys umře a naše malá princezna je zase zdravá. Justine, Elys se obětovala pro malou.“ řekla jsem mu se slzami v očích a čekala až mu to taky dojde.

,,Ach můj bože.“ bylo jediné, co ze sebe dostal a pak se taky rozbrečel. Naše kamarádka zachránila naši dceru. Nemám na to slov.

Justin mě vzal za ruku a vtáhl mě zpět do místnosti za těmi nejmenšími miminky. Já jsem si pečlivě umyla ruce a pak přišla k malé Elys.

,,Ahoj, zlatíčko. Tak to jsi byla ty, kdo sídlil u mě v bříšku.“ usmála jsem přes slzy, co mi stékaly po tvářích. Justin mě zezadu objal a společně jsme sledovali naši spící dceru. Já jsem jí hladila na ručičkách a pak se stalo něco, co jsem nečekala. Elys mě vzala za prst a jemně mi ho držela. A byl tu nový nával slz…

Po 1 měsíci…

S malou Elys jsme se vrátili v pořádku domů. Teď je to přesně měsíc od toho, co se narodila ta malá Elys a ta velká umřela. Bohužel jsem nebyla na pohřbu, jelikož jsem byla ještě v nemocnici, takže se dnes poprvé vydám na její hrob.

,,Justine, už jsi hotový?“ křičela jsem na něj do patra.

,,Jo, už jo.“ řekl a vynořil se na schodech a ještě si u toho prohraboval vlasy.

,,Já oblíkám sebe i Elys a jsem stejně rychlejší o půl hodiny.“ řekla jsem mu a on na mě vyplázl jazyk. Náš malý andílek už dávno spal v autosedačce. Justin jí tedy uchopil do ruky a já mezitím zamkla dveře od domu a společně jsme nastoupili do auta. Já samozřejmě dozadu, abych byla s Elys. Když jsme dojeli na hřbitov, Justin vzal zase Elys a společně jsme se ruku v ruce vydali k hrobu. Měla jsem takový divný pocit z toho všeho. Konečně jsme došli k jejímu mramorovému hrobu, kde byla její fotka, kterou jsme fotili na svatbě a pod tím stálo její jméno s datem narození a úmrtí. Okamžitě jsem se rozbrečela a Justin mě uklidňoval. Vím, že není moc chytrý brát novorozeně na hřbitov, ale malá stejně spí a navíc to pomalu nevnímá a my jsme ji neměli kam dát a přece ji nenecháme v autě. Ještě jsem zapálila svíčku a položila jí tam bílé růže, které milovala a odešli jsme. Rozloučila jsem se s ní a to je pro mě hlavní. 

KATASTROFA! Omlouvám se, ale už to chci rychle ukončit, abych se mohla věnovat škole a potom po Vánocích nové story Believe, což je vaše vánoční překvápko :) Jen do mě a napište co si myslíte :))) A mimochodem už  přes 44,000 reads? JAKO FAKT? DĚLÁTE SI SRANDU? JÁ VÁS MILUJI!!!!!! Jsem Vám za to moc vděčná :)) xoxo Klára