Boyfriend

19. kapitola

Omlouvám se, ale je krátká a nezáživná. Dnes mi měli sundavat rovnátka, ale bohuže mi je ještě nechali, takže nejsem ve své kůži, protože to strašně bolí a k tomu jsem ještě nemocná, takže se za tu kvalitu omlouvám. 

Domů jsem přišla absolutně zničená, ale jen co jsem otevřela dveře, mi bylo jasné, že doma nejsem sama. Šla jsem se tedy podívat do obýváku a koho tam nevidím. Scootera a Justina.

,,Nemáte si náhodou užívat na Bahamách?" zeptala jsem se jich ironicky.

,,Kim." řekl moje jméno Scooter, když zjistil, že jsem tu, mezitím co Justin na mě koukal, jak kdybych byla svatý obrázek. 

,,Udělaj si fotku, vydrží dýl." řekla jsem sarkasticky.

,,Kim, proč jsi..." nestihl doříct Scooter načatou větu a Justin mu skočil do řeči. 

,,Já se ti strašně moc omlouvám Kim. Ani nevíš, jak mě to mrzí. Kdybych byl při vědomí, tak bych ti to nikdy neudělal a ..." chtěl pokračovat, ale já jsem ho rázně přerušila a ustoupila o krok dozadu, protože během jeho monologu se přemístil ke mě.

,,Justine já nechci slyšet tvojí omluvu. To co jsi udělal se nedá napravit. Vždyť ty jsi mě málem podvedl, jen kdyby ona neusnula a teď mi tu tvrdíš, že při vědomí bys to neudělal? To se mám strachovat pokaždý, když se půjdeš napít? Promiň, takhle já žít nechci. Nechci s tebou být!" dokončila jsem svojí řeč, při které mi sjelo po tváři pár slz, pak jsem se otočila a šla k sobě do pokoje. Svojí tašku jsem hodila někam ke gauči a pak jsem si lehla na postel, tvář si zakryla dlaněmi a začla brečet. Z mého brečení mě vyrušil až telefon, který začal vyzvánět v tašce. Rychle jsem se uklidnila, potom to zvedla a snažila se mluvit normálně.

,,Halo?" zeptala jsem se, protože jsem se ani nekoukla, kdo volá.

,,Ahoj Kim, tady Fredo." ozval se mi v telefonu můj kamarád.

,,Jé ahoj." řekla jsem a trochu se pousmála.

,,Já jen, že jsem slyšel, co se stalo a napadlo mě, jestli bys nechtěla vrátit Lauru." řekl mi.

,,Jo jasně. Já na ně úplně zapomněla. Dovez mi je prosím." poprosila jsem a zavěsila.

Trošku jsem se upravila, aby se mě nikdo nelekl a pak jsem jen čekala až uslyším zezdola zvonek, což se během deseti minut naplnilo. Seběhla jsem schody a utíkala otevřít Fredovi. Ten se na mě usmíval od ucha k uchu a v ruce měl Lauru.

,,Ahoj Fredo. Ahoj miláčku, pojď ke mě." natáhla jsem k ní ruce a vzala si jí do náručí.

,,A kde máš schovanýho Mika?" zeptala jsem se s úsměvem.

,,No- ono, víš..." nemohl se vyžvejknout.

,,Ježiši Kriste Fredo, už se vyžvejkni." protočila jsem očima.

,,On si ho vzal Justin." řekl a zadíval se do země.

,,Děláš si ze mě srandu?" zeptala jsem se ho.

,,Ne. On ke mě přijel a bohužel Mike se od něj nechtěl odtrhnout, takže si ho vzal."

,,Já toho idiota zaškrtim." začala jsem být naštvaná.

,,Kim zadrž. Přeci jenom ti psi jsou vás obou. A musíš uznat, že ty ses vždycky víc zajímala o Lauru a Justin o Mika, takže to je fér." vysvětloval mi Alfredo.

,,Jo, asi máš pravdu." uznala jsem po chvilce uvažování a zesmutněla.

,,Nic si z toho nedělej. Oba je budete mít na turné, který začíná už za pět dní, takže se nestrachuj." uklidňoval mě, ale mě se přitom obracel spíš žaludek. S Justinem budu několik měsíců, každej den. Bude mnohem těžší si dělat odstup.

,,Tak já už musim jít." objal mě Fredo na rozloučenou.

,,Jo jasně a díky za Lauru." usmála jsem se na něj.

,,Není zač." zakřičel na mě ještě od auta a pak s ním odjel domů. Já jsem za sebou zabouchla dveře a Lauru pustila na zem. Ta si hned běžela najít svojí oblíbenou hračku a já šla do pokoje, ale dveře jsem nechala otevřené, aby se sem pak Laura mohla přijít vyspat. Sama jsem mezitím udělala hygienu, a když jsem vylezla ze své koupelny, viděla jsem jí sladce pochrupovat na mé posteli. Lehla jsem si na půlku vedle ní a po pár minutách jsem už taky nevěděla o světě.

Pokouším se teď vymýšlet, jak to půjde a snažím se za dva dny napsat aspoň nějakou kratičkou kapitolku :) xoxo Klára