Sestřino objevení... VI

62 3 0
                                    

Ráno jsem se probudila jako první.
Slezla jsem z Vadima, šla do kuchyně a nakoukla do obýváku. Oba spali jako zabití.

"Dneska je pátek!" vykřikla jsem a podívala se na hodiny.

"Do prde...zadku!"

Vyletěla jsem z gauče a šla ke skříni.

"Vadime,  Martine,  vstávat! Je pátek!" křikla jsem a oblékla se. Poté šla do koupelny si udělat ranní hygienu.

"Cože pátek?!" probrali se a začali se oblékat. Já se namalovala a vyšla z koupelny. Před dveřmi stál Vadim a sladce se na mě díval.

"Jseš nádherná." vydechl a usmál se.

Připomínal mi Toma. Já se usmála a šla pro tašku.

"Kdy se zase uvidíme?" chytl mě za ruku a já se na něho otočila.

"Ehm...Třeba v neděli. To se budu vracet od Martina." navrhla jsem a nazula si boty.

"Hlavně nikomu neříkej,  co se stalo...prosím." zklopila jsem hlavu.

"Neboj ale tím fialově-modrým monoklem myslím že tě poznají."zasmál se a já zvážnila.

"Cože?! Já mám monokla?!" neměla jsem čas na make-up tak jsme se rozloučili. Martin šel na nádraží, já do školy a Vadim k sobě.

Ale...

"Sakra au..." zapadla mi noha do držáku na kola.

"Chceš pomoct?" přišel ke mě kluk, tipuju tak šest let, a já kývla. Chytla jsem se ho kolem krku a on opatrně vytahoval mou nohu.

Šlápla jsem na ní a podlomila se mi noha.

"Bolí to? Jestli ano tak zajdeme za zástupkyní. Já rychle kývala.

"Eriku pojď sem!" zakřičel na někoho a vynořil se nádherný kluk vyšší než já a přišel je mě.

"Za zástupkyní?" zeptal se mě, zas je mi povědomí.

"Ano."

Chytla jsem se ho kolem ramen a on mě vedl.

"Erik, většina mě zná jako Benatara." podal mi ruku a já jsem se jí chytla.

"Alex, všichni mi říkají Alex." potřásli jsme si rukou a rozešel se.

"Je vám něco?" zastavila nás učitelka a Erik jí řekl,  že mám asi zvrtnutej kotník.

Dovedla nás do kanceláře a mě posadila na židli. Obvázala mi nohu a půjčila berle.

Poděkovali jsme a odešli.

"Počkej, ještě něco!"zavolala jsem na Erika a on se otočil. Přistoupila jsem k němu a rozcuchala mu vlasy.

"Ještě že už nemám ten květák, to bych tě zabil." smál se a narovnával si je.

Já šla do třídy.

"Ty děvko zkurvená! Co se opovazuješ točit video s Váďou?! On je můj a nikdy nebyl a nebude tvůj." mávala rukou a já si jí nevnímala. S berlema jsem neuměla tak mi jedna uklouzla a já spadla na zem.

"Koukej na tu couru!" vykřikla královna třídy a tím jejím stupidním smíchem se smála.

"Ty jseš sama coura. Mít něco s každým klukem se školy...Fakt mrkám.
S berlema by si teda taky neuměla kdyby si je dostala před patnácti minutami." pomyslela jsem si a někdo mi poklepal na rameno.

"Alex chceš pomoct?" vynořil že Vadim, podal mi berle a postavil.

"Děkuju." usmála jsem se a on mi podal učebnice a sešity.

Je tady ještě jednou...Kde žijí příběhy. Začni objevovat