Je tady ještě jednou...

Puštění... XI

Ozvalo se zaklepání a pak někdo vstoupil do místnosti.

"Ahoj Alex. Jak ti je?" pozdravil mě klidně Vadim, přisunul si ke mě židli a chytl mě za ruku.

"Jo, celkem v pohodě. Jak si věděl, že jsem tady?" poposedla jsem si a napila se.

"To jsem já. Kdy tě pustí?"

"Za týden. Mamku taky. Hele, nevíš, kde je Gabča?"

"Čekal jsem, až se zeptáš. Gábi!" zavolal ji a do pokoje přicupitala sestra.

"Ahoj, Gabčo." obejmula mě.

"Kde vlastně budeš?"

"Nevím. Babička s dědou jsou u kamarádu v Ostravě. Tak...Nevím." pokrčila rameny a já se zamyslela. Mamku jsem tím nechtěla zatěžovat tak jsem probírala lidi v hlavě.

"Tak co třeba maminčin přítel Filip?"

"Ne, já ho vůbec neznám."

"Tak já nevím." nechtěla jsem jí nabídnout tátu, protože on nám ubližoval a pak i utekl.

"Ehm...Tak třeba můžeš být u mě. Na ten týden, mě přece znáš." vmísil se Vadim a sestra se na něho podívala.

"Jo, tak Gábi ty bys vydržela s Vadimem týden že jo? Chodila by si mě navštěvovat."

"Joooooo!" skočila na Vadima který se málem svalil a já jsem se zasmála.

O tři dny později...

,GABČA,

U Vadima to je opravdu krásné. Povídá si se mnou úplně pořád.

"Hele, Gábi, proč je Alex tak smutná?" sedli jsme si na gauč s čajem.

"Ona...No...Než tě poznala, zemřel jí její kluk Tomáš při autonehodě. Pořád na to myslí a je čím dál víc smutná. "

"Cože?! To je hrozný..." vyjekl a já si vzpomněla na její pláč.

,ALEX,

Čím dál víc jsem se uzdravovala. Ale mamku jsem ještě neviděla.

"Slečno Vanerova mohu jít dál?" zaklepala sestra a já se tiše zasmála že ano.

"Máme pro vás dobrou zprávu. Pustí vás už zítra!"

"Jee, to je skvělé. Jak to?"

"Uzdravujete se velmi rychle a...Už není co léčit."

"A mamku taky pustí zítra?"

"Ano. A ještě jsem vám přinesla poslední léky a večeři." položila tác na stůl a já si ihned vzala.

"Děkuju. Budete mi chybět." zasmála jsem se a sestra s úsměvem odešla.

Zrovna bylo rizoto. Tak jsem se najedla a pak spolykala postupně všechny léky. Vzala jsem mobil, zapnula si písničky a napsala Vadimovi.

Harley: Ahoj čočko :3 Mám pro tebe dobrou zprávu. Mě a mamku pustí už zítra!  psalo se mi to tak dobře....:DDDD

Joker: Ježišiiiii :DDD To je bezva! objevila se mi hned zpráva a pak ještě další. No prostě hodinové psaní ... :DDD

"Slečno, už budete muset jít spát." já kývla a odložila mobil. Zhasla jsem lampu a pak sestřička odešla.

"Ahoj Alex." objevil se Vadim a já se usmála. "Ahoj Alex." vynořil se Tom.

"Ahoj Alex!" někdo mi to zařval do ucha a já nadskočila.

"Máš je ráda viď?" usmál se a vytáhl nůž který se zalesknul. Začal bodat do Vadima, nemohla jsem to nijak zastavit, nezvedla jsem se. On se sesunul k zemi a něco mu vyřízl na ruku. Pak se vrhnul na Toma do kterého začal také zabodávat nůž .

"Aleex!" ječela sestra s matkou. Něco se k ním přibližovalo s motorovkou. Nastartovalo to a pak začal rozřezávat SESTRU!! Matku dal do místnosti s velikým nožem který se začal točit jako v mixéru...Pak se prudce otočil na mě. Dal mě do místnosti kde ještě byli trpící blízcí. Sestru pomalu rozsekávala motorovka, kluky řezal nůž a matku pomalu mixoval.

"AAAAAAAA!" zařvala jsem, prudce si sedla a dýchala velice rychle až mi poletovali vlasy.

"Děje se něco?!" vtrhla do pokoje setra s vážným výrazem.

"J-j-já měla noční můru." uklidnila jsem se a sestra mi dala prášky na spaní. Odešla, já si lehla a pak po chvilce usnula.

-------- :DDDD

Aby jsem pozdě nevstala, nařídila jsem si budík na sedm hodin. Zazvonil a já se spokojeně zvedla s doufáním, že uvidím konečně mamku. Oblékla jsem se do mikiny, džínsů, a pak vytáhla tašku a začala tam skládat věci.

"Dobré ráno slečno Vanerova. Jak jste se vyspala?"

"Nádherně. Budou se mi ještě dělat nějaké testy?"

"Ehm...Počkejtee....," listovala v papírech, "Ano, ještě dnes než odejdete a-a-a- zítra."

"Tak dobře." zapnula jsem tašku a společně se sestrou šla na chodbu kde na mě čekala sestra s Vadimem.

"Ahoj zlato." obejmula jsem ho a on mě vyzvedl do vzduchu.

"Ahoj Gabčo."

"Ahoj." obejmula mě a trochu sykla když jsem ji zmáčkla. Pak jsem šla zase k Vadimovi který mě chytl kolem pasu. Mamka už vycházela ze svého pokoje. Já jsem se k ní rozběhla a obejmula ji.

"Já vás zavedu jenom na odběr krve. Musíme to ještě zkontrolovat, jestli opravdu všechny bakterie jsou pryč." rozešli jsme se a sestra se trochu otřásla protože se bojí.

"Kdo půjde první?"

"Tak třeba já." sundala jsem si mikinu a sedla si na lehátko. Sestra vytáhla jehlu z které mi proběhl mráz po zádech. Zapíchla ji a já jsem měla chuť se smát i brečet :DDD

"Tak a je to, ještě náplast," nalepila ji, "Můžete se obléct." já jsem vzala mikinu a odešla z místnosti do které vstoupila mamka.

"Dobrý?" ptal se Vadim a já na všechno kývala. Pomohl mi navléct bundu kterou jsem si zapnula a pak si nasadila kulicha. Mamka už přicházela a tak jsme už šli ven. Vadim mě chytl za ruku.

"Jaká byla Gabča?"

"Jo, hodná. Ty si mi tak chyběla."

"Ty mě taky."

"Můžu tě pozvat osmnáctého prosince na rande?"

"Jasně. Aleee, není škola?"

"Jsou zimní prázdniny." zasmál se a já do něho zlehka strčila.

"Počkej, osmnáctého je dneska!"

"Ty si chytrááá." smál se a já zakroutila očima.

Dorazili jsme domů a já se rozloučila s Vadimem.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak dneska přes 900 slov. Docela v pohodě ne? AAA

Miluju vás , Twoje darkzness  Btw: to "z" tam je naschvál :DDD