Metro

Kapitola čtvrtá

Šli tunelem, který stavební čety z Bay pečlivě zadělaly a začistily, takže nebylo nutné bát se nějakého nebezpečí ze strany. Pořád ale bylo nutné, hlídat si záda, a tak se čas od času jeden z trojice otočil, aby zkontroloval jestli za nimi někdo náhodou nejde.

Cesta pomalu, ale jistě ubíhala, jemný štěrk, kterým byly vysypané všechny tunely jim křupal pod nohama a pomalu se před nimi začaly objevovat první svítilny. To už značilo jediné, stanice byla velmi blízko.

Clint promluvil:„Takže, mám plán. Dojdeme tam a normálně se tam porozhlédneme. Já zajdu za náčelníkem stanice a promluvím s ním. Problém vyřešíme a vrátíme se na stanici," nedomluvil, protože ho přerušil hlas z reproduktoru. „Ruce vzhůru. Klekněte si na zem. Jakýkoliv odpor je zbytečný." Poklekli a k nim vyšla šestka ozbrojenců, kteří je vzali a odvedli na stanici.

Dřívější krása a velkolepost Prospectu byla ta tam. Místo vznosných sloupů zde byly jen železné tyče, které jen s velkými problémy udržely váhu celé stanice. Stěny pokrývaly kresby Ďáblů a přímo nad nástupištěm bylo vyobrazeno obří číslo 666. A co bylo nejhorší, v prostřed stanice byl obří pentagram s již připravenými popravčími špalky. Právě tam je dostrkali.

„Věřící! Dnes nastal velký den. Den, kdy na svět přivedeme znovuzrozeného Antikrista, našeho Pána," začal vykřikovat hlas. „Až napočítám do tří, sejmeme je," procedil skrz zuby Hawkeye, „Raz, dva a teď! Pojďme si podat ty smrady!"

V tu ránu se z nich stal celek. Jedno tělo. Tam, kde byl Hawkeye byli i Daredevil a Batman. Co rána, to přesná trefa. Daredevil vyrazil vpřed se svými nunčaky a jal se rozsévat skázu na druhém nástupišti, kam se přesunul i Hawkeye, který už stihl vytasit svůj luk. Na Batmana se mezitím vrhlo hned několik vyznavačů Satana a dost slušně ho zaměstnávali. Bránil se, seč mu síly stačily, ale podařilo se jim ho chytit a vléct ho směrem pryč, ze stanice.

Na druhém nástupišti se ale situace vyvíjela daleko lépe. Díky Hawkeyovým přesným zásahům a Daredevilovu brutálně účinnému bojovému stylu se jim společnými silami dařilo satanisty tlačit pryč, od nástupiště a každým útokem ztenčovat jejich počty.

Vzmohli se zřejmě na poslední útok, protože na Daredevila se jich rozběhlo rovnou šest. Ten vyskočil, ve vzduchu se rozvířil, udělal ze sebe červený kolotoč a kopy s otočkou poslal své nepřátele do hajan. Hawkeye pak přesným šípem ukončil jejich životy.

Všichni zbývající satanisté zjistili, že proti takovýmto hrdinům nemají šanci, naráz odhodili zbraně a rozběhli se směrem k Bay Ridge.

Na stanici zbyli už jen Hawkeye s Daredevilem. Po Batmanovi nebylo ani vidu, ani slechu. „Musíme ho najít, já bez něj nemůžu být, je moje všechno" začal si zoufat Daredevil. „Cože?! Doufám, žes mi touhle větou nechtěl nic naznačit." řekl Hawkeye. „To by došlo i tomu nejhloupějšímu ze všech. My spolu jsme.,"opáčil Daredevil. Clint se jen plácl rukou do tváře, zaškaredil se a po chvíli řekl. „V tom případě ho najdeme, ať to stojí, co to stojí. "

Začali postupně procházet každý kout stanice a křičet, aby je Batman mohl slyšet. Ať se snažili, jak mohli, dlouho žádná odpověď. Už to pomalu začínali vzdávat, smiřovat se s tím, že je pryč, že už ho neuvidí, když v tom se ozvalo. „Tady jsem! Pomozte mi prosím, už to dlouho nevydržím."

Oba dva se rozběhli a pátrali po zdroji. Došli až k jedinému neosvětlenému koutu v celé stanici a před nimi se jako ze stínů najednou zhmotnila postava člověka. Byl to muž, malého vzrůstu s přátelským pohledem, který mu teď hyzdil monokl. Byl oblečen do oranžového úboru, tak jako to mívali vězni a kolem rukou a nohou měl daná pouta.

„Phile? Jsi to ty?!" udiveně vydechl Clint. „Clinte, jak?! Kde jsi se tu vzal?" Pojď ke mně."

Obejmuli se a Hawkeye prohlásil. „Daredevile, je mi ctí ti představit mého přítele. Tohle je Phil Coulson."