Metro

Kapitola čtrnáctá

Na stanici se rozezněly sirény oznamující přibližujícího se nepřítele. Netrvalo dlouho a vojáci, kteří dosud ještě pospávali rozloženi po celém nástupišti tápali po stanici hledajíc svoje svršky a poztrácené zbraně. Někteří dokonce popadali přímo na koleje, rovnou před rozběhnutého Banea. Těm zbývajícím se do cesty postavil Tony, který držel Charlie pod krkem a křičel: „Nikdo se nepohne dál. Slyšíte mě?!" Postavil si Charlie před sebe, jako živý štít, seskočil s ní dolů na koleje a pomalým krokem se vydal proti Baneovi. Ten se zastavil, poněvadž ho již obtěžovali Daredevil, Batman a Coulson. Rvali se statečně, ale Baneově obrovské síle a vytříbené technice se neměli šanci rovnat. To už se ale Tony rozběhl a vystřelil na Banea. Ztuhl, pomalu se otočil až se jeho pohled setkal s pohledem Tonyho a pak zakřičel. Spíše zaskřehotal a rozběhl se na Tonyho. Daredevil, Batman a Coulson byli odmrštěni stranou nebo, jako Daredevil rozmáznuti o sloup. Tony se vyděsil a nenapadlo ho nic jiného, než to, že před sebe strčí Charlie a skrčí se pod ní. Víc už udělat nestihl, protože Bane zvedal své pěsti, aby jimi ukončil jeho život.

Víte, v některých chvílích, především, když vám jde o život nebo cítíte nějakou silnou úzkost, začnete přemýšlet a promítat si všechno, co jste za svůj život udělali, ať už to bylo dobré nebo špatné. A přesně to teď udělal Tony. Skrčený za Charlie, která byla mlácená místo něj, přemítal o svém životě, o všem dobrém, a také o své manželce. Moc jí postrádal. Přemýšlel tak moc, že si nevšiml toho, co se mu dělo nad hlavou. Bane totiž pěstmi praštil pod sebe , kde měl být Tony, kterého by ten úder jistě zabil. Místo něj ale praštil svojí milovanou Charlie. Trvalo, než si to uvědomil, z nějakého neznámého důvodu si totiž myslel, že praštil Tonyho.

Hned, co mu to došlo, Charlie chytil a odběhl s ní pryč, nedbaje na střely. Jediné, co přítomní zaslechli byl výkřik: „Já se pomstím, Tony Starku! Já se pomstím."

Na další stanici ji opatrně položil na zem a vrhnul se do posledního zoufalého pokusu o její záchranu. Ležíc na zemi, vypadala jako bezduchá, ale náhle se rozkašlala a pomalu promluvila. „Já...dělala, cos nařídil, on..nedal se, zab ho, kvůli mě..prosím..zab Starka. Miluju tě."

„Miláčku, neodcházej mi prosím..ne, nějak tě zachráním, věř mi prosím," odpověděl jí. „Ne, už je pozdě. Sbohem, můj drahý." řekla a naposledy vydechla.

Bane se zvedl, prokřupnul si klouby a se slovy:„Jen ať si počká, až se mi dostane do rány," odešel pryč.

Na stanici to vypadalo ještě hůř, než když tam před nedávnem přišli. Krev, mrtví, umírající nebo těžce zranění. Melinda, která se boje skoro nezúčastnila ošetřovala Clinta a Daredevila. Tony seděl na nástupišti, stále ještě přemýšlejíc o všem podstatném i nepodstatném. Náhle se zvedl, zamířil k nim a se smutným výrazem ve tváři jim oznámil to, co si promyslel.

„Vracím se domů, za manželkou. Už mi moc chybí a myslím,  že vám tady stejně nepomůžu. Zbylí vojáci tu zůstanou a ještě vám dopošlu nějaké nové. Neodrazujte mě, už jsem se rozhodl. Buďte tu sbohem a pokud to přežijete, tak se zase uvidíme u mě." 

Seskočil z nástupiště a vydal se sám pryč do tmavého a opuštěného tunelu.

Ahoj všichni!

Opožděně přeju hezké a užité prázdniny a svátky a hlavně hodně štěstí do nového roku!

TheBergi