Metro

Kapitola šestá

„Ať máš v plánu cokoliv, ať chceš udělat cokoliv. Nečiň tak. Kvůli mně, kvůli nám. Pro všechno, co ke mně citíš, nedělej to" prosil zoufalý Daredevil.

„Víš, já už nemůžu přestat. Něco tam vzadu, v mé hlavě mi říká, ať to udělám. Ať se zabiju, že prý se tím všem uleví," odvětil již zlomený Batman.

„Jak tohle můžeš vůbec říct? Komu by se ulevilo? Prostě se tomu vzepři, buď zase tím, s kým jsem strávil celou dobu, co se to stalo..prosím." řekl už plačící Daredevil.

„Vzepřít? Já to už zkusil. Díky tomu jsem tě jen omráčil, ale nezabil. Nejde to, já to prostě nezvládnu. To, co se mi dostalo do hlavy je silnější, než já. Sbohem Daredevile, měl jsem tě rád." těmito slovy se rozloučil a stiskl spoušť. Mattovi se v tu ránu rozpadl celý svět.

Clint

Ze všeho nejvíc se těšil, až konečně uvidí svou rodinu. Až se bude moct obejmout s Laurou, zahrát si golf se svými dětmi. Už od vstupu do stanice téměř hořel nedočkavostí. K jeho smůle, ze všeho nejdřív museli zajistit Batmana. On sám ho dovedl do karantény, kde ho zavřel a pevně zamkl. Teprve poté mohl jít za svou princeznou. Čekala na něj před jejich stanem, spolu s oběma dětmi. Hned co je uviděl, téměř se rozběhl. Tak moc byl rád, že je vidí.

„Miláčci moji! Tolik jste mi chyběli!" všechny je obejmul a pořádně se s nimi zatočil, až málem zakopl o zábranu, která je dělila od ostatních. „Ty nám taky, tatínku. Hrozně moc." to už u něj byli jeho děti. Callum, Nicolle i malý Lewis. „Víte, vy co? Počkejte na mě venku, půjdeme si spolu zahrát golf. Musím si ještě promluvit s maminkou." kývl na ně a odběhli.

„Lau, musím ti něco říct. Jsem doma možná tak na den. Zase odcházíme, a tentokrát nevím, jestli se vrátím. Bojím se. Kdyby se mi náhodou něco stalo, vyřiď prosím dětem, že jsem je miloval jako dlouho nic. To samé platí i pro tebe. Miluju tě, můj poklade." řekl a dlouze jí políbil.

Daredevil

Držel ho v náručí a plakal tak moc, že Niagarské vodopády byly proti němu jen malá loužička. On, jeho přítel, parťák je teď mrtvý a nic už mu ho nevrátí nazpět.

Tělo, které bylo jindy živé a hýřilo aktivitou nyní bylo ztuhlé a téměř se nehýbalo. Darevedil to postřehl, položil ho na zem a přiložil hlavu na jeho prsa, v naději, že snad uslyší nějaký dech. Jeho domněnka byla správná. Nebyl mrtvý, střela zřejmě byla slepá.

Pocit beznaděje tak nyní vystřídala absolutní euforie. Daredevil začal křičet, skákat radostí a pobíhat bezcílně po místnosti. Brzy se opět uklidnil, protože musel Batmana uložit do postele a příkrýt ho, aby to vypadalo absolutně přirozeně. Poté nad ním ještě chvíli postál a potom odešel, aby se poradil s náčelníkem.

„Na výpravu bez něj nemůžeme, není ve stavu, kdy by se mohl sám pohybovat," zahájil Daredevil. „Ale je to jeden ze tří základních členů vaší trojice. Kdo by ho mohl nahradit?" pochyboval náčelník.

„Půjde s námi Coulson. V boji se osvědčil, zabil spoustu satanistů. Krom toho ho věznili, takže ví, jak pracují. Jeho pomoc pro nás bude velmi cenná. " odvětil Daredevil.

„Znamená to tedy, že s ním ukončujete partnerství a budete pokračovat bez něj?"

„O tom, co bude nebo nebude si s dovolením rozhodnu já sám. Důležitější je to, co vám teď řeknu. Jakmile se uzdraví a bude natolik silný, aby se mohl sám pohybovat, pošlete ho za námi. Najde nás velmi snadno, řekl bych." dokončil svou myšlenku Daredevil.

„Dobrá tedy. Běžte si zabalit, zítra vyrazíte. Plán už, předpokládám znáte. Pokud ne, Barton vám ho vysvětlí. To je vše, vojáku." s těmito slovy ho náčelník propustil a on tak mohl jít pryč, do svého tunelu, aby se nachystal na další den.