Metro

Kapitola osmá

„Melindo?! " nesměle se otázal Coulson. „Phile? Kde se tu bereš?" odpověděla mu. „Melindo! Já věděl, že jsi to ty! Pojď ke mně, ať tě můžu obejmout." Obejmuli se tak, až se zatočili a upadli na koleje, ale to jim vůbec nevadilo. „Musím tě ukázat ostatním. Určitě budou rádi, že tě vidí," řekl Coulson.

Přivedl ji zpět na stanici a vydal se s ní ke sloupu, kde byli ukrytí Hawkeye s Daredevilem. „Lidičky, tohle je," začal. „Já vím, kdo to je. Mel, holka moje, já jsem tě neviděl celou věčnost. Jak žiješ?" hrnul se k ní hned Clint.

„Melinda Mayová, moje spolupracovnice a kamarádka, v dobrém i zlém. Ale jak vidno, s Clintem se už znáš. Musím ti tedy představit Daredevila. Daredevile, tohle je Melinda, moje spolupracovnice." Coulson se znovu dostal ke slovu. „Moc rád vás poznávám. Tolik jsem toho o vás již slyšel." řekl Daredevil, usmál se a vykročil, aby jí mohl políbit ruku.

„Jak jste se sem dostali? Povídejte, musíte mi všechno říct."

„Řeknu ti to, ale až během cesty. Teď už musíme zmizet." uzavřel tuto debatu Clint. Během krátké chvíle si vzali všechny svoje věci, seskočili zpět na koleje a pomalu opustili tuto stanici. Po cestě si Clint vzal Mayovou stranou a začal vysvětlovat. „Jak jistě víš, v metru se vyskytují satanisti. To je také důvod, proč nás vyslali pryč z Bay na tuhle výpravu. Tobě to říct můžu, protože jsi se oficiálně k naší výpravě ještě nepřipojila. Teď jdeme do středu, za Tonym. Něco si s nimi prožil, takže nám bude určitě velmi nápomocný. Potom všechny stanice najdeme, vymlátíme a v metru bude zase svatý klid. Pochopila jsi všechno?" pro jistotu se zeptal.

„Naprosto," ujistila ho, „víš, taky bych ti měla něco říct. Tony si mě najal, takže teď pracuju jako jeho soukromé očko. Tudíž vím vše, co o nich ví on a taky vím, kde se nachází jeho současné sídlo, tedy vás tam můžu dovést."

„To bys byla moc hodná. Děkuju" řekl Clint a usmál se na ni. Jeho úsměv mu oplatila a vrátila se zpět k Philovi se kterým se okamžitě dala do řeči.

Cesta mezitím příjemně ubíhala, hlína pod nohama se jen drolila a brzy se objevila další stanice. No, stanice. Byl to jen řídce obydlený přestup, lidé, kteří zde žili, byli tedy hlavně bezdomovci. Nebyli nijak nebezpeční, pokud jste ovšem neměli viditelné jídlo. To se z nich stávala monstra, pomalu horší než ta zmutovaná.

Stanice po přestupu se jmenovala Hoy. Místní se živili prodejem částí střelných zbraní a opravou neprůstřelných vest. Byli přátelští a velmi důvěřiví, tudíž se dalo očekávat, že bez problémů přijmou jakéhokoliv poutníka, což se potvrdilo hned po jejich příchodu.

Osobně je uvítal místní náčelník, již prošedivělý, starý kmet, kterému táhlo alespoň na devadesát let. Na otázku, jestli by nebylo možné, aby u nich přespali odpověděl, že samozřejmě a že je může osobně odvést, budou-li si to přát. Během cesty zatahal Daredevila za tváře a řekl mu, že si pamatuje jeho prababičku, když byla ještě mladá. To už se ale přiblížili k jejich noclehu, za který mu všichni náležitě poděkovali.

Protože byli velmi unavení, okamžitě usnuli. První den jejich výpravy tak skončil poměrně úspěšně. Urazili velkou vzdálenost, získali nového člena a stále ještě měli Coulsonova nasbíraná vajíčka. Usnuli s pocitem dobře odvedené práce. To ale ještě netušili, co je čeká dny příští.