Barevné panenky

3. - Bery

„Uh, vy jste Nikola Kohout?" slyším pronést Trnku a pro mě je to signál vydat se k baru. Modrovlasá dívka mi z rukou vezme tác a zamíří místo mě do nitra kavárny. Nevadí jí, že neví na který stůl, prostě se zeptá. Taková je ona vždycky. Řeší si věci po svém, ničeho se nebojí a možná pro to, ji zákazníci tolik milují.

Ještě přes rameno vidím, jak se konečně zastavila u stolu s partou teenagerů, kteří si sem chodí číst povinnou literaturu. Hodně studentů to tak dělá – dají si tu kávu, vyberou si knihu z našich poliček a čtou si. Tito lidé, často upřednostňují stolky se židlemi a proto je tu i několik takových. Ale co se týče Darker than black, tak sedací vaky, na kterých sedí většina kavárny i ti kluci, jsou ikonický. Proslavily Darker than black stejně jako třeba sytý čokoládový dort Black nebo výrazná káva nesoucí jméno kavárny.

Trnka na ně zamrká panenkovskými řasami a její sytě modré rty se usmějí. Ona miluje výrazné rtěnky, a co si pamatuju, tak se jich nikdy nevzdala. Pak jim na stůl položí šálky s kávou a misku s cookies. Když jsme občas zkoušeli nabízet různé druhy amerických sušenek po více kusech v misce, tak se to osvědčilo. Lidé, kteří sem chodí studovat, si rádi dopřejí něco k zakousnutí. Tyhle báječné sušenky, Trnčin recept, zákazníci milují stejně jako jejich stvořitelku.

Pak už se konečně obrátím k tmavovlasému klukovi, který se nervózně opírá o bar. Může být starý asi jako Violka a já bych se nedivila, kdyby to tady taky bral jako přivýdělek ke studiu.

Nikola mi byl sympatický, ačkoli mi byl sehnán a doporučen otcem. Jakýsi pohovor už jsme spolu měli, teď stačilo ukázat mu kavárnu a vyzkoušet si ho na jedné várce čokoládových sušenek.

Zavedu ho do momentálně prázdné kuchyně. Nápoje připravujeme na baru a kuchyni využíváme jen ve chvíli, kdy Trnka peče sušenky. A často tady pečeme zákusky, vždyť kdo jiný by nám je dělal?

„Tak jo, Nikolo. Začíná zkouška. Tady máš od Trnky sepsaný recept na sušenky, které naši zákazníci milují. Když budou alespoň tak dobré, jako ty její, tak jsi prošel. Suroviny jsou ve skříni," mrknu na něj a chystám se opustit kuchyň. Když vyjdu z místnosti, tak se rychle přitisknu za roh ke stěně a poslouchám.

„To bylo vážně rychlý... No, měl bych začít. Kdo je vlastně Trnka?" zamumlá Nikola a já zaslechnu skřípání skříně. Spokojeně se usměju. Teď už tu nemám, co dělat. Tiše projdu chodbou a vklouznu za bar. Trnka se přižene jako hurikán a vychrlí na mě objednávku.

„Dvě černé kávy, dva ledové čaje, jednu levandulovou limonádu a dva dorty Black!" řekne modrovláska rychle a jde připravit ledové čaje. Zatímco ona krájí malou broskev a otrhává mátu, tak já připravuju kávu a z vitrínky vytahuju dva úhledné kousky dortu. Položím je na světle hnědé dezertní talířky a naskládám na Trnčin tác. Trnka se otočí na patě a na tác přibudou skleničky s ledovými čaji. A zatímco já dodělávám kávu, tak trnka mícha levandulovou limonádu. Ve chvíli, kdy ji doplní troškou čerstvé levandule, tak káva je už připravená a Trnka se zase vrhne mezi lidi.

Ozve se slabé zaskřípání dveří a do kavárny vejde zákazník. Nebo spíše zákaznice. Šarmantně vypadající černovlasá žena ve vínových šatech a černých punčocháčích, která má elegance na rozdávání. Mohla by to být moje matka, co se týče věku.

Chvíli nakukuje do vitrínek, a když je spokojená, tak si odejde sednout. Posadí se ke stolku ve středu kavárny, kde lidé moc nesedávají a zkoumavě si prohlíží kavárnu. Na chování té ženy je cosi zvláštního, něco co mě nutí být ve střehu. Rozhodnu se ji jít obsloužit sama, když zazvoní telefon. Můj soukromý telefon. Podívám se na display volajícího. Violka.