Sestra ✔

VIII.

Stojím u hrobu své matky a necítím nic než zoufalství. Propadám se do těch nejtemnějších koncí své mysli. Má matka spáchala sebevraždu a má sestra se zřekla své rodiny. Zřekla se mě, aby mohla začít nový život někde dostatečně daleko, kde ji nikdo nepozná. Kam se nedostal příběh o Zlé maceše a jejich dcerách. A za to všechno může ona. Popelka. A zaplatí za to. Přísahám.

V královském sídle se konala velká slavnost na počest nové princezny. Dali jí jméno Růženka a všechny hned ohromila svou nadpozemskou krásou. Přišlo i několik nadpřirozených bytostí včetně víly kmotřičky, která měla podle slov královny velkou zásluhu na jejím setkání se svou druhou polovičkou, princem Charlesem.

Bylo přesně dvanáct hodin, kdy se stalo něco naprosto neočekávaného. Uprostřed sálu, několik kroků od královské rodiny, se objevil černý mrak, který uvrhl na celý sál podivně temnou atmosféru.

Pod tím vším stála žena, oděna celá v černé, se samolibým úsměvem na tváři.

"Zdravím tě, královno," řekla posměšně a když uviděla strach na Popelčině tváři, její úsměv se ještě prohloubil, "Gratuluji vám k dítěti, jen mě trochu mrzí, že mě nikdo nepozval. Patřím přece do rodiny. Ale nevadí. Pozvala jsem se sama," věnovala pohled dítěti a poté ho obrátila na krále, "Mám pro vaše dítě také dar." S těmi slovy se její stín zvětšil a polapil veškeré světlo v místnosti. Nebylo kam utéct.

"Až dosáhne dívka svých osmnáctých narozenin, pýchne se do prstu o kolovrat a zemře." Aby nikomu nemohla zničit život, tak jako její matka, proběhlo ženě v černém hlavou.

"Nemusíš tohle dělat, Anastasie," oslovila ji Popelka a prosebně se na ni podívala.

"Anastasia je mrtvá," na chvíli se odmlčela, "Teď jsem Zloba, královna černé magie." Naposledy věnovala svůj pohled královně a vyřkla slova, která byla určena jen pro ni.

"Zničila jsi mou rodinu," řekla sametovým hlasem, "já teď zničím tu tvou."