Self-Destruction(Cz)

Druhá kapitola

Další den jsem se vydala přihlásit na výcvik.
Úspěšně.
,,Super... Máme to v kapse." usmála jsem se.
*Hlavně se nerozplyň...* zývla otráveně Niko.
+Těším se na úkoly za hradbami.+
Vešla jsem na dívčí kolej, kde byla více jak veselá atmosféra.

Vybrala jsem si postel u rohu zdi, vybalila si a převlékla se do uniformy kadetů.

,,Za 15minut nástup!" zavelela dívka stojící na prahu dveří.
,,Rozkaz!" křikly chichotající se dívky.
***

,,Pozor!" zakřičel Keith a začal mezi námi chodit.
,,Jméno?!!" začal řvát na dalšího nováčka.

*Je divné že tyranizuje jen lidi s milým obličejem.*
+Možná jim jen chce pomoct. Většina lidí nechápe proč tu vlastně jsou.+
*Jedinou věc co jim přihodí je klepavka a prasknuté ušní bubínky.*

Nepatrně jsem se zasmála. Neměla jsem to dělat... Ihned ke mě přidupal Keith a začal na mě řvát.
,,Je tady něco k smíchu?!"
,,Ne pane!"
,,Jméno?!"
,,Chiko Taiga! Pane."
,,Proč jsi vůbec tady?!" přiblížil se.
,,Chci bojovat za naše hradby! Pane."
*Chceš bojovat po boku kapitána Leviho.*
+Rejpej si do někoho jiného...+

Nevěřícně si mě Keith prohlédl a šel dál.
,,Zítra začneme testem způsobilosti! Ten kdo test nezvládne, končí!" zakřičel a dal rozchod.

*Máš motivaci to nebrat na lehkou váhu...*
+Jako kdybych někdy něco brala na lehkou váhu.+

Zasalutovali jsme a všichni se rozutekly.
***

Navečer se všichni shromáždili v jídelně a skoro každý si začal dělat spojence a kamarády.

*Zkus se spřátelit...*
+Není to jednoduché.+

*To jsou výmluvy.* řekla otráveným tónem hlasu.

,,Ahooj, já se jmenuju Reizo. To jak jsi se ušklíbla před Keitem, muselo chtít kuráž." přisedl si ke mě černovlasý kluk s modrýma očima.

,,Ahoj, já jsem Chiko... A nevím, nechtěla jsem se ušklíbnout, prostě se tak stalo." usmála jsem se.
,,Tak hlavně, že z tebe nestáhl kůži. Říká se, že prý nejednou při nástupu zmrzačil kadety." zašlebil se a začal jíst.

,,Mám štěstí." usmála jsem se a taktéž se pustila do jídla.

,,Doufám že si někdy zase pokecáme." poplácal mě po rameni a s prázdným talířem odešel.
,,Těšilo mě." podívala jsem se na něj a zamávala mu.

*Prý hledání přátel je těžké hehe.*
***

Když jsem dojedla, sebrala jsem se a šla ke kolejím.
*Kam si myslíš že jdeš?!* křikla na mě Niko.
+Že by spát?+
*Ani náhodou... Běhat! A bez keců! 5x okolo kolejí!*
+Ježibabo...+
*Jednou mi poděkuješ.*

Začala jsem běhat, samozdřejmě, že jsem se nevyhla pár udiveným pohledům, ale nakonec to proběhlo hladce až na časté buzerování Niko.
***

,,Jsem mrtvá." plouživým krokem jsem došla k mé posteli, kam jsem spadla jak tělo bez duše a v zápětí usla.