Self-Destruction(Cz)

Desátá kapitola

Obloha se zatáhla a začalo pršet.

*Jak se cítíš?* zeptala se Niko po dalším mnou zabitém Titánovi.
+Cítím se dobře.+
*Takže ty malé škrábance ti nechám ano?* zeptala se.
+Ty malé škrábance mě nezabijí. Takže je nech.+

Po více jak deseti minutách jízdy jsme se všechny skupiny sešli.
,,Jaké jsou další rozkazy, pane?!" zeptala se Garcia.
,,Pojedeme k..." kapitán Levi nestačil doříct rozkaz, když se na nás seběhlo přes dvacet Titánů.

Vojáci začali zmatkovat a rozjeli se na všechny strany.
,,Obklíčit!!!" zakřičel kapitán Levi, seskočil z koně a použil 3D manévrovací výzbroj.

Bylo jich na nás mnoho.
Klidná mise se změnila na jatka.
Na krvavá jatka.
+Je to jako v tom snu!+ začala jsem rychle hledat kapitána Leviho.
,,Kde je?! Kde je?!" zpanikařila jsem.

*Za tebou!* vykřikla Niko.
Rychle jsem se otočila a mezi stromy prosvištěla tak, abych Titána mohla zabít, bez komplikací.
Povedlo se. Spadl na zem jak opilec s kocovinou.

Dostala jsem se znova do vzduchu a začala hledat.
Ten pohled, který se mi naskytl byl více jak děsivý.

,,Reizo!!!" začal volat Hisagi.
Nevnímal okolí. Nevnímal posledního Titána na obzoru.
Ten jeho úsměv! Titánův spropadený úsměv. Nikdy ho nezapomenu.

Titán šel pomalu k mrtvému tělu Reiza, kterého objímal Hisagi.
,,Blbče! Uteč!" zakřičel kapitán Levi, který se snažil Hisagiho odtáhnout od Reiza.

Titán začal natahovat svou nečistou ruku směrem ke kapitánovi.
+Sen...+

,,Když ho budu chtít zabít. Ohrozím je.
Když to tak nechám. Zemřou."

Rychle jsem přiletěla před kapitána, přímo do spárů Titána.
Uchopil mě a vyzvedl do jeho úrovně očí.
Snažila jsem se vykroutit, nešlo to.

Svůj stisk spevnil a mě tak začali křupat kosti.
*Zlomená žebra, obě ruce, pánev a několik obratlů. Štěstí, že nemáš přisklíplou míchu, ale vnitřně krvácíš.* informovala mě Niko.
Začala jsem křičet. Strašně to bolelo.
Nemohla jsem se hýbat.

,,Chytni ji!!!" zakřičel Levi na Hisagiho a vzlétl.
Nejdříve rozsekal Titánovu ruku a poté mu dal osudnou ránu. Mrtvý Titán spadl bezvládně na zem, zatímco mé padající tělo chytil Hisagi.

,,Chiko!!!" položil mě opatrně na zem.
,,J-sem ráda, že vám nic není." usmála jsem se.
,,Ne-ne-ne, to se nemělo stát!" začal mě hladit po vlasech.
,,Bude to v pořádku..." utěšoval mě.

S Hisagim jsem se moc neznala, ale kdykoliv se něco dělo, pomáhali jsme si. Troufám si říct, že jsme byli přátelé.

V zápětí na zem dopadl kapitán Levi, který si mě vzal a položil si mou hlavu na jeho klín.
,,Bude to v pořádku." začal mě stejně jako brečící Hisagi utěšovat.
,,Sám víte, že to není pravda." odpověděla jsem vcelku klidně.
*Mám ti pomoct?*
+Dej mi ještě chvíli, prosím+
*Moc času nemáš.*
+Ano, děkuji.+

,,Musí to být v pořádku!"
Z jeho tváře skapávali kapky vody a slz.
,,Levi-san, že nebrečíte?" zeptala jsem se, avšak na tuto otázku mi neodpověděl.
,,Hlavně nebrečte." usmála jsem se.
,,Utěšovat mám já tebe." pohladil mi obličej.

*Už je čas.*
+Ještě chvíli, prosím.+
Z koutku úst mi začal stékat pramínek krve.

,,Jsem ráda, že jsem se k vám p-řidala. Z-abíjejte Titány i za mě."
,,Všichni co jsou tady, budou bojovat proti Titánům!" rukou ukázal na všechny zbylé vojáky co stály poblíž a koukali na mě. Viděla jsem je.
Hned poté jsem své oči zavřela.

+Děkuji ti za vše Niko.+
*...* začala brečet.
+Ještě ty začni...+

Skrze zavřené oči se mi vydralo pár slz.
,,Ka-pitáne?" zeptala jsem se a naposledy otevřela oči.
,,Ano?"
,,Řeknete mi, co bylo v té krabičce? Prosím." podívala jsem se do jeho krásných očí a dala mu mou ruku na tu jeho, která byla položena na mém břichu.

+Můžeš.+
*Sbohem.*

Ucítila jsem úlevu. Nepopsatelnou úlevu.
Poslední pramen černých vlasů zbělal.

,,Prsten, byl v ní prsten. Pro tebe Chiko." řekl kapitán Levi, vytáhl onu krabičku a otevřel ji.
Chytl mou ruku a navlékl na můj prsteníček prsten.
Byl vážně nádherný.

Zbytek vojáků to nevydrželo a rozbrečeli se.

,,Děkuji." po tváři mi stekly poslední slzy.
Oči mi ztěžkly a srdce pomalu tlouklo.
Niko už nemluvila. Je tu ještě?

Zavřela jsem oči a v té tmě jsem uviděla Leviho. Byla jsem ráda.

Srdce přestalo tlouct a má ruka, která se dotýkala rukou kapitána Leviho, povolila a spadla dotýkajíc se země.

Ony bílé melíry odrostly a zůstaly jen mé vlasy.
Černé, havraní vlasy.