Self-Destruction(Cz)

Osmá kapitola

Uběhly celé tři roky. Tři roky plné dřiny.
***

,,Vstávat!!! Je ráno!" začal jako vždy Keith pochodovat spolu s vařečkou a kastrolem.
*Víš na 100%, že chceš jít do průzkumné jednotky Chiko?* nejen že nepozdravila, ale hned se mě má milá Niko začala ptát na tak triviální otázku.
+Je jasné, že své rozhodnutí nezměním.+

,,Za 15minut je nástup!" zařval noposledy Keith a odkráčel pryč.
Všechny holky jsme se oblékly a spolu s klukama jsme vyrazily na nástup. Všichni tam přišli včas.
,,Dobré ráno." zývl Reizo a usmál se stojíc vedle mě.
,,Dobré ráno." odvětila jsem. ,,Tak už máš vybráno kam se připojíš?" zeptala jsem se.
,,Půjdu do průzkumné legie." odpověděl vážnějším hlasem.

*Je to jako v tom snu*

Přišel Keith spolu se třemi muži a začal číst naše jména: ,,Alice, Chiko, Reizo, Kuro, Shiki, Lilia, Matthew, Victor, Kiki a Garcia... Nástup přede mě!" zavelal a všichni, které zavolal se seskupily k němu.
,,Dneska se všichni rozhodnete k jaké skupině se přidáte. Jest-li k průzkumné legii, členům posádky nebo k vojenské jednotce."
,,Alice?!..." zeptal se  Keith.
,,K vojenské jednotce, pane!" zasalutovala a šla si stoupnout za zástupce.
,,Chiko?!..."
,,K průzkumné legii, pane!" zasalutovala jsem a šla si stoupnout za zástupce, tudíž za kapitána Leviho.
,,Garcia?!..."
,,K členům posádky, pane!" zařadila se jako první za zástupce oné jednotky.
,,Kiki?!..."
,,K vojenské jednotce, pane!"
,,Kuro?!..."
,,K vojenské jednotce, pane!" zařadil se za Alice.
,,Lilia?!..."
,,K vojenské jednotce, pane!" zařadila se za Kura.
,,Matthew?!..."
,,K vojenské jednotce, pane!"
,,Reizo?!..."
,,K průzkumné legii, pane!" zařadil se za mě.
*Aspoň tu nejsi úplně sama.*
,,Shiki?!..."
,,K vojenské jednotce, pane!"
,,Victor?!..."
,,K vojenské jednotce, pane!" jako poslední z desíti nejlepších kadetů se zařadil.

,,Od nynějška, toho, koho vyvolám nemá právo se přidat k vojenské jednotce. Rozumíte?!" zakřičel Keith aby mu každý rozuměl.
,,Peeta?!..." začal zase vyvolávat jména.
,,K průzkumné legii, pane!" zařadil se za nás.
,,Rangiku?!..."
,,K průzkumné legii, pane!"
,,Hisagi?!..."
...
,,Iki?!..."
...

Po více jak dvouch hodinách to všechno skončilo. Všichni měli místo, tam kam se přidali.
,,Jdeme." řekl Levi a rozešel se do kasáren průzkumné jednotky.
Když jsme tam došli, každý dostal svůj vlastní, soukromý pokoj a poté šel před kasárny.

,,Zítra vyrážíte poprvé za hradby! Takže naberte síly a zítra se sejdeme na stejném místě jako dnes." pronesl Levi a odešel.

,,Takže zítra je naše první mise za hradbami?" zapřemýšlela jsem ve svém pokoji.
*Ano, je to pravda.* přitakala Niko.

Ještě ten večer, ke mě přišel nepozorovaně kapitán Levi.
,,Dobrý večer!" rychle jsem se zvedla z postele a zasalutovala.
,,Jsi připravena na zítřejší misi za hradbama?" zeptal se. Upřímě jsem byla zaražená, že na mě takhle mluví. Je to nezvyk. Tichý a nevyčnívající. Takového kapitána já znám. *Děláš jako kdyby ti to vadilo.*
,,Ano jsem připravena, pane!" odpověděla jsem bez rozmýšlení.

,,Tak mi hlavně slib, že tam neumřeš."
,,Pokusím se, pane!" odpověděla jsem, zatím co ke mě přišel, chytl mě a stáhl na jeho úroveň obličeje, načež mě políbil.
+Sen?+
*Nemyslím si.*

Odtáhnul se ode mě a spustil ,,Tato krabička je pro tebe. Až se vrátíme z mise dám ti jí. Platí?" zeptal se a ukázal na onu krabičku držící v ruce, kterou následně uklidil.
*To má být motivace? Motivace, kterou nepotřebuješ?* začala se Niko smát.
,,Rozumím, pane!" ucítila jsem jak se mi začala hrnout do tváří horká krev, která vyvolala to, že jsem se začala strašně červenat.

,,Tak zítra, Chiko-san." podíval se na mě a usmál se.
+Poprvé v životě co se na mě usmál!!!+
,,Dobrou noc, pane!" naposledy jsem zasalutovala.
Když odešel, lehla jsem si na postel a v zápětí usla.