Self-Destruction(Cz)

Pátá kapitola

*Dneska máš poslední den v tomto měsíci, kdy si můžeš vylepšit hodnocení* hned od božího rána začala Niko fylozofovat.

+Dneska budeme zase bojovat?+ líně jsem si povzdechla.
*Bojuj... A vyhraj! Bojuj... A vyhraj!* začala Niko komolit svůj hlas.
+Už by jsi mohla mlčet...+

,,Vstávat slečinky!!" opět začal krákorat Keith, který jako vždy začal s mlácením do hrnce, u mě.
Zabraná do svých mýšlenek jsem se ho lekla a podkopla mu nohy.
*Seš normální?!*

,,Omlouvám se pane!" rychle jsem vyskočila z postele.
,,Chiko!!" začal vřískat Keith, načež Niko chytil velký záchvat smíchu.

,,To není k smíchu!" začala jsem si mumlat.
,,No to tedy k smíchu vážně není!" vstal a podíval se na mě tím jeho zabijáckým pohledem.

,,Dneska budeš mít speciální trénink!" totálně vytočený na mě začal vřískat.
,,Rozkaz pane!" zasalutovala jsem, vzala si bundu a odešla.
*Máš štěstí, že tě hned na fleku nezabil.*
+Hmm... Asi ano.+
*Dneska jsi nějaká mimo... Je ti něco?*
+Nic mi není... Hele poslyž Niko, myslíš si, že ti co tady na těchto trénincích jsou, mají za co bojovat?+
*Více jak polovina doufá, že bude moct sloužit ve Vojenské policii.*
+Aha...+

Během pěti minut jsme se všichni seřadili na nástupu.
,,Dnes si zopakujeme boj z blízka!" přišel k nám Keith a začal dávat rozkazy.

Když jsme se seskupily do většího kruhu, začal vyvolávat jména.
,,Kuro a Reizo!" vstoupily do kruhu.

,,Ten co vyhraje, zůstává v kruhu a bojuje s dalším co mu je přidělen. A takhle to bude do té doby, dokud se všichni nevstřídají!" vysvětlil Keith a započal zápas.

,,Reizo vyhrál! Iki do kruhu!"
...
,,Reizo vyhrál! Chiko do kruhu!" zhluboka jsem se nadechla a přišla k Reizovi.
,,Zase chceš dostat na frak?" zašklebil se Reizo.
*Neměla by jsi prohrát. Mohlo by se stát, že tě přeřadí v tabulce na jedenácté místo.*
+To znamená, žádná sranda?+
*Žádná sranda, jestli chceš mít respekt a nestat se obětí šikany těch princezen vedle.*
+To znamená... Nevzdat se.+ na obličeji se mi vytvořil ten výraz, jaký jsem měla před nástupem do výcviku. Bezemoční až naštvaný.

,,Začněte!" zavelel Keith a my začali bojovat.
Jako minule, se Reizo rozeběhl proti mě a svůj úder směřoval na břicho.
Rychle jsem se postavila k němu bokem a jedním máchnutím svou nohou jsem ho snazila k zemi.
Bez jakých koliv slov vstal a odešel.
,,Chiko vyhrála! Rangiku do kruhu!" zavelel Keith.
*Tak už tě začíná trestat.*
+Jen vyhrát stačí ne?+
*Ta holka je robot! Dávej si na ni pozor.*

,,Začněte."
Rozeběhla jsem se na ni a chtěla ji dát pěstí, jenomže místo toho, se mé ráně vyhnula a plnou silou mě kopla do žeber.
*Dvě žebra ti zlomila. Chiko lehni si a hraj mrtvou!*
+Vyléčí se to.+ odskočila jsem dál od ní a utřela si malý pramínek krve co mi stékal z úst.
Počkala jsem si, dokud nezaútočila.
Když tak udělala, rychle jsem se sehla a podkopla ji nohy. Jenomže když spadla automaticky stáhla i mě.
Na nic jsem nečekala a rychle ji loktem vší silou uhodila do žeber, načež mě pustila a začala se svírat v bolestech.

Keith a zbytek kadetů na mě začali divně pokukovat.
,,Ehm Chiko vyhrála! Hisagi do kruhu!" zavelel.
Takhle to trvalo ještě dobrou hodinku. Vystřídalo se u mě deset lidí než jsem dostala osudnou ránu do spánku.

Probrala jsem se u sebe na posteli, bez jaké koliv bolesti.
*Jsi v pohodě?* zeptala se Niko.
+Ano, jsem v pohodě. Vyléčila jsi mě, že?+ zasmála jsem se mudlajíc tři nové melíry.
*Vypadalo to zle. Nebyla jiná možnost.*
+Nic ti nevyčítám... Děkuji.+

,,Chiko?!!" přišel ke mě Keith.
,,Ano pane?" vyskočila jsem z postele a stoupla si do pozoru.
,,Dnes budeš uklízet jídelnu. Kapitán Ackerman vydal rozkaz." začal dávat rozkazy Keith.
,,Rozkaz!" dala jsem si levou ruku na srdce a pravou za záda.
*Utlum své emoce.*
+Niko!! Slyšela jsi to?! Hihi...+
*Vydal jen rozkaz. On si bude vyhřívat prdel ve své kanceláři.*
+Ráda splním rozkaz.+

Keith bez dalších slov odešel a já se po večeři vydala do zaneřáděné jídelny spolu s koštětem, hadrem a kýblem s vodou v rukách.

Ohlédla jsem se, nikdo krom mě v jídelně nebyl a tak jsem si začala pobrukovat známou píseň.
Když jsem doutřela stoly, přesunula jsem se na vytírání podlahy.

Zablýskalo se a začalo silně pršet.
*Déšť, super!* zaradovala se Niko.
,,Chladný, ale i tak ho mám ráda." pronesla jsem.

,,Tsch..." pronesl mužský hlas za mnou.
Rychle jsem se otočila a nehybně se koukala na onu osobu.

Stojíc, opřený o futra, promočený, tmavo-vlasý a menšího vzrůstu, pan Levi Ackerman. *Kapitán!*

// Ták... Tady máte další kapitolku.
Doufám, že se vám líbila. ^^