Self-Destruction(Cz)

Sedmá kapitola

*Dneska to je naposledy co tu máš uklízet co?* začala provokovat Niko.
+Ten půl rok utekl...+ začala jsem utírat stoly.
,,Myslíš, že dneska příjde?"
*Hmmm... Netu...* než to stačila doříct, přišel.

,,Dobrý večer, kapitáne!" zasalutova jsem.
,,Pohov Chiko-san..." promluvil a začal uklízet.
*Pozdravil!* vykřikla Niko.

Začala jsem uklízet a pokukovat po kapitánovi.
*Aspoň, že máš periferní vidění, bez něj by jsi byla v loji.* zasmála se Niko.
+Ještě, že máš ty blbé řeči. Jinak by jsi celé dny byla ticho.+

,,Poslední den trestu, že?" náhle se zeptal.
,,A-ano, poslední večer." usmála jsem se.
***

Po doklizení jídelny jsem začala uklízet košťata, kýble a hadry.
,,Přeji vám dobrou noc kapitáne!" zasalutovala jsem, když jsem viděla, že se má na odchodu.
,,Tak zase někdy." pronesl nezaujatě a dal mi letmý polibek na ústa.
Tak jak nezaujatě pronesl onu větu, tak tak nezaujatě a jako by se nechumelilo odešel.

+Spím či bdím?+
*S politování hodnou zprávou ti musím říct, že je to realita.*
Nevěřila jsem svým očím a uším.
Troufám si říct, že je docela těžké tuto informaci zpracovat.

Douklidila jsem mycí nástroje a jako tělo bez duše odešla na koleje.
,,Dneska ti neběhám." pronesla jsem omylem nahlas.
*Jak myslíš, nechci ať se mi v polovině běhu složíš na zem. Tento dluh si vyberu jindy.* ďábelským hlasem se začala Niko chechtat.

+Dělej si co chceš. Dobrou.+ sekla jsem sebou o postel a hned v zápětí usla.

***
Masakr.
Všude jsou mrtvý vojáci průzkumné legie.
Vedle mě leží umírající kapitán Levi a sklánějící se Reizo nad mrtvolou. Počkat! Ta... Ta mrtvá osoba je podobná mě samé, lišící se jen zbyléma končetinama. Jest-li dobře počítám, měla dvě horní končetiny, dolní jsem bohužel nenašla.

Proč vidím samu sebe? Proč musím vidět umírajícího kapitána Leviho?
,,Tento sen se neuskuteční.
Nesmí se uskutečnit!" začala jsem ve snu křičet jak smyslu zbavená, do doby kdy tato zdevastovaná krajina obohacená o nekolik stovek mrtvol zmizela.
Objevila jsem se na pláni s tisíci květin. Bylo to tu úchvatné.

Zbytek mého snu se odehrával na oné planině, kde se zjevily tři vlajky s jednotkama.
Průzkumná jednotka v čele s kapitánem Levim?
Člen posádky starající se o opravu hradeb a chránící obyvatelé uvnitř hradeb?
Nebo vojenská policie sloužící přímo králi, žít ve vnitrozemí, dohlížet na lid, právo a pořádek?

Vybrat si?
Má odpověď je jasná, ne?
***

Bylo ráno, okolo šesti hodin a Keith nikde.
*Dobré ráno.* pozdravila Niko.
+Dobré ráno. Keith tu dnes nebyl?+ zeptala jsem se.

V tu chvíli, kdy jsem to dořekla se tu objevil.
,,Vstávat bando líných blech!" zase Keith začal mlátit vařečkou do kastrolu.

+Už jsem se lekla, že se něco stalo.+ usmála jsem se, když mě zmerčil Keith.
Denní rutina, v podobě nepřiměřeného buzení, se dala den co den brát s humorem. *Kdo by taky nechtěl, aby mu začal vřískat a mlátit u uší s jeho ječákem a kastolem, že?*