In love with all of these vampires - Peterick CZ

1

Ahoj všichni! Pochybuju, že tohle někdo bude číst, ale budu ráda, kdyby se někdo našel. No nemyslím si, že tohle někdo čte, takže hurá na to...... 

'Nešahej na to ať se nezraníš!' 'Na hlídku s námi nepůjdeš!'
Mamka vyvolená přemožitelka, taťka upír a já nemůžu ani nakrájet chleba, aby se mi něco nestalo.
"Patricku, mohl by jsi skočit do Magic Boxu pro koreandr?" zavolala na mě máma. Alespoň něco mě nechají dělat.
"Jo zajdu tam." zavolal jsem na ni a začal jsem se obouvat.
"Ještě před tím než odejdeš,tak si ven tohle."dala mi do ruky kolík, hned poté co otevřela dveře. Kousek od Magic Boxu jsem začal přemýšlet: Proč by se mělo něco stát? Vždyť obchod není ani 100 metrů ode mě, nemůže se nic stát. Ani jsem nemrkl a někdo mě drží pod krkem a vyceňuje tesáky. Uklidni se Patricku tuhle zrůdu zvlád.. podíval jsem se na upíra,který mě tiskl ke zdi, lépe. Sakra je sexy. Krasný oči v barvě whisky, černé,havraní vlasy,které byly částečně přikryté kapucí, byly perfektně nažehlené přes oko a oční linky měl tak dokonalé, že by mu je kdejaká dívka záviděla. Jen o trochu vyšší než já...
" Nechci tě zabít ani kousnout, ale mám strašný hlad" podíval se mi přímo do očí a chvíli zíral.
" Pomoz mi" řekl a sklonil se mi k hrdlu. Pokusil jsem se zakřičet na Gilese,který byl v obchodě, ale upír mi rukou překryl ústa. Najednou jsem si vzpomněl na kolík v kapsi. Než jsem ho stačil vytáhnou a upír kousnout, ucukl ode mně a spadl na zem vedle mně. Z oslavování toho že jsem neumřel mě vytrhl zvuk pláče. Podíval jsem se na upíra u mých nohou a pocítil jsem lítost. Jedna moje část mi říkala ať uteču a schovám se v Magic Boxu,ale ta druhá mi říkala ať tam zůstanu a pomůžu tomu nemrtvému.Klečel na kolenou, rukou si zakrýval obličej a šeptal něco jako moc mě to mrzí. Klekl jsem si k němu a zeptal se ho jestli je v pořádku. Podíval se na mně ubrečenýma očima,linky měl rozteklé všude po obličeji a řekl. " Nezabíjej mě, prosím nezabíjej." S těmito slovy se mi vrhl okolo krku a začal plakat víc než před tím.
"Ehm, nechci tě zabít. Pojď za mnou, pokusím se ti pomoc." Začali jsme se zvedat, chytil mně za ruku a já jsem začal ho odvádět směrem k Magic Boxu. Doufám, že nebude vadit, že chci pomoct upírovy. Nemělo by, když máma se dvěma chodila. Přišli jsme do obchodu a začal jsem hledat Gilese. Jako vždy seděl za kulatým stolem a četl nějakou knihu. Zřejmě si našeho příchodu nevšiml, protože od knihy neodtrhl zrak. Otočil jsem se a podíval se na moji ruku, kterou jsem měl za zády a v které jsem držel upírovu ruku. Rychle jsem ji pustil, aby si Giles nemyslel kdo ví co. Když jsem kontakt našich rukou přerušil, upír vypadal že začne znova brečet. Lehce jsem se na něj usmál a on mi toto gesto opětoval.
"Gilesi!?" muž při zvuku mého hlasu povyskočil a podíval se mým směrem.
" Ou Patricku vyděsil si mě. Copak tu děláš? Přivedl sis kamaráda?" pokynul hlavou k mému doprovodu, ale ten místo odpovědi vycenil tesáky a zavrčel. Giles se očividně lekl a zůstal stát jako přimražený.
"Našel jsem ho hladového venku, měli bychom mu pomoct." předstrčil jsem vyššího kluka před pozorovatele. "Patricku, jsi si jisty že nikoho nezabil?" na tuto otázku jsem nemohl odpovědět, doufal jsem že nikomu neublížil. Nerad bych se s někým tak hezkým loučil. Co to melu, vždyť já nejsem gay. Dřív než jsem stihl vymyslet nějakou výmluvu, proč bychom mu měli pomoct, upír odpověděl za mě.
" Nikoho jsem nikdy nezabil.. Nemohl jsem". Poslední větu řekl velice tiše a vypadalo to že mu pár slz stéká po obličeji.
" No dobrá. Patricku odveď ho domů. A ty" prstem ukázal na upíra " jestli se ho dotkneš budeš prosit o to, abychom tě zabili."
"Ano, pane." Podíval jsem se na oba muže, chytil jsem upíra za ruku a vyvedl ho pryč z obchodu.
"Děkuju ti za to, že jsi mě nezabil Tricku. Mimochodem jsem Pete." upír, teda Pete se na mě usmál a mě proletělo hlavou, že jsem krásnější úsměv v životě neviděl. "
Ehm ne-nemáš za-ač" vykoktal jsem a usmál se na něj.

Konečně jsme přišli domů.
"Patricku? Jsi to ty? Už jsme o tebe měli strach!" zavolala mamka.
"Ano, jsem to já. Našel jsem nového upíra a.." začal jsem, ale táta mě přerušil.
" Jak jako myslíš našel? Napadl tě?" vrhl vražedný pohled na Petea a pak se tázavě podíval na mě.
"Ne, nenapadl. Našel jsem ho před obchodem, jak se snaží ulovit krysu" lhal jsem a doufal že mi to budou věřit. Otočil jsem se na Peta, protože mě lehce chytil za ruku. Usmál se a podlomily se mi kolena. Sakra vzpamatuj se, máš tu obhajovat jeho nevinnu a ne před něj klekat.
"Pomůžeme mu? Kdyby bychom ho naučili pít zvířecí krev, tak by nemusel zabíjet lidi a byl jako táta a strejda.Mami prosím pomůžeme mu?" nenápadně jsem přemlouval rodiče.
"Pomůžeme, jen ho nemáme kam dát. Ve sklepě už nikoho nechci, může klidně spát na gauči. Zítra pro něj vymyslíme něco lepšího." odpověděla máma a já ucítil jak mi Pete silněji zmáčkl ruku.
"Nebo může zůstat u mě v pokoji" řekl jsem bez rozmyšlení.
"Nemyslím, že je to dobrý nápad Patty" zhodnotila můj nápad mamka a podívala se na naše spojené ruce.
"Ale mami co se může stát, pochybuju, že mi Pete ublíží. Nají se a všechno bude v pohodě. Jo a neříkej mi Patty víš, že to nemám rád." odvětil jsem a doufal, že rodiče dovolí zůstat Peteovi v mém pokoji.
"Dobře, ale nachystáš si peřiny pro něj sám. Doufám, že ti nevadí spát na zemi." podíval se táta na Peta a čekal na jeho odpověď.
"Poslední čtyři roky jsem spal jen na zemi" odvětil Pete a hned pokračoval, "Děkuju, že mě tady necháte. Slibuju, že nic neudělám. Ale prosím mohl bych dostat trochu krve, protože mám pocit, že umřu hlady." Tátovi se ho zřejmě zželelo a odvedl ho do kuchyně. Já mezitím šel nachystat peřiny pro mého nocležníka. Nedokážu uvěřit, že se mnou v pokoji bude spát Pete. Ten nejhezčí kluk, kterýho jsem kdy viděl. Zatřepal jsem hlavou a raději šel dolů, podívat se jestli je Pete v pořádku. Našel jsem ho sedět v křesle naproti pohovky, kde seděli moji rodiče a zasypávali ho otázkami. Rychle jsem přešel k pohovce a mezitím co jsem si sedal, jsem se omluvně podíval na Petea, který se na mě chápavě pousmál. "Takže jsi Peter Wentz, je ti 21 a jsi upírem čtyři roky, takže je ti ve skutečnosti 25. Přeměnil tě tvůj tehdejší přítel a.." při slově přítel jsem tátu přestal poslouchat. Pete je gay? Jestli je tak... Co vlastně? Já ani sám nevím. Nikdy jsem nepřemýšlel jestli jsem na kluky, protože se mi ještě žádný nelíbil, až on. Možná jsem gay, protože holky se mi vůbec nelíbí. Byl jsem tak ponořený do svých myšlenek, že jsem si ani nevšiml, že na mě Pete mluví.
"Ehm promiň neposlouchal jsem" omlouval jsem se a Pete mi to chtěl celé zopakovat, ale táta mu skočil do řeči.
"Říkal, že už by si rád odpočinul, ale neví kde máš pokoj."
"Aha tak fajn. Pojď za mnou" řekl jsem Peteovým směrem a vstal jsem z postele. Při cestě do schodů jsem měl pocit, že se mi Pete dívá na zadek. Klid Patricku, to si jen vsugerováváš. Pocit mě nepřešel ani, když jsme přišli do pokoje. Rychle jsem se otočil a přistihl jsem Petea, jak se pořád dívá na stejně místo na mém těle. Lekce se začervenal a rychle se podíval po pokoji a dělal, že si jej prohlíží. Zrudnul jsem o dost víc než on, požádal ho jsem ho, aby zavřel a zamknul dveře. Když tak učinil, ukázal jsem mu, kde bude spát. Poděkoval a hned zalezl pod deku. Lehl jsem si na bok do postele a znova začal řešit svou orientaci, ale opět jsem byl z myšlenek vytržen něčím hlasem.
"Moc ti děkuju ze všechno Patricku. Jsem rád, že jsem tě potkal, ale mrzí mě, že to bylo za takových podmínek." jeho hlas byl smutný, ale nádherný jako vždy.
" Nemáš zač a jsem taky rád, že jsem tě poznal Pete." odpověděl jsem mu s úsměvem.
"A promiň za ten výslech, ale jsem jejich jediný dítě a tak mají o mě pořád strach" protočil jsem oči a lehl jsem si na záda.
"To je v pořádku Patricku, taky se o takovýho andílka jako jsi ty, bojím" zasmál se Pete a opřel se rukou o postel. Zase jsem se začervenal a lehce usmál.
"Jsi nádherný, když se usmíváš a červenáš" zašeptal šíleně potichu.Vážně se mu líbím? Odpověď jsem dostal ve formě jeho obličeje kousek od toho mého. Cítil jsem ho studený dech na obličeji a instinktivně jsem zavřel oči. Náhle jsem ucítil jak se jeho rty přitiskly na moje. Naše rty se spojily ve sladkém polibku. V břiše se mi rozletělo snad milion motýlků a začal jsem nevědomky pohybovat rty. Ucítil jsem jak se Pete usmál a obkročmo se mi posadil na břicho. Lehce jsem pootevřel ústa, on tohoto pozvání využil a strčil mi jazyk do pusy. Jakmile se naše jazyky dotkly, oba jsme zasténali. Bohužel mi po chvíli došel dech a musel jsem se od něj odtrhnout. Lapal jsem po dechu, nedokázal jsem uvěřit tomu, co se právě stalo. Když se ke mě Pete znova naklonil, položil jsem mu dlaně na hrudník a on mi dal ruce na tváře. Tenhle polibek byl trochu jiný než ten první,byl vášnivější. Peteovy rty sklouzly na můj krk. Neubránil jsem se vzdechu. Trochu jsem se osmělil a položil ruce na Peteovy stehna. Mezitím jeho rty našly citlivé místo na mém krku, o kterém jsem ani nevěděl že mám. Zavřel jsem oči a nechal se unášet pocity, které mi upír způsoboval. Pete své polibky přesunul na mou krční tepnu. Dostal jsem strach, že mě kousne. On to samozřejmě vycítil.
"Patricku neboj se neublížím ti." zašeptal mi do ucha, těsně před tím než mi rukou vjel pod tričko. Zalapal jsem po dechu a prohnul se v zádech. Oba jsme nespokojeně vydechli, když se ozvalo klepání na dveře.
"Jste s pořádku?" ozvalo se za dveřmi. "Ano jsme" řekl jsem dost podrážděně, protože bych se nejraději vrátil k původní činnosti. Uslyšel jsem kroky, které vedly směrem pryč od mého pokoje. Pete slezl z mého těla a lehl si na bok vedle mně. Otočil jsem se, abychom k sobě byli čelem. "Omlouvám se pokud se ti to nelíbilo, ale myslím si, že se vlastně ani omlouvat nemusím." Pete se podíval na mé kalhoty ve kterých byla dobře znatelná boule. Začervenal jsem se a Pete se ke mně opět naklonil, ale místo polibku mi řekl,že bychom měli jít spát. Přikývl jsem a sledoval jak Pete sklouzl z postele zpátky na zem. "Pete nechtěl bys spát v posteli se mnou?" zeptal jsem.
" Moc rád Pattycakesi", odsunul jsem se, aby měl víc místa. Hned jak dolehl, přitulil se ke mně. Objal mě okolo pasu a já mu dal ruce na hruď. "Dobrou noc Patricku."
"Dobrou noc Pete" S úsměvem na rtech, jsem v upírově náruči usnul. Ráno jsem se v posteli probral sám. Rychle jsem se osprchoval a šel se nasnídat do kuchyně. Celou tu dobu jsem myslel na Peta. Bál jsem se jestli se mu něco nestalo, když vedle mně v posteli nebyl. Uklidnil jsem se, když jsem ho uviděl sedět v kuchyni. "Dobré ráno" pozdravil jsem a dostalo se mi stejné odpovědi od mámy, která mi už připravovala snídani.
"Ahojky" usmál se na mně Pete, když jsem se sedl na židli vedle něj. Najednou se ke mně naklonil a dal mi pusu na tvář. Ve chvíli, kdy se na nás máma otočila se odtáhl, ale nepřestával se na mě dívat. Jakmile jsem snědl snídani, chytil mě Pete za ruku a nakláněl se pro polibek.
"Petey, tady ne." zašeptal jsem a Pete se zklamaně odtáhnul. Podíval jsem se na mámu, která se na nás dívala se nechápavým pohledem. Až teď mi došlo, že to všechno viděla.
"Pete měl by ses vyspat. Patricku odveď ho do pokoje a pak přijď sem. " přikázala mi. Nechápavě jsem se podíval na Peta a opět mi něco docvaklo. Pete je upír a upíři spí ve dne. Takže v noci nespal, ale pozoroval jak spím já.Jak sladké a děsivé zároveň... Hned, co jsme přišli do pokoje a zavřeli dveře, mě Pete začal líbat. Vyjekl jsem překvapením.
"Už jsem to nemohl vydržet" skousl si spodní ret a položil mi ruce na boky. "Pete měl by ses vyspat." snažil jsem se ho přesvědčit.
"A u budeš tu se mnou? Jako já s tebou v noci?"
"Nemůžu, musím za mámou." Pete vypadal, že ho tato odpověď moc neuspokojila, ale přesto zamručel něco jako odpověď a šel si lehnout. Usmál jsem se jeho směrem a odešel zpět do kuchyně. 

Pokud byl někdo schopný dočíst až sem tak děkuju.  Snažila jsem se co nejvíc chyb opravit, ale určitě tam nějaký jsou. Nevím jestli s tímhle mám pokračovat, takže kdyby se tohle náhodou ( opravdu velkou náhodou) líbilo, tak mi prosím napište komentář. Děkuji :)