In love with all of these vampires - Peterick CZ

6.

Vojáci pro nás přijeli chvíli před východem slunce. Už jsem se pomalu začínal obávat, že se tu objeví až bude pro upíry nebezpečné vycházet ven. Všichni jsme nastoupili do velikého karavanu se začerněnými skly a malou pohovkou uvnitř vozu. Pro netušící sousedy to vypadalo, že jsme se vydali někam na dovolenou s vypůjčeným obytňákem a pár věcmi na přežití. Kéž by tomu bylo tak.

Řidič se nám představil jako vojín Steven, hned poté nám popsal kam to vlastně jedeme.

"Váš nový domov se nazývá jednoduše Bezpečná zóna. Je to místo vytvořené speciálně pro vojáky a jejich rodiny, aby zde mohli žít normální život." Při poslední větě jsem se musel ušklíbnout. Normální život.. no jasně a to že každou noc zabijí a nebo chytnou stovky démonů a dělají na nich pokusy je nějakým způsobem normální? Ne všichni démoni jsou zlí. Například strejda Clem, Angel, táta.. Pete. Mimoděk jsem se usmál při a podíval se na něj. Seděl na zemi, s hlavou opřenou o stěnu a vypadal, že spí. Pořád zapomínám na to, že je vlastně upír a že je naprosto normální, že spí ve dne. Z myšlenek mě vytrhl hrubý hlas vojína.

"Nejspíš se ptáte, jak budete chráněni. Celá zóna je zajištěna kouzlem, které je prakticky nezničitelné. Žádná bytost, která není lidská se tam nedostane. Při pokusu zemře a věřte mi, že ne moc příjemně. Napřed se mozek začne zahří.."

Polil mě studený pot. Vždyť i já nejsem tak úplně lidská bytost. Nebo snad ano? Sakra Pete, proč spíš, když tě potřebuju? 

Máma si všimla mého zděšeného výrazu a okamžitě ukončila vojínův proslov.

"Máme tu dítě, nemusí vědět všechno. Otázka zní, jak se tam dostaneme, když půlka z nás tak úplně člověk není." Vojín se překvapivě podíval do zpětného zrcátka. Máma nad jeho reakcí protočila očima.

"Oni vám to neřekli? Takže máme tu přemožitelku, dvě mocné čarodějky, exdémonku, pozorovatele a upíra." 

"Dva upíry" špitl Giles ze zadní části vozu s pohledem upřeným na spícího Peta. Nevypadalo to, že by jej někdo vnímal.

"Vše zařídí náš šaman, který ochranné kouzlo vytvořil. Neznám přesně detaily, nikdy jsme žádného démona v Bezpečné zóně neměli." Vypadalo to, že s námi voják už nechce nadále komunikovat, proto jsem všichni byli zticha. Jedinou zábavou se stalo zírání před sebe a nebo z okna. 

Naše útrpná cesta trvala víc jak čtyři hodiny, chvílemi to vypadalo že pouze bloudíme pouští. Pete se probral chvíli před tím než karavan z ničeho nic zastavil. Vojín nás vyzval k opuštění vozu. Přítomní upíři přes sebe museli hodit deky, aby jim sluneční světlo neublížilo. Venku nás čekalo velké překvapení, nikde nic nebylo. Jen nekonečný písek.

"Má tohle být nějaký vtip?" v mámině hlase se odrážel vztek a rozrušení. 

"Udělejte dva kroky dopředu a pak něco komentujte madam."

Máma udělala tak, jak po nás žádal. Než jsme ji stihli následovat, jakoby se ztratila za neviditelnou bariérou. Ovšem během okamžiku byla zpět.

"Ochranné kouzlo?" špitla Willow.

"Zatím ne, jen krycí manévr. Tak prosím." Pokynul rukou na znamení toho, abychom pokračovali. Otočil jsem se, abych mohl vzít Peta za ruku. Chtěl jsem se ujistit, že je v pořádku. Nejspíš neslyšel co kouzlo dělá s démony, protože vypadal klidně. Pete přese mě přehodil část své deky. Usmál jsem se a přitiskl se k němu. Něco podobného udělali i máma s tátou. 

"Připraven?" zašeptal mi Pete do ucha. Přikývl jsem, zavřel oči a pomalu se vydal směrem k bariéře. Při překročení neviditelné clony jsem měl divný pocit, ani ho nedokážu popsat.