In love with all of these vampires - Peterick CZ

7.

Probral jsem se v neznámém pokoji, vedle postele ležela moje taška a pár věcí. Pomalu jsem se zvedl a zmateně se rozhlížel kolem sebe. Jak jsem se sem dostal? Rozhodl jsem se prozkoumat další místnosti. Vyšel jsem z pokoje a ocitl se v prostorném obývacím pokoji s velkými okny. Podíval se skrz ně, venku svítilo slunce na nebi ani mráček. Všechno kolem vypadalo až podezřele klidně. Lidé se procházeli po ulicích, děti jezdily na kolech, pejsci pobíhali kolem. Takový klid v Sunnydale nezažijete.

"Ah Patricku, už si vzhůru. Mamča měla strach, když jsi na chodbě tak tvrdě vytuhnul."

Při zvuku Xandrova hlasu jsem nadskočil, vůbec jsem to nečekal. Otočil jsem se k němu čelem a slabě se pousmál. Gesto mi oplatil, přešel ke mně a položil mi ruku na rameno.

"Kde to jsme?" Tak trochu jsem tušil odpověď, ale i tak jsem si to chtěl být jistý. Xander se celý rozzářil.

"Tohle je váš nový domov! Je tu všechno co potřebuješ - jídlo, pití, postel, telka, žádný zrůdy v okolí. Teda až na ty dva. Já a Anya bydlíme hned naproti vás a.."

"Kde je Pete?" Skočil jsem mu do řeči a bylo mi upřímně jedno, že se tváří ukřivděně. Na jeho narážku na jediné přítomné upíry jsem nijak nereagoval. Bylo jasné, že Peta moc nemusí, upíry nesnáší víc než cokoliv jiného.

"Sedí venku na dvoře." Pronesl tichým hlasem a hned na to pokračoval.

"Buď opatrný chlapče, tvoje city možná zastínily skutečnost, že je to monstrum."

Stejně jako já. Napadlo mě, jak by asi reagoval, kdyby se dozvěděl, že tak úplně nejsem člověk. Začal by mě nenávidět? Bál by se mě? Nechtěné myšlenky jsem se snažil dostat z hlavy, raději jsem Xandrovi připomněl jednu skutečnost.

"Jako můj otec."

"Přesně tak" Jeho pohled byl tvrdý a neústupný. Pořád se nesmířil s tím, že si máma vybrala tátu a ne jeho. Myslí si, že o tom nevím, ale táta mi to řekl.

"Jak se dostanu na dvůr?" Xander rukou pokynul do pravé části domu. Nevypadal moc nadšeně. Zase někdo dal přednost monstru před ním. Objevili se přede mnou dveře, kterých jsem si až doposud nevšiml. Nadále jsem v naší konverzaci nepokračoval a vydal se směrem k zadním dveřím.

Našel jsem Peta ležet na trávníku s rukama pod hlavou a zavřenýma očima. Na okamžik jsem se zděsil, co ho to napadlo takhle se vystavovat na slunci, ale pak mi došlo, že je tu jiné sluneční záření než venku. To je vážně divný, kdyby se nějakýmu upírovi podařilo dostat až sem, tak ani neshoří..ale pro nás je to výhoda. Kdoví jestli bych na slunci nevzplanul, to by se těžko vysvětlovalo.

"Přidáš se Tricky?" Pousmál jsem se nad jeho tendencí mě oslovovat přezdívkami. Přešel jsem k němu a lehl si hned vedle něj. Během pár vteřin mi položil hlavu na hruď, ruku mi dal na břicho.

"Není to nádhera? Třeba se i opálím." Zněl neuvěřitelně nadšeně. Ani se mu nedivím, po tolika letech strávených ve stínu se zase může vyhřívat na slunci. Rád bych viděl jak to reaguje táta.

"Co se stalo poté, co jsem vyšel od šamana?" Pete se mi podíval do očí a ukazováčkem mi začal kreslit malé kroužky na prsou. Bylo to uklidňující.

"Nepamatuješ si to? Vyšel jsi neuvěřitelně bílý, posadil jsi se na židli a během minuty jsi spal. Tvůj otec tě sem musel přinýst."

Přikývl jsem a podíval se na nebe.

"Takhle si to nepamatuju." Pronesl jsem tichým hlasem s pohledem stále upřeným nahoru.

"Co se tam stalo?" Opřel se lokty o zem a upřeně se mi díval do očí. Je roztomilé, jak si o mě dělá starosti a to bez duše prosím.