In love with all of these vampires - Peterick CZ

3

Okamžitě jsme vyběhli schody nahoru a ocitli se v mém pokoji.  Neskutečně rychle jsme se dostali do postele. Pete si mě posadil do klína a líbal mě na krku. Nezmohl jsem se na nic jiného, než vzdychat. Trošku jsem se pohnul, což zapříčinilo, že se naše rozkroky o sebe otřely. Oba jsme tlumeně vydechli. Opatrně jsem Petovi vklouzl rukou pod tričko. Pomaličku jsem mu prsty projížděl po páteři. Jeho odpovědí bylo, že mě pevně chytil za zadek a neustále líbal na krku. Trošku jsem se od něj odtáhl, abych mu mohl sundat triko. Překvapeně jsem zatajil dech, když jsem spatřil tetování na podbřišku. Přímo láká k políbení. Pořád jsem zíral na to mistrovské dílo, zatímco mi Pete rozepnul kalhoty.

"Líbí se ti co vidíš?" zeptal se mě. Zvednul jsem hlavu, při tom jsem si všiml vytetovaného řetězu v horní části hrudníku. Sklonil jsem se a jazykem obkresloval stopy inkousty. Zaslechl jsem, jak se Pete usmál. Jednu ruku mi zapletl do vlasů a druhou mi opatrně vsunul pod boxerky. Zanechal jsem své dosavadní činnosti. Místo toho jsem začal Peta líbat. Pohyboval rukou v pomalém tempu, v rychlejším mu zabraňovala úzkost mého spodního prádla. Během okamžiku jsem ležel pod ním. Naše polibky se staly nekontrolovatelnými, nechtěl jsem, aby to někdy skončilo. Ale při mé smůle jsem se brzo potřeboval nadechnout. Během této pauzy se Pete svlékl. Moje oblečení následovalo okamžitě. Žádostivě jsem si jej prohlédl, když si lehl na bok vedle mě. Připadl jsem si hloupě, nebyl jsem chudý jako on, ani vypracovaný dokonce jsem nebyl ani tak opálený. Spíš moje barva kůže odpovídala upírství. Bál jsem se, že se mu nebudu líbit. Už delší dobu se mi nepodíval do očí, jen zírá dolů na mé želatinové tělo. Nervozně jsem mu přejel rukou po hrudi. To ho přimělo vzhlédnout.

"Bože, jsi nádherný" zašeptal vzrušeně, hladíc má vnitřní stehna. Zachvěl jsem se při jeho slovech... nebo to bylo z jeho dotyků? Obě tyhle věci mě naprosto dokonale zbavují logického uvažování. Jedinou věc kterou teď vím jistě je, že ho chci. A to hned. Přitáhl jsem si jeho hlavu a políbil ho tak silně, jak jen mohl. Obmotal jsem mu nohy okolo pasu. Nevím jak dlouho jsme se takto líbali, ale přišlo mi to jako věčnost. Dokonalá věčnost. Pete se najednou odtáhl a podíval se směrem k oknu. Vypadal vyděšený.

"Pete, co se stalo?" Zmateně jsem ho sledoval, jak spěšně sbírá svoje i mé oblečení ze země.

"Tvoji rodiče se vrací. Slyším je venku." oznámil mi, když si přetahoval triko přes hlavu.

"Ježiši" rychle jsem vyletěl z postele a začal se také oblékat. Když jsem byl hotový, začal jsem docela suverénně panikařit. 

"Co budeme dělat? Co když poznají, že jsme.. tamto?!" Přecházel jsem sem a tam po pokoji, když v tom jsem zahlédl svůj odraz v zrcadle.

"Pete! Pořád mám kousanec! Proboha, nesmějí to vidět!"Otočil jsem se na Peta a vyděšeně šeptal. Obrátil jsem se zpět k zrcadlu. Snažil jsem si povytáhnout límec, aby to nebylo vidět. Bezvýznamně. Lekl jsem se, když mi Pete obmotal ruce okolo pasu. Otočil jsem hlavu, abych na něj viděl.

"Nepanikař, něco mě napadlo." snažil se mluvit klidně, ale poznal jsem, jak moc rozrušený je.

"Co?" Přiložil si zápěstí k ústům, přeměnil svůj obličej v upíří a skousnul. Krvácející ránu pak přisunul k mým rtům. Jeho obličej měl zase lidskou podobu.

"Slyšel jsem, že to urychluje hojení." Přikývl jsem. Znova jsem se podíval do zrcadla, kde jsem stál jen já. Zavřel jsem oči a nechal Peta přiložit mi jeho ruku k ústům. V momentě, kdy jsem ochutnal první kapku jeho krve jsem vytřeštil oči a zakousl zuby do rány. Cítil jsem, jak mnou cloumá neznámý pocit, jako bych se poprvé pořádně nadechl. Spatřil jsem svůj obraz v zrcadle. Nejdivnější věc na tom byla, že trošku vybledl. Jako bych se ztrácel. Znova jsem zavřel oči a užíval si pocit sdílení krve s Petem. Ten mě celou dobu mačkal na sebe a hladil na břiše. Začínal jsem být zase vzrušený a to hodně. Zezadu jsem cítil, že je na tom Pete stejně.

"Patricku? Kde jsi?" Ozval se mámin hlas ze spodu. Pete odtáhl ruku, ale zůstal u mě. Ohnal jsem se, abych si otevřenou žílu vybojoval zpět. Pete zakroutil hlavou a opřel si ji o mé rameno. Snažil jsem se popadnout dech.

"Patricku!!" zakřičela máma, tentokrát hlasitěji. 

"Jsem u sebe v pokoji. Všechno je v pohodě." Zavolal jsem na ni, zatímco mi Pete sjel rukou, kterou měl na mém břiše, až k rozkroku, který následně zmáčkl. Tlumeně jsem vydechl. Otočil jsem se čelem k němu a políbil ho. Jakmile se dostal jazykem do mých úst, udiveně zamručel a odtáhl se.  Prsty mi přejel po horním patře a stále se na ně s úžasem díval.

"Co?" zeptal jsem se. Tímhle chováním mě děsil.

"Neřekl jsi mi, že máš taky tesáky." Prstem mi projížděl po spodním rtu. 

"Nemám." zašeptal jsem tiše před tím než mi prst vsunul do pusy. Začal jsem instinktivně sát.

"Hmm tak teď už máš." Odhodil mě na postel, ale sám zůstal stát na místě. Chtěl jsem se ho zeptal, co to proboha dělá, ale v tom se otevřely dveře.

"Co se to tu děje?" Zeptal se táta směrem k Petovi. Měl roztrhané triko, spoustu řezných ran a celkově vypadal celý domlácený. Neúmyslně jsem si olízl rty při pomyšlení na krev. Co se to se mnou sakra děje? Ustaraně jsem pohlédl na Peta.

"Nic, jen jsme si tak podívali. Nikomu se nic nestalo, jak vidíte." Pete si založil ruce v bok a čekal na tátovu odpověď. 

"Vážně ti nic neudělal Patricku?"

"Neudělal mě... nic tati. Vážně." Úmyslně jsem udělal pomlku mezi slovy mě a nic. Pete se šibalsky zakřenil a upravil se patku přes oko.

"No dobrá. Půjdu za mámou, potřebuje s něčím pomoc. Kdyby něco tak zavolej." Jen jsem přikývl a čekal až odejde.

"Tak neudělal jo?" Zeptal se Pete, když si vedle mě sedl.

"No neříkej, že ano." Chytil jsem ho za ruku.

"Neměl jsem příležitost." Zasmáli jsme se, ale já po chvilce zvážněl.

"Pete co se to se mnou dějě? Kdysi mi krev byla odporná, teď když sem vešel táta  nedokázal jsem myslet na nic jinýho. Vybledl mi odraz v zrcadle, mám tesáky a to se nikdy nestalo" Prstem jsem si přejel po horním patře, abych se ujistil, že tam jsou. Ale nebyly. Zamračil jsem se. 

"Třeba jsi je měl jen kvůli tomu, že jsi sál krev." Přikývl jsem, stále se držím míst, kde před chvílí byly upíří tesáky.

"Nemůže to být tím, že jsem pil tvou krev?"

"Možná" připustil, " nebo možná tím, co jsi."

"Jak to myslíš?" Posadil jsem se čelem k němu, abych na něj líp viděl.

"Nemyslím to nijak zle, ale podívej. Tvůj otec je upír, matka přemožitelka. A co jsi ty? Je nemožný, abys byl normální člověk." Upřeně se na mě díval, čekajíc na mou odpověď. 

"To-to je pravda! Třeba jsem napůl upír. A nikdy se mi tesáky neobjevily, protože tohle bylo poprvé, co jsem pil krev." Všechno najednou začalo dávat smysl.

"Oh takže další poprvé, které jsem spáchal s tebou." Usmíval se od ucha k uchu a naklonil se ke mně.

"Nech toho." Praštil jsem ho do ramene. "Navíc, to TO se nestalo. Bylo to jen skoro." Lehnouce jsme se políbili a já začal pomalu litovat, že TO bylo vážně jen skoro.

"Jaká škoda." Našpul trucovitě rty. Lehl si na záda a sledoval strop. Lehl jsem si taky a položil si hlavu na jeho rameno. Podíval se na mě a dal mi malinkou pusu na nos.

"Jsi nádherný." Začervenal jsem se a lehce ho políbil.

"Takový můj malý andílek s ďáblem v těle." řekl chtivě před tím, než mě strhl na sebe. Můj výkřik utišil polibkem. Dal jsem ruce ruce kolem jeho hlavy a nohy podél jeho úzkých boků. On mě objal jednou rukou v pase a druhou mi držel tvář.

 Jen doufám, že sem teď nepřijdou rodiče...