Me and monsters

2. kapitola

Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat. Ani jsem to neměla v plánu. Noha mě pořád bolela. Nebylo to tak strašné jako včera ale nebylo to lepší tolik abych vstala. Otočila jsem se na druhý bok a pokusila jsem se znovu usnout. Přece jenom teď nemusím jít do školy. Už jsem začínala usínat. Jenže to bych to nebyla já kdybych neměla takovou smůlu. Někdo přišel do mého pokoje a roztáhl závěsy. Dovnitř se dostalo ostré otravné světlo. Reflex mi radil zakrýt si hlavu a taky že jsem to udělala. Ta osoba tu pořád byla. " Je mi jedno kdo mě budí, ale doporučuji ti aby odešel jinak mu něco udělám." " To bych nedělal krásko. Být tebou bych vstával." Bože Klaus. Už zase. " Fajn." Vstala jsem a on tam pořád stál. " Vážně to tady budeš čekat?" " Proč ne?" " Protože bych se ráda převlékla." " Já ti v tom nebráním." "Bože." Řekla jsem a vzala jsem si nějaké oblečení z tašky. Zrovna jsem se osprchovala a znovu jsem si zavázala nohu. Vzala jsem si na sebe kraťase a tričko s logem Linkin Park. Moje oblíbená skupina. Rozčesala jsem si vlasy a spletla jsem si je do jednoduchého copu. To je vážně všechno co s vlasy umím.

Vylezla jsem ven a Klaus tam pořád stál. Lekla jsem se ho. " Ty seš tady pořád?" " To víš ty máš sklony utíkat tak si tě musím hlídat." " Jo jasně. Už se vidím jak s tímhle lezu oknem a skáču na střechu a nebo slaňuju." Musela jsem to říct hodně sarkasticky. Přišel blíž ke mě. Podíval se na mě. " Neprovokuj krásko." Přiblížila jsem se k němu. " Neříkej mi krásko." Odpověděla jsem mu jako vždy drze. Já to asi ani jinak neumím. Obešla jsem ho ale on mi byl hned v patách. Seskákala jsem schody a šla jsem do kuchyně, kterou jsem našla už včera. Když jsem tam vešla nemohla jsem uvěřit svým očím. Byl tam Kol a sál krev z nějaké dívky. Přiběhla jsem k němu a odtrhla jsem ho od ní. Naštěstí ještě žila. " Zbláznila ses?" " A ty? nemůžeš ji zabít." " Proč ne? Je to jen člověk." " Nemysli si. Nikdo z vás není nadřazený lidem." Zřejmě jsem ho naštvala. Přirazil mě ke zdi. Tep se mi zrychlil. " Co je El. Bojíš se snad?" " Včera jsi byl úplně jiný. Myslela jsem že jsi jiný, ale nejsi." " Tak co podle tebe jsem?" " Jsi vraždící monstrum. Co kdyby ta holka měla třeba rodinu?" " Vážně není dobrý nápad mě provokovat. Zvlášť když mám hlad." Pod očima se mu udělali stejné žilky jako Klausovi tenkrát. Věděla jsem co přijde. Místo toho aby mě kousl do krku si rozkousl zápěstí. Nic jsem nechápala. Podíval se na mě. " Pij. Uzdraví tě to." Zakroutila jsem hlavou pro nesouhlas. Zdá se že není zvyklý na odmítnutí. Najednou se objevil za mnou a zápěstí mi dal přímo k puse. Nemohla jsem dýchat a tak jsem vypila trochu jeho krve. Nebyla tak špatná. Je to jako když si rozkousnete ret nebo se říznete do prstu. Jenom toho vypijete trochu víc. " Odtrhl zápěstí. Bolest v noze ustala. A už jsme neměla ani kousance na krku. " Proč mi pomáháš?" " Ještě si s tebou chci hrát. Zraněná jsi mi na nic." Usmál se na mě. Ale ne tím hezkým milým úsměvem. Spíš takovým zvráceným úsměvem. " Se mnou si nikdo hrát nebude." Zdůraznila jsem. " Uvidíme." Řekl a odešel do obýváku. 

"El, Pojď musíme jet." Volal na mě Klaus. " Kam jet?" " To si snad myslíš že to vlkodlaci zvládnou bez tvé krve?" " Jací vlkodlaci zase. Ještě mi řekni, že existují čarodějky." Nic neříkal jen se na mě pobaveně usmál. " Bože. Ony vážně existují. Neříkej mi co ještě existuje jinak se zblázním." Podotkla jsem a nasedla jsem do auta. Jeli jsme asi hodinu. " A co bude teď." Zeptala jsem se. " Teď jim dám svou krev pak je zabiji a až se proberou jako částeční upíři dáš jim svou krev aby se proměna dokončila." Nic jsem neříkala. Jen jsem přikývla. Ani jsem nevěděla co bych na to měla říct. " Pojď za mnou. A drž se u mě." Poslechla jsem ho. Klaus došel k těm lidem, kteří měli být vlkodlaci. Rozkousl si zápěstí a po jednom jim dal napít své krve. Pak je zabil. Sedla jsem si k nějakému stromu a opřela jsem se o jeho kmen. Bylo to fascinující sledovat jak se jim začínají hýbat prsty na rukách. Po jednom vstali. Klaus mě zvedl. " Au, jemněji by to nešlo?" Zavrčela jsem na něj. Provokativně se na mě usmál. Otočil se ke mě a kousl mě do krku. " Hej, příště mi řekni co chceš udělat." " Pojďte." Vyzval je Klaus. Po jednom ke mě chodili. Vždycky ze mě vysáli trochu krve a pustili dalšího. Ke konci už jsem neměla tolik energie. Konečně se napil poslední. Sesunula jsem se na zem. Nemohla jsem stát a měla jsem skvrny před očima. Klaus se ke mě sklonil a nakousl si zápěstí. Chtěl mi dát svou krev, ale k mému útěku to nešlo. " Nechci. Chci jen spát." Klaus mě zvedl ze země a nesl mě k autu. Usnula jsem mu přímo v náručí. Uklidňoval mě jeho klidný tep. Probudila jsem se v autě. Seděla jsem na místě spolujezdce. Klaus řídil. Nevím sice jak dlouho jsem jela, ale chtěla jsem spát dál. " Ale šípková Růženka se nám probrala." " Kolik je hodin?" " Čtyři hodiny odpoledne. Neboj brzo už budeme doma." Přikývla jsem a zavřela jsem znovu oči. Měl pravdu asi za patnáct minut jsme dorazili. Vystoupila jsem, ale Klaus mě podepíral. " Co je s ní?" Zeptal se Klause Elijah. " Nic jenom je slabá ze ztráty krve." " Proč jsi ji nevyléčil?" " Nechce abych ji vyléčil." Elijah jen pokrčil rameny a pokračoval dál v četbě. Nebylo mi špatně. Naopak mi bylo celkem dobře. Šla jsem do kuchyně a vzala jsem si tam nějaké ovoce a koblihu. Potřebovala jsem doplnit cukr. " Páni, tady má někdo hlad." Podotkl Klaus. " Musím si doplnit cukr v krvi. Jestli si ho nedoplním hned nejspíš omdlím." " Dobře." Odpověděl mi a odešel. Vydala jsem se do svého pokoje. Pro jistotu jsem předstírala kulhání. Jediný kdo věděl, že mám nohu vyléčenou byl Kol. Doufám, že jim to Kol neřekl. Už jsem byla v pokoji a tak jsem si sedla na postel a snědla jsem nějaké ovoce a koblihu. Potom jsem se šla "osprchovat". 

Samozřejmě jsem jenom pustila vodu a ve skutečnosti jsem se šla připravit. Obvaz jsem si sundala. Opláchla jsem si nohu a zalepila jsem si krk. Chtěla jsem aby si mysleli, že tu jsem. Aby cítili mou krev z obvazu. Oblékla jsem si legíny, tílko a mikinu. Nechtěla jsem lézt po střechách v bundě. Pomalinku jsem otevřela okno. Naštěstí nevrzalo. To by mi ještě scházelo. Pod oknem jsem měla relativně rovnou střechu a pár kroků dál bylo únikové schodiště. Vylezla jsem na skříň u umyvadla a vylezla jsem okýnkem na parapet. Voda byla pořád puštěná. Bylo to celkem vysoko a foukal silný vítr, ale já jsem byla odhodlaná utéct. V kapse jsem měla svou kreditku. Chtěla jsem si koupit letenku zpět do MF. Stoupla jsem si na parapet a přesunula jsem se na římsu. Bylo to těžší než to vypadalo. Už jsem byla skoro u schodů. Konečně poslední krok. Teď to nějak šikovně seskočit. Hlavně potichu, říkala jsem si. Znovu jsem napočítala do tří a skočila jsem. Ani jsem neudělala moc rámus. Seběhla jsem schody a zavolala jsem si taxi.

Z Klausova pohledu.

El už byla dlouho ve svém pokoji a tak jsem ji chtěl zavolat na večeři. Zaklepal jsem ale nikdo mi neotevíral. Slyšel jsem tekoucí vodu a tak jsem se rozhodl na ni zaklepat. " El pohni. Pojď na večeři." Nic neříkala. Cítil jsem tam krev ale neslyšel jsem ji dýchat. " El?" Vzal jsem za kliku, ale ta se ani nehnula. Vyrazil jsem dveře. Nikde nebyla. Byla puštěná voda a na zemi se válel obvaz nasáklý krví. " Já ji zabiju!" Zařval jsem přes celý dům. Do pokoje přiběhl Elijah a za ním Rebeca a Kol. " Co se děje? Kde je El?" Ptal se mě ustaraně Elijah. " Ta mrcha utekla. Jdeme." " Co kam?" Ptala se zmateně Rebeca. " Jdeme ji najít. Přece nechcete abych ji zabil." " Fajn." Odsekla Rebeca.

A je to tu. Konečně El utekla z domu. Co myslíte najdou ji. Co si myslíte, že se stane v dalším dílu? Pište mi své názory do komentářů. AknelD.

PS. Jinak se nedivte, že kapitola nemá žádný název. Když napíšu název polovina lidí si domyslí, i kdyby špatně, jak to dopadne. Takhle je to napínavější. <3