Me and monsters

4. kapitola

Ráno jsem se hrozně bála. Probudila jsem se, ale vstávat jsem rozhodně nechtěla. Čekala jsem kdy vrazí Klaus do mého pokoje a taky, že jsem se dočkala. Asi za pět minut přišel Klaus. " Vstávej, pojď na snídani." " Taky ti přeji dobré ráno." Byla jsem na něj naštvaná. Ani utéct mě nenechá. Zatracenej Klaus. Pomyslela jsem si. Vzala jsem si oblečení a vydala jsem se do koupelny. Cestu mi překazil Klaus. " Co je?" " Kam jdeš?" " Ehm, převléct se? Že by?" " Opovaž se zkusit znovu utéct. Vždycky si tě najdu." " Myslíš si, že bych byla tak hloupá že bych to zkusila znovu úplně stejným způsobem?!" Jenom se usmál a pustil mě do koupelny. Vzala jsem si na sebe kraťasy a bílé tílko. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a vydala jsem se zpět do pokoje. V pokoji čekal Klaus. " Co tady děláš?" " Hlídám si tě. U tebe člověk nikdy neví jakou další volovinu uděláš." Jenom jsem přikývla. Klaus mě popadl za paži. " Vážně. Já umím chodit i sama." " Pojistka." Odpověděl mi zákeřně. Dovedl mě do jídelny a konečně mě pustil. " Au, kvůli tobě mám modřinu." Zlomyslně jsem se usmála. " Vážně bratře. Mohl bys na ni být trochu milejší." " Souhlasím." Podpořila jsem Elijahe. " Dobře. Pokud se ještě jednou pokusíš utéct utrhnu ti tvoji rozkošnou hlavinku a hodím ji takovým roztomilým zvířátkům jménem vlci." " No vidíš, že umíš být milý. Mimochodem nápodobně." Řekla jsem a věnovala jsem mu jeden ze svých opovržení hodných úsměvů. " Páni. Člověk se ještě ani nenasnídá a už se tady vyhrožuje smrtí. Mimochodem, jak jsem se dostal do postele." Ptal se zmateně Kol. " Chrápal si mi v pokoji tk jsem tě tam dotáhla." " Já nechrápu." " Přesně tohle jsi tvrdil ve tři hodiny ráno." Klaus se začal smát a Elijah taky. " Co je tady k smíchu." " Vůbec nic. Co jsi dělal u El?" " Jen jsem ji kontroloval." Oba dva se začali smát. 

Kol uraženě odešel. Musela jsem se nad tím usmát. Odešla jsem si nalít pití. Kupodivu mě Klaus nechtěl doprovodit. Nečekaně tam byl Kol. " Co tady děláš?" Zeptal se popuzeně. " Přišla jsem si nalít pití." " El. Jedeme." Odjela jsem s Klausem k dalším vlkodlakům. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že se to opravdu děje. Dojeli jsme domů a já jsem si šla lehnout. Usnula jsem a probudil mě nějaký křik. Rychle jsem seběhla schody. Byl to Klaus s Elijahem a Kolem. Kvůli něčemu. Rebeca byla zase někde v trapu. Kol i Elijah se vrhali na Klause. Byl silnější. Asi proto, že byl hybrid nebo co. Zrovna držel Kola pod krkem. " Klausi nech ho na pokoji. Pusť ho." " Jdi pryč to se tebe netýká." " Fajn." Otočila jsem se a vydala jsem se k východu. Věděla jsem co dělám. Za sebou jsem slyšela dech. " Stůj." Zastavila jsem se. " Otoč se." Otočila jsem se. " Co si myslíš že děláš." " Dělám přesně to co říkáte můj pane." Konstatovala jsem drze a uklonila jsem se mu. Věnovala jsem mu úsměv. " Proč je chráníš?" " Jak jsi mě to včera oslovil? A už vím. Mrcho. Jak jsi řekl jsem mrcha a tak se starám jen o svoje bezpečí. Pokud jsou v bezpečí oni jsem v bezpečí i já. Rozumíš?" Při mém přednesu jsem ho obcházela. Chodila jsem schválně co nejblíž abych mu dokázala že se ho nebojím. Potom jsem se mu podívala do očí a naklonila jsem hlavu se svým triumfálním úsměvem. Jeho výraz odpovídal porážce. Obešla jsem ho, pomohla jsem Kolovi na nohy a odešla jsem do svého pokoje. Měla jsem ze sebe skvělý pocit. Za chvíli mě zavolal Klaus. " Co potřebuješ?" " Já a Elijah musíme něco zařídit. Kol tě bude hlídat." " A neměla bych spíš hlídat já jeho?" " Haha, moc vtipné." Reagoval Kol. " Taky si myslím." Odpálkovala jsem ho. " Ty se neumíš chovat moc zdvořile k výše postaveným." " Ale jo umím. Ale ty nejsi výše postavený. Pukrle nečekej." " Hej!" Roztrhl nás Klaus. Kol mě vážně štval. Byl tak neuvěřitelně namyšlený. Myslel si, že vždycky dostane to co chce. " Vy dva. Ať ten dům stojí až přijdeme." Oba dva jsme poslušně přikývli. 

Z Kolova pohledu.

Nemohl jsem si pomoct. Takhle se mnou snad ještě žádná nemluvila. Zdá se, že mě nemá zrovna v lásce. Ale já se nikdy nevzdávám. Dostanu ji. Na dnešek jsem měl v plánu menší párty. Tak snad bude trochu milejší po pár panácích alkoholu. Už se začal scházet lidi. Většinou to byli náhodní lidi, které jsem potkal tak různě po NO. Ani jeden z nich nebyl upír. Což znamená. Dost čerstvé krve jen pro mě. Párty se už začala rozjíždět. El byla pořád ve svém pokoji. Chtěl jsem aby přišla a tak jsem se rozhodl jít za ní. " Hej, El. Nechceš přijít za námi?" " Nemám co na sebe." " Něco ti vyberu." " Co?" Začal jsem se ji hrabat ve věcech. Ani neměla čas něco namítat. "Na. Hoď to na sebe a přijď." Vrátil jsem se zpět a asi za deset minut přišla El. Vypadala fantasticky. Měla na sobě černé legíny, Bílé volné tílko s potiskem lapače snů a v uších měla náušnice s pírky. Vypadala naprosto fantasticky. Volně rozpuštěné vlasy jí dokonale ladily k náušnicím. Líbil se mi tenhle typ holek. Je jim jedno, jestli je to zrovna in. Jim se to líbí, tak si to prostě oblečou. 

Z Elizabethina pohledu.

Moc se mi nechtělo jít na nějakej Kolův večírek. Byla tam spousta lidí a nejspíš ani jeden upír. Kol není tak hloupý aby si zval upíry k sobě domů. Zvlášť když může mít soukromou párty s krví zdarma. Moje pochyby se mi potvrdily. Stála jsem opřená o zeď a pozorovala jsem Kola. Tančil s nějakou dívkou, potom se jí podíval do očí a pak se do ní zakousl. Věděla jsem, že s tím nic nezmůžu. Navíc Kol je nezabil. Ovlivnil je aby na to zapomněly a šel k další. Bylo to vážně nechutné. Po chvíli přišel ke mě. Čekala jsem kdy mě ovlivní abych se nehýbala a nekřičela a udělá si ze mě taky krevní banku. Přišel, ale neovlivnil mě. Zatím. " Můžu tě na něco pozvat? Bar Mikaelsonů je nevyspytatelný." Zase nahodil svůj úsměv. " Ne díky. Já alkohol nepiji." " Vážně. To bych do tebe neřekl." " To, že mám piercing a neustále chodím pozdě do školy a moje studijní výsledky nejsou taky nejlepší, neznamená že piju." " No tak. Jenom jednu skleničku." Díval se na mě štěněcíma očima. Nesnáším, když tohle někdo dělá. " Ne, díky." Zdvořile jsem odpověděla a odešla jsem na druhý konec stěny. 

Z Kolova pohledu.

Musím ji donutit se trochu bavit. I kdyby se nebavila dobrovolně. Koukal jsem se na ni jak stojí deset metrů ode mě a pije džus. Musel jsem něco udělat. Mohl bych ji ovlivnit. Geniální myšlenka. Pochválil jsem se a opět jsem byl u El. Podíval jsem se jí do očí, ale něco bylo špatně. Musela v sobě mít železník, ale kde by ho vzala. Kousl jsem ji. Její krev byla jako kyselina. Měla ho v sobě. El ode mě s výkřikem uskočila. " Co to sakra děláš? Zbláznil si se?" " Máš v sobě železník. Kde jsi ho vzala?" " Kde bych vzala železník. Ani nevím jak to vypadá." Typuji, že jí ho dal jeden z mých povedených bratříčků abych ji nemohl ovlivnit. Musím uznat, že se jim to povedlo. Něco mě napadlo, aby se El konečně začala bavit. Sice na mě bude dost naštvaná, ale co. Však ona to překousne. Otočil jsem se a vydal jsem se do svého pokoje. Kdysi jsem si tu něco nechal tak doufám, že to tu pořád je. Vešel jsem do své ložnice a vrhl jsem se na podlahu. Odtáhl jsem část koberce a nahmatal jsem jemnou vypuklinu. Malinko jsem do ní praštil a otevřela se mi moje tajná skrýš. Pořád to tam bylo. Sice už jen trocha, ale na El to stačit bude. 

Nenápadně jsem si vzal skleničku, nalil jsem do ní džus a nasypal jsem tam moji tajnou přísadu.

Tak co myslíte? Co podle vás Kol nasypal do skleničky s džusem? Svoje názory mi pište do komentářů. Zajímá mě jestli se někdo z vás trefí. Určitě mě sledujte, pište mi komentáře např. na příběhy které byste si přáli. Doufám, že se vám moje tvorba bude líbit i nadále. AknelD.

PS. Omlouvám se, jestli budou díly vycházet nepravidelně. To víte škola.