El je úplně normální holka s normálním životem. To si myslela do doby než se seznámí se záhadným cizincem s britským přízvukem. Proč ji potřebuje? To se dozvíte. A El taky.
Probudila jsem se ve své posteli. Probudili mě nepříjemné sluneční paprsky. Hned jsem si zakryla hlavu peřinou. Měla jsem pocit, že mi snad praskne hlava. Nějaký idiot prostě musel venku hrát na saxofon. Vzpomněla jsem si na Mikaela. On mě bodl, ale když jsem se podívala na břicho žádná rána tam nebyla. I pyžamo jsem měla čisté. Asi jenom hodně živá noční můra. Odešla jsem do koupelny. Po osvěžující sprše, jsem se šla obléci a nasnídat se. Měla jsem neuvěřitelný hlad. Ale stejně nejhorší byla ta bolest hlavy. Jakoby mě v ní bodaly střepy. Zatímco jindy mě slunce příjemně hřálo, dnes bych byla radši kdyby byla celý den tma. V kuchyni nikdo nebyl a tak byl alespoň chvíli klid. Dala jsem si džus a na jídlo cereálie. Chutnalo to sice divně, ale přežít se to dalo. Za chvíli za mnou přiběhl Kol. " Jak to že nejsi v posteli?" " Proč bych měla být v posteli? Nestalo se ti něco? Vypadáš vyděšeně a naštvaně." " Mě se nic nestalo, ale tobě ano." " A nemyslíš si, že bych asi věděla kdyby se mi něco stalo? Vážně jsem v pořádku." Do pokoje přišel Elijah. " Kol má pravdu něco se stalo." " Proč se všichni tváříte jako na pohřbu? Neumřel někdo, že ne?" " Ne tak docela. Co si pamatuješ ze včerejší noci?" " Jenom takový divný sen. Byl tam Mikael a pak mě bodl nožem do břicha a zmizel. Proč stalo se něco?" " Nebyl to sen El. Mikael tě skutečně zabil, ale ty jsi měla v sobě upíří krev. Takže..." Nedokončil větu, protože jsem ho já přerušila. " Takže se ze mě stal upír." " Ne tak docela, ještě by ses musela napít lidské krve abys přeměnu dokončila." Kol zněl nevím proč celkem klidně. Já taky nebyla nijak hysterická, ale uvnitř jsem ječela, brečela a házela po nich ostré věci. Slíbili mi, že mě ochrání a že se mi nic nestane. A teď se ze mě stalo tohle.
Byla jsem z toho tak trochu vedle, a tak jsem nic neřekla a jen jsem odešla do své ložnice. Neměla jsem co dělat a tak jsem se šla podívat na terasu. Slunce mě sice obtěžovalo a měla jsem pocit jako kdybych měla kocovinu, ale chtěla jsem si slunce užít co nejvíce. Chvíli jsem tam jen klidně stála a pozorovala jsem lidi, kteří měli své životy pod kontrolou. Pozorovala jsem rodiny s dětmi, jak jdou ze zmrzliny. Společně se smějí a společně stárnou. Nikdy by mě to nenapadlo, ale já to vždycky chtěla taky. Chtěla jsem aby mě někdo milovala. Abych viděla děti, které jsem mohla mít, jak rostou a začínají nový život. Ale teď už se to nemělo nikdy stát. Nechtěla jsem umřít. Ale novinka. Už jsem mrtvá nějakou tu hodinu. Rozhodla jsem se přeměnu dokončit. Sice ze mě bude nestvůra, ale já ještě odejít nechtěla. Nikdy se asi nevrátím ke svému starému životu. Nikdy se nevrátím ke své rodině a přátelům, ale aspoň je budu moci z dálky pozorovat. Budu jim pomáhat kdyby něco potřebovali. Oni sice nebudou vědět, že jsem to já, ale to nevadí. Budu něco jako jejich anděl strážný. Taky slyšíte tu ironii. Ze mě se stane upír, tvor temnoty a já budu jejich anděl strážný. Po tváři mi začala stékat slza. Moje svědomí mi říkalo ať to nedělám, ale moje podvědomí bylo mnohem silnější. Cítila jsem, že je tu někdo se mnou. Nemusela jsem se otáčet. Moc dobře jsem věděla kdo to je. " Je mi to líto El." " Já vím Klausi, mě je to taky líto. Slíbil jsi, že mě ochráníš. Každý z vás slíbil, že mě ochrání nejméně třikrát. Byla jsem hloupá, že jsem vám už po několikáté věřila. Vždycky to pro mě dopadne zle." " Já vím El. Chceme tě chránit, ale nějak se nám to nedaří. Zdá se, že i Mikael by tě ochránil lépe." Zasmála jsem se, ale pak to propuklo v pláč. Klaus mě objal a začal mě utěšovat. Nebylo mi to co platné. Slzy se neúprosně valili a já se jen divila kde se pořád berou.
Klaus mi donesl skleničku s krví a já jsem dokončila přeměnu. " Musím odjet. Hned ráno." Klaus se trochu zarazil. " Proč?" " Byla jsem tu když jsem byla člověk a moje krev byla k něčemu. Teď je ze mě upír a já chci dohlédnout na svůj domov. Budu sledovat jak žijí beze mě šťastný život bez zábran." Klaus už nic neříkal a to bylo jedině dobře.
Večer jsem si sbalila jen nejdůležitější věci a šla jsem spát. Vstala jsem brzo ráno aby mě nedostihlo slunce. Upřímně se mi nechce po druhé umírat. oblékla jsem se, nasnídala a vyrazila jsem s věcmi k hlavní bráně, kde na mě už čekal taxik. Všichni mě přišli vyprovodit. Dokonce i Rebecka. Sice jsem ji už dlouho neviděla, ale tak proč ne. " Doufám, že tě zase někdy uvidím El. Je hezké vidět jak se bratři o někoho starají." Drkla mě Rebecka. " Taky doufám, že se ještě uvidíme." " El, doufám, že se ti omlouvám naposledy, ale mrzí mě že jsme tě neochránili. Doufám, že nás někdy navštívíš." " Taky doufám, že se mi omlouváš naposled Elijahi. A neboj se, mě se jen tak nezbavíte." " El budeš mi moc chybět. Několikrát jsi nám zachránila život a vystavila jsi ten svůj. Asi nikdy to nepochopím a ty si nejspíš vezmeš svoje tajemství jednou do hrobu, ale i tak děkuji." Řekl Klaus a políbil mi ruku. " To si piš, že si to vezmu s sebou. Ale i tak nemáte zač." Poslední přišel Kol. ! Doufám, že se naučíš pít, protože až se vrátíš nehodlám tě znovu zdrogovat." " Budu se snažit Kole. Doufám, že až se vrátím nebudou se na kulečníku válet mrtvoly. Sbohem." " Počkej ještě něco." " Co je Kole. Musím rychle než vyjde slunce." " No právě. Tohle jsme ti nechali vyrobit proti slunci." Dořekl to a na prst mi navlékl prsten s lapisem lazuli.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
" Je nádherný, díky. No nic já už musím jít. Mějte se a kdyby se vám podařilo zabít Mikaela, pozdravujte ho ode mě." Zamávali mi a já jsem vyběhla ze dveří. Slunce už pralo do oken, ale já měla svůj prsten.
Je tu konec této FF. Doufám, že se vám líbila. Napište mi prosím do komentářů, zda byste chtěli pokračování. Byla bych moc ráda kdybyste se podívali i na mou novou povídku jménem New girl in New Orleans. Vaše AknelD <3 <3 <3
