Me and monsters

7. kapitola

Stála jsem tam jako přibitá. Zatím si mě nikdo nevšiml, ale já vnímala každé jejich slovo, každý pohyb. " Elijah a Klaus Mikaelsonovi. Vsadím se, že si mě ani nepamatujete." Promluvil muž. Nevím jak vypadal v obličeji. Stál ke mě zády. " John. Nemýlím-li se." Promluvil Elijah. " Tak jeden z vás si mě pamatuje a co ty Klausi." " Taky si tě pamatuji. I tvoji sestru. Jak se má?" " Můžeš se jí zeptat. Když tě pošlu za ní." Hned na to se oba dva svalili na zem. Nevěděla jsem co mám dělat. Nemohla jsem tam jen tak stát a jenom to sledovat. Na zemi jsem si všimla nějakého kamene. Sebrala jsem ho a hodila jsem ho po Johnovi. " Au. Co to sakra...?" Otočil se a jeho pohled se zastavil na mě. " Ale. Není to náhodou Elizabeth Morrisonová? Měla by jsi mi poděkovat. Až s nimi skončím budeš volná." " Nebudu volná. Moc dobře víš, že je zabít nemůžeš." " Ale můžu to zkusit. Mezitím zmizni někam kde tě nenajdou." Přikývla jsem otočila jsem se a odešla jsem. Byla jsem opět na začátku lesa. Zastavila jsem se. Jedna moje část chtěla pokračovat, ale jedna je tam nemohla nechat. Rozhodla jsem se vrátit. Už jsem byla v půli cesty, když jsme uslyšela hrozný křik. Rozeběhla jsem se. Bylo mi jedno co mi John udělá. Prostě jsme je nemohla opustit. Vrazila jsem do Johna. Nějak jsem si neuvědomila, že je kousek přede mnou. Upadl na zem. Elijah s Klausem leželi na zemi. Byli vyčerpaní. Klaus vypadal dost naštvaně a zároveň žalostně. Musela jsem se nad tím zasmát. " Ty jsi se vrátila." " Nemohla jsem vás tu nechat." John se mezi tím zvedl. " Vysvětli mi něco Elizabeth. Mohla jsi se vrátit domů, ale ty jsi se vrátila pro ně. Proč?" " Kdybych utekla a ty bys je nezabil za pár dní by byli mrtví všichni mí blízcí a nejspíš i já. Ale když se pro ně vrátím, zajistím si tím u nich jistou pojistku, že budu jednou volná. Radši budu vězeň s přáteli než na útěku a bez přátel." " Neboj se, svobodu ti zajistím." Dořekl to a Elijah i s Klausem se svalili na zem. Kroutili se bolestí. Třásla jsme s nimi, ale vůbec mě nevnímali. " Co jsi jim udělal. Hned přestaň." " Neboj se. Za chvíli omdlí bolestí." Zákeřně se usmál. Pokračoval. Nejspíš to byl čaroděj. Soustředil se na ně a oba dva křičeli ještě víc. Podkopla jsme mu nohy. " Elijahi, Klausi. No tak. Zvedněte se." Leželi u sebe takže bylo snazší s nimi manipulovat. 

Oba dva se zvedli a tak nějak jsem je podepírala. Naštěstí se John při pádu praštil do hlavy. Byl pro zatím v bezvědomí. Pomalu jsme šli k autu. Podepírat oba dva bylo celkem náročné. Divím se, že jsem ještě neupadla. " John se probudil." Prohlásil Elijah. " Jak to víš?" Zajímalo mě. " Slyším ho. Jde naším směrem. Musíme jít rychleji." " Obávám se, že rychleji to nepůjde. To ho nemůžete jednoduše zabít." Oba na mě koukali takovým tím výrazem"co". " Co je. Málem jste zabili mě." Oba dva přikývli. " Je moc silný. Nedostaneme se k němu." Poučil mě Klaus. " Vždyť jste dva. Dva na jednoho." " O to nejde. Jsme moc slabí." Řekl místo něj Elijah. Potom mě něco napadlo. je to sice totální šílenost. " Nikdy bych nevěřila, že to udělám. Ale potřebujete mou krev." " To nemůžeš." Bránil mi Elijah. Klaus vypadal, jako že je rád že jsem to navrhla dobrovolně. " Ale můžu. Jak říkám. Jednou budu svobodná a Mikaelsonovi nebudou mít důvod mě nenávidět. Třeba budu někdy potřebovat něco já." 

Z Elijahova pohledu.

El se nám nabídla, aby nás posilnila. Upřímně jsem měl hlad. A cítil jsem její krev jak proudí v jejích žilách. Nic podobného jsem necítil už několik století. Možná to bylo tím, že její krev byla zvláštní. Dokázala přeměnit vlkodlaka v hybrida. Čekal jsme až co udělá Klaus. Nechtěl jsem působit jako monstrum.

Z Klausova pohledu. 

El nám nabídla svou krev. Slyšel jsem Elijahovo srdce a taky to svoje. Oba dva jsme její krev chtěli. Její srdce bilo podezřele klidně. Museli jsme se rozhodnout rychle. John se blížil a my jsme byli slabí. Podíval jsem se na Elijahe. Kývli jsme na sebe. Na jednou jsme se oba dva zakousli El do krku. Trochu se ucukla, ale jinak byla v klidu. Její krev byla výborná. Je mi skoro líto ji dávat mým hybridům. Raději bych ji měl jako osobní krevní banku.